Ředění piva vápnem i sírou. Středověké pivo bychom dnes pít nechtěli

14.12.2022, 08:44 > Středověk > České země

Prapočátek piva můžeme hledat v Mezopotámii, kde se pěstovalo obilí již v 7. tisíciletí př. n. l. U Slovanů se zmínka o vaření piva objevuje v 5. století n.l. Pivo bylo oblíbeným nápojem hned vedle medoviny. Však o tom máme bohaté důkazy v zápiscích řeckých velvyslanců i u slavného arabského cestovatele jménem Ibn Fadlán, který pití piva u Slovanů zaznamenal v 10. století. V neposlední řadě můžeme zmínit i papeže Pia II., který se rovněž o lásce Slovanů k pivu zmiňuje ve svých spisech.

Vaření piva

Prapůvodní slovanské pivo se vařilo buď z pšenice nebo z ječmene. Pšeničné pivo se vyznačovalo světlou barvou, zatímco ječné bylo tmavé.

Samotné vaření piva nikdy nebylo jen tak. Podle dochovaných záznamů to někdy vypadalo jako čirá alchymie. Například v Knihách o hospodářstvíse autor, jezuita Jan Barner, zmiňuje o tom, jak je pro správné vaření piva důležitá hlavně voda.Popsal rovnou pět různých druhů, z nichž ideálním byla dle něj voda dešťová. Bohužel jí bylo mnohem méně, než třeba vody z pramene a navíc se i snadno kazila.

Mniši při pití piva. , Simony Jensen, Public domain

Sladovnický cech

Ani přijmutí do tzv. sladovnického cechu nebylo nasnadě. V první řadě se za nováčka musel někdo zaručit, aby byl vůbec přijat. Ten byl poté pod přísným dohledem mistra. A když zde nový učeň vydržel, každým rokem mu rostla mzda.

Nejdůležitější postavou tu byl samotný sládek, který musel dohlížet nejen na kvalitu uvařeného moku, ale i na to, aby u něho v pivovaru nedocházelo k šarvátkám nebo k oplzlým řečem vůči příchozím ženám.

Ředění i přidávání síry

Stejně jako dnes, ani v minulosti nebylo šizení potravin a nápojů nic nového. A to bohužel platilo i u piva. Třeba, když se takto nepoctivý pivovarník snažil pivo ředit tak, že se v některých případech nedalo ani pít. Vedle ředění bylo velkým nešvarem i přidávání surovin, které do piva rozhodně nepatřily – například vápno či síra. Dokonce se i tradovala historka o jedné šenkýřce, která pivo ředila až tak moc, že na něm neměla žádnou pěnu. Aby se pěna vytvořila, jednoduše se do nápoje přidalo mýdlo, které už se o všechno postaralo.

Pivovar s pracovníky. , University of Washington, Public domain

Magický prášek i bylinný lektvar

Ke sladovnickému cechu patřily i kouzla a čáry. Mezi pivovarníky se předávaly „recepty“ na to, jak předejít tomu, aby se pivo kazilo, popřípadě, co udělat s tím, když už se tak stalo. Například bylo potřeba udělat vývar z deseti různých bylin, jehož pomocí se pak vymyly kádě a vše ostatní. Přeci jen o něco více magický byl recept na to, aby sládkovi nemohli uškodit tzv. vandrující tovaryši, kteří se občas v pivovaru objevili. To bylo nutné připravit prášek z devíti starých čepů spálených na prach. Takový prášek pak sládek musel nosit u sebe. Pro jistotu ho takovému návštěvníkovi ještě nasypal do piva. Samotní tovaryši měli také své „kouzelné“ způsoby, jak se ochránit před očarováním. Pro svůj klid museli ze země zvednout kámen, třikrát plivnout na stranu a kámen zahodit za sebe. Ohlédnout se zpět bylo zapovězeno.

Dobový pivní tác. , Joe Mabel, Public domain

Pivo k jídlu i výplachu úst

Pivo sloužilo nejen jako pitivo, ale bylo i součástí kuchařských receptů. Velmi oblíbená byla například pivní polévka. Pivo jako ingredience bylo obsaženo i v omáčce na veverky. Občas se do piva přidávaly i bylinky nebo se používalo jako prostředek pro vyplachování úst při bolení zubů.

Zdroj: ČESAL, Aleš a Roman HERZINGER. Labyrintem středověku: kouzla a rituály starých cechů. Praha: XYZ, 2007; Pivo. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2022-11-29].

Autor: Denisa Volfová

Štítky: #keltove #zivot ve stredoveku

Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás