Výchova rytířů ve středověku. Za lhaní čekalo mladíky vhození na hnojiště
6.1.2023, 10:11 > StředověkRytířství je neodmyslitelnou součástí středověku. Mladý muž, který byl pasován na rytíře se stal členem veliké mezinárodní obce, která měla svá pravidla. Tomu všemu předcházely dlouholeté přípravy, které zahrnovaly nejen dovednosti v boji, ale například i ošetřování koní nebo obsluhu a péči o hosty. Správný rytíř tak nebyl jen dobrým válečníkem, musel být i vynikajícím společníkem při četných sociálních aktivitách.
Výchova rytíře probíhala už od jeho dětského věku. Týkala se výhradně chlapců ze šlechtických rodů. V sedmi letech byl malý chlapec poslán na výchovu k jinému dvoru, kde byl jako páže předán do péče dvorní dámy. Té sloužil a ona se na oplátku starala o jeho prospívání. V rámci svého výcviku na rytíře musel projít různými činnostmi, při nichž se například staral o garderobu, obsluhoval u stolu, pomáhal sklepmistrovi nebo sokolníkovi.
Poté se mohl stát osobním asistentem hradního pána. Ve věku čtrnácti let z pážete povýšil na panoše. To už se učil dvorní etiketě a obsluze hostů, staral se o koně pána, nebo mu čistil zbraně. Jako panoš již mohl nosit svůj meč a bylo zakázáno, aby na něj kdokoli vztáhl ruku. Před pasováním ho čekala rituální koupel a spánek v krásné čisté posteli, čímž se měl symbolicky očistit od hříchu a sloužit víře.
Pasování na rytíře a následné povinnosti
Pasování byla velice slavnostní příležitost, na kterou se všichni řádně připravovali včetně daného adepta. Odehrávalo se zejména v rámci rytířských turnajů, které byly v tu dobu velice oblíbenou kratochvílí.Hotovým rytířem byl chlapec po dovršení jednadvaceti let. Při pasování byl budoucí rytíř ve zbroji, kromě rytířské přilby. Musel pokleknout před pasujícího, kterým byla vždy nějaká významná osobnost. Mladý rytíř byl plochou částí meče udeřen třikrát do ramene, hlavy a krku. Poté dostal štít, meč a kopí. Dvorní dámy mu připnuly ostruhy. Barva ostruh (zlaté, pozlacené či postříbřené) značila postavení pána v tehdejší hierarchii. Na závěr se musel bez použití třmenů vyhoupnout na koně. Čím kratší dobu novopečenému rytíři trvalo dostat se na koně, tím větší sklidil potlesk.
Správný rytíř musel být obratný s mečem. Rovněž bylo nutné, aby prokázal zdatnost při honech. Neméně důležitou disciplínou byla jízda na koni. Rytíř musel znát vše ohledně výcviku, chovu i léčení koní. Zpravidla se o svého koně staral od hříběte a sám si ho vycvičil. Někteří rytíři si své koně i sami podkovávali. Pokud ne, museli aspoň při podkování asistovat.
Aby byl takový mladík i dobrým společníkem, nesměla mu chybět pohotovost při konverzaci. Nebylo od věci umět zpívat za doprovodu hudebního nástroje. Často to byla loutna. Jednoduše se vyžadovalo všechno to, co bylo platné pro „vyšší“ společnost té doby.
Rytíř měl sloužit pravdě a spravedlnosti. Zpronevěřil-li se proti těmto zásadám, následoval trest. Byl mu sebrán meč i ostruhy. Jeho štít se znakem byl hozen do bláta, aby byl samotný rytíř symbolicky pošpiněn. Rytíře čekalo hození na hnojiště, kde do něj kuchař nebo kat ještě mlátili. Někdy musel nosit plátěnou košili jako kajícník.
Rytířství v českých zemích
V českých zemích se rytířství začalo rozšiřovat s příchodem Přemyslovců. Například král Václav I. byl velkým podporovatelem turnajů. Také se u něho těšili velké přízni zahraniční rytíři. Významným rytířským králem byl i Přemysl Otakar II. , který si najímal cizí rytíře do své družiny. Obohacení o rytířské mravy v cizině se postarala diplomatická poselstva krále Jiřího z Poděbrad vyslaná v letech 1464 a 1465 – 1467.Zdroj: DUŠEK, Jaromír. Kůň ve službách člověka: (středověk).
Autor: Denisa Volfová
Štítky: #zivot ve stredoveku
#rytiri
.JPG){kind=link}
.JPG){kind=link}