Hřbitov s 30 tisíci kočičích mumií. Uctívání koček v Egyptě neznalo mezí
21.11.2021 > Starověk > EgyptPes je možná nejlepším přítelem člověka, ale jsou to právě kočky, které se těší zajímavé a spletité historii. Velmi výraznou roli hrály ve starověkém Egyptě, kde byly ještě více uctívané než dnes. A to i navzdory skutečnosti, že Egypťané nebyli prvními lidmi, kteří kočky domestikovali, jak si mylně spousta milovníků těchto zvířat myslí.
Při snaze zjistit, kdy kočky v Egyptě žily, vědci došli až 5500 let do minulosti. Z tohoto období totiž pochází exhumované pozůstatky mladé kočky, která spočívala v samostatném hrobě. Dalším dobrým důkazním materiálem, byť novějším, jsou malby. Nejstarší z nich pochází z roku 2500 až 2350 př.n.l. a vyobrazuje kočku, která má kolem krku nasazené něco, co připomíná primitivní obojek.
V pozdější době, v éře nového království (1550 až 712 př.n.l.) se ilustrace koček ještě více rozmohly. Jejich vyobrazení měla podobu soch, obrazů, amuletů, řezeb a dalších. Umělecká díla kočky zachycují, jak jedí jídlo z misky, leží svému majiteli na klíně či spí pod jeho židlí anebo lovcům pomáhají chytat ptáky a ryby. Dalším důkazem o významu koček pro starověké Egypťany je zjištění, že právě z této doby pochází záznam o první pojmenované kočce vůbec. Jmenovala se Bouhaki, což znamená "božská vládkyně domu."
Důležitá je nicméně otázka, co přesně vedlo k popularitě koček mezi starověkými Egypťany. Důvodů pro to existuje více. Jedním z nich je skutečnost, že tehdejší lidé si koček velmi cenili díky jejich schopnosti hubit hlodavce, hady a další havěť. Kromě toho kočky Egypťanům poskytovaly tolik žádanou společnost. Kvůli jejich vlastnostem je lidé vnímali jako božská požehnání od bohů, jejich dar. To nakonec dospělo až k tomu, že uctívali nejenom bohy, ale i kočky samotné. Mnoho raných Egypťanů se trpělivě snažilo zkrotit divoké kočky, jednoduše protože věřili, že jde o fyzická ztělesnění jejich antropomorfních kočičích bohů.
První egyptskou kočičí bohyní vůbec byla Mafdet, bohyně spravedlnosti, rozsudku a popravy. Rovněž známá jako "vražedkyně hadů" a "dáma z domu života," Mafdet měla tělo vysoké a štíhlé ženy a hlavu kočky. Měla schopnost hojit kousnutí od škorpionů, hadů a dalších jedovatých tvorů. To odpovídá skutečnosti, že kočky prosluly jako šikovné lovkyně hadů.
Mafdet je další důkaz, jak důležité kočky pro Egypťany byly - není ovšem jediná. Největší popularitě a uctívání se kočky těšily v 10. století př.n.l. Tehdy se každoročně přibližně 70 tisíc Egypťanů shromáždilo ve městě Bubastis, pojmenovaném po kočičí bohyni Bastet, aby jí vzdali úctu.
Zajímavostí je, že Bastet je dnes považována za předkyni egyptské mau. Stejně jako Mafdet, i Bastet se každý večer přeměnila do kočičí podoby, aby zaháněla vetřelce, kteří by ohrožovali území jejího otce, boha slunce Ra. Egypťané Bastet žádali nejenom o to, aby udržela mimo jejich domovy jedovaté škůdce, ale také o ochranu před zlými duchy a zhoubnými nemocemi, zejména takovými, které postihovaly ženy a děti.
Významnou známkou prestiže kočky je i její mumifikace. Přeživší členové rodiny v nejednom případě zaplatili nemalé peníze, aby kočka jejich zesnulých příbuzných mohla spočívat po boku svého páníčka a doprovodit ho tak do dalšího života. Balzamovači s těly koček zacházeli se stejnou úctou a pečlivostí jako s těmi lidskými. Šlo o poměrně obvyklý krok, v roce 1887 například archeologové objevili ohromujících 30 tisíc mumifikovaných koček ve speciálním kočičím hřbitově v Beni-Hassan!
Říct tedy, že Egypťané chápali kočky jako okouzlující ozdoby domácnosti a přátelské pomocníky by bylo nedostačující. Egypťané se mohli přetrhnout, aby své kočky potěšili, a dokonce pro ně riskovali v případě potřeby své životy, protože kočky vnímali jako plnohodnotné členy rodiny. Když tak například došlo k požáru, lidé neváhali se vrhnout do hořícího domu, aby svou kočku zachránili a dávali jí přednost před penězi a dalšími cennostmi.
Po smrti kočky její majitelé truchlili stejně jako v případě ztráty blízkého člověka. Truchlící páníčci si oholili svá obočí na znamení zahájení období žalu, během něhož ronili slzy, vzpomínali na kočku, modlili se a nabízeli jí speciální dary. Období žalu skončilo teprve v okamžiku, kdy lidem obočí znovu plně dorostlo. Kočkám se tedy ve starověkém Egyptě nemálo dařilo. Bohužel jejich věhlas výrazně poklesl v období středověku, kdy se staly v nejednom případě lovnou zvěří, ale to už je jiný příběh.
Zdroj: Charles River Editors: The Domestication of Cats
Autor: Vendula Kreplová
Štítky: #zvirata
#nabozenstvi
