Proč nesměly ženy vládnout? Sálský zákon byl dědictvím Franské říše
2.9.2022, 08:54 > StředověkVe středověku se v podstatě nesetkáváme s ženami – panovnicemi. S počátkem novověku sice ženy vládly o něco častěji, přesto šlo obvykle o výjimku. Vymřel-li rod po meči, obvykle ztratil šanci na vládu, protože v ženské linii se tituly a moc nedědily. Nejznámější zákon, který povoloval dědičnost pouze v mužské linii, nese název Lex Salica.
Dědictví Franků
Takzvané salické právo, které u nás většinou známe pod pojmem sálský zákon, bylo sepsáno už na počátku 6. století, tudíž jde o jednu z prvních právních kodifikací na území Evropy.Nechal jej sepsat franský král z rodu Merovejců Chladovík I. a zákoník psaný latinou vznikl zřejmě v letech 507-511. Neznamená to však, že by šlo o nové zákony – zákoník pouze zachycoval dosavadní zvykové a ústě předávané právo do písemné podoby.
Právo, které ovlivňovalo osud Evropy
Protože středověká společnost vycházela ze staletých tradic a neměla ráda novoty, stal se sálský zákon, respektive některé jeho části, právem uznávaným v mnoha zemích Evropy po celá staletí.Nejvýznamnější pasáž, která se v některých zemích dokonce dochovala až do dnešních dnů, je právě ta, která umožňuje dědit trůn či šlechtické tituly jen v mužské linii. I proto se termín „sálský zákon“ stal v podstatě synonymem pro zákaz předání královské moci ženě.
Po celá staletí Lex Salica platil například ve Francii, Itálii či Svaté říši římské nebo Prusku.
Jindřich III., poslední francouzský král z rodu Valois. , Attributed to Jean de Court, Public domain
Ženy, které nesmí vládnout
Sálský zákon patriarchálnímu středověku do velké míry vyhovoval. Středověká žena byla vnímána jako slabá, hloupá a vlády neschopná bytost, která musí být podřízena muži. Sálský zákon tedy odpovídal dobovým předsudkům.I v zemích, kde sálské právo neplatilo, se považovalo za důležité, aby měla panovnice manžela, který bude vládnout za ni.
Anglie – země královen
Jak už jsme řekli – některé země sálský zákon neuznávaly a z historie tak známe i královny. Už ve 12. století se pokusila anglický trůn získat vnučka Viléma Dobyvatele Matylda. Sice neuspěla, ale králem se stal její syn Jindřich, který tedy trůn zdědil v ženské linii, což by podle salického práva nebylo možné.Snad každý zná anglickou královnu Alžbětu I. - té však na trůnu předcházela její starší sestra Marie a před nimi se ještě pokoušela několik dnů vládnout jejich příbuzná Jane Greyová. Ve Skotsku máme zase příklad dědičné královny Marie Stuartovny.
Trůnní právo v Českých zemích
Až do korunovace Václava I. v roce 1228 se mezi Přemyslovci dědil trůn podle pravidla seniorátu – vládcem se tedy měl stát nejstarší člen rodu.Přemysl Otakar I. ale chtěl vládu předat svému synovi Václavovi, a tak zavedl primogenituru, která byla tehdy již běžná ve většině zemí Evropy: trůn podle ní zdědí nejstarší syn panovníka.
Otázka, zda mohou dědit ženy se ukázala naléhavou v roce 1306. Poslední Přemyslovec Václav III. byl zavražděn a zbyly dvě Přemyslovny: Anna a Eliška. Z dobových pramenů se zdá, že Čechům přišlo přirozené zohlednit nároky Přemysloven na trůn, ale zároveň neuvažovali o tom, že by některou zvolili jako královnu.
Králem se tak stal Jan Lucemburský, který se oženil s Eliškou Přemyslovnou a tím toto dilema vyřešil.
Marie Terezie
Jednou z nejznámějších panovnic v dějinách lidstva je bezesporu Marie Terezie. Ani ona to však se sálským zákonem neměla jednoduché. Marii Terezii zajistil pozici dědičky trůnu její otec Karel VI. pragmatickou sankcí.Avšak v Prusku, věčném nepříteli rakouské monarchie, platil sálský zákon, takže Prusové měli záminku, proč její nárok neuznat. Další potíž byla s korunou Svaté říše římské – žena se totiž nemohla stát vládnoucí císařovnou.
A tak, přestože Marie Terezie byla nezpochybnitelnou panovnicí, císařovnou se nikdy nestala a titul císaře nesl její manžel František Štěpán Lotrinský.
Zdroj: Jakub Razim: Diplomová práce: Vývoj trůnního práva v Českých zemích do nástupu Lucemburků; University of Toronto Press: Readings in medieval history
Autor: Tereza Holubová
Štítky: #6. stoleti
#alzbeta i.
#marie terezie
