Lukulské hody: jak vypadala opulentní římská hostina?
30.3.2021 > Starověk > Antický ŘímLukulské hody, opulentní hostiny trvající celý den, po který hosté hodovali na nejvybranějších pochoutkách, jaké jen dokázali antičtí kuchaři vymyslet. Tento výraz známe dodnes a jeho původ, tak jako u mnoha jiných, sahá až do starověkého Říma. Kdo ale byl ten požitkář Lucullus, po kterém se obří hostiny nazývají?
Lucius Licinius Lucullus žil na přelomu druhého století př.n.l. a šlo o velice významného Římana. Zastával nejvyšší politickou funkci konzula a byl blízkým přítelem Sully, římského diktátora. Jako vojenský stratég se osvědčil na východě ve válce proti králi Mithridatovi Pontskému. Další vítězství vybojoval v Arménii, kde získal obrovskou válečnou kořist. Když mu následně bylo odňato velení ve prospěch Pompeia, vrátil se do Říma a začal si užívat svého pohádkového bohatství.
Hostina na nástěnné malbě z Pompeií. Zdroj: wikipedia.org, Naples National Archaeological Museum, Public domain
V Římě investoval do mnoha význačných staveb a podporoval umění. V jeho domě se nacházela jedna z největších sbírek řeckých knih. Po celém Římě byly vyhlášené jeho Lukulské zahrady, kde se poprvé v Evropě objevily třešně, které nechal dovézt z východního Pontu. Nejvíce se však proslavil svými obrovskými hostinami, které dnes známe jako Lukulské hody.
Jak probíhaly největší hostiny starověku?
Lukulské hody byly vyhlášené, ale ve své době nešlo o žádný unikát. Na sklonku republiky a počátku císařství byly opulentní hostiny ve vilách bohatých Římanů celkem běžnou věcí. A co teprve večírek na císařském dvoře. Římští kuchaři byli opravdu zruční a šlo o odborníky ve svém oboru. K dispozici měli suroviny z celé obrovské říše a díky obchodu, taktéž ty exotické z dálného východu.Hostiny se odehrávaly ve speciální místnosti, tzv. tricliniu, kterým disponovala každá větší římská vila. Zde byste ovšem marně hledali stoly a židle, v antickém Římě se hodovalo v leže na lehátkách. Podle zvyku přejatého z Řecka, leželi hosté na levém boku, podepřeni polštářem. Uspořádání lehátek a jejich výška určovala důležitost hosta. Nejvyšší lehátko bylo určeno pro nejváženějšího z hostů, nejnižší pak bylo nečekaně určeno pro pořadatele hostiny.
Díky veřejným pitvám předběhl Galén svoji dobu o stovky let
Nejznámější antický lékař Galén předběhl svoji dobu a z jeho poznatků vycházeli lékaři ještě v 17. století. Dopustil se však také mnoha omylů, jejichž vyvrácení trvalo přes tisíc let. Díky až chorobnému workoho... celý článekNa stoly umístěné mezi lehátky pak byly servírovány pokrmy v dosahu hodujících, aby nebylo nutné vstávat z lehátka. Jídla byla krájena na malé kousky, které šlo snadno konzumovat rukou. Žádné příbory se totiž v této době nepoužívaly. Vyjímkou mohla být lžíce na kašovité pokrmy, nebo nabírání omáček.
Stoly praskaly pod množstvím specialit
Žádná hostina se neobešla bez masa, které tvořilo základ hlavních chodů. Marně byste ovšem na antických stolech hledali dnes nejobvyklejší kuřecí maso. Nejoblíbenějším masem bylo vepřové. připravované na mnoho způsobů. Traduje se, že římští kuchaři dokázali servírovat selátko napůl vařené a napůl pečené. Velmi častou surovinou byly také ryby a mořské plody, hovězí maso, nebo zvěřina. Majetnost hostitele se však poznala podle toho, jak exotické koření si mohl dovolit k přípravě masa použít. Jedním z nejvíce ceněných bylo to, které je dnes prakticky to nejobyčejnější - pepř. Hlavní chuť masovým pokrmům však dávaly omáčky, které Římané milovali. Nejpopulárnější z nich byla rybí omáčka Garum.Na antických stolech bychom nalezli také rozličnou nabídku sýrů. Ta by se ovšem poměrně lišila od toho, na co jsme zvyklí dnes. Jen obtížně bychom hledali kravský sýr. Většina byla kozích, nebo ovčích. Kravské mléko se v Římě příliš nevyužívalo. Ani zelenina na hostinách nemohla chybět, nalezli bychom zde většinu druhů, které se v kuchyni používají dodnes. A samozřejmě, vždy vše doplňovaly olivy, nebo olivový olej, který byl zcela základní součástí římské kuchyně.
Jako dezert nejčastěji posloužilo ovoce, nebo sladké pečivo. To bylo obvykle dochucováno medem, protože cukr si musel počkat na svůj objev ještě mnoho století.
Autor: Martin Suchoň
Štítky: #zivot v antice
#jidlo v antice