Při povstání Níká antičtí hooligans téměř svrhli císaře. 30 tisíc jich zaplatilo životem.
Před 1 minutou > Středověk > Blízký východV lednu roku 532 zaplavují ulice Konstantinopole rozzuřené davy, nad městem stoupá hustý kouř a císařský palác je prakticky obklíčen. Největší město tehdejší Evropy se během několika dnů proměnilo v bojiště. Hoří celé čtvrti, mrtví leží v ulicích a byzantský císař Justinián zvažuje útěk z města. To vše kvůli události, která zpočátku vypadala jako obyčejná potyčka sportovních fanoušků. Povstání známé pod jménem Níká se stalo jedním z nejkrvavějších městských nepokojů historie.
Konstantinopol byla v 6. století jedním z největších a nejbohatších měst nejen Evropy, ale celého světa. Hlavní město Byzantské říše spojovalo Evropu s Asií a proudilo do něj bohatství z celého Středomoří. Přístavy byly plné obchodních lodí, ulice zaplněné řemeslníky, vojáky i kupci z nejrůznějších koutů známého světa.
Srdcem sociálního života byl obrovský hippodrom. Stadion určený především pro závody vozatajů, které se už do antiky těšily obrovské oblibě. Právě zde se scházely desetitisíce obyvatel města. Pro Byzantince nebyly závody jen zábavou. Hippodrom představoval místo, kde lidé oslavovali, sázeli, diskutovali o politice a často také vyjadřovali svou nespokojenost.
Atmosféra závodů bývala bouřlivá, podobně jako na dnešních fotbalových zápasech. Dav skandoval jména svých oblíbenců, fanoušci soupeřících týmů se navzájem uráželi a násilí nebylo ničím výjimečným. Často zde vznikaly konflikty, které mohly snadno přerůst ve větší pouliční bitky.
Nejvýznamnějšími frakcemi hippodromu byli Modří a Zelení. Původně šlo pouze o sportovní týmy závodníků a jejich příznivce, postupně se však proměnily v mocné skupiny s politickým i společenským vlivem. Obě frakce měly vlastní organizaci, bohaté podporovatele i početné skupiny až slepě oddaných přívrženců. Jejich členové ovládali části města a často se střetávali v ulicích při vymezování svých teritorií.
Na byzantském trůnu seděl roku 532 císař Justinián I., jeden z nejvýznamnějších vládců pozdní antiky. Byl mimořádně schopný a ambiciózní a snažil se obnovit moc někdejší Římské říše. Reformoval zákony a plánoval rozsáhlá vojenská tažení. Na to vše samozřejmě potřeboval obrovské množství peněz - na armádu, stavby i správu říše. Daně proto výrazně rostly a obyvatelé Konstantinopole byli stále nespokojenější.
Bezprostřední příčinou následujících nepokojů se stal incident po jednom z častých střetů mezi přívrženci Modrých a Zelených. Podobné násilnosti nebyly v Konstantinopoli ničím výjimečným, tentokrát se je však císařské úřady rozhodly tvrdě potrestat. Několik výtržníků bylo odsouzeno k smrti oběšením.
Průběh popravy ale nabral nečekaný směr. Dva odsouzenci – jeden spojený s Modrými a druhý se Zelenými – pád z oprátky přežili. Přihlížející obyvatelé města to začali považovat za znamení boží vůle a oba muži nakonec nalezli útočiště v jednom z konstantinopolských kostelů, kde požádali o azyl. Událost rychle vyvolala napětí mezi obyvateli města. Obě znepřátelené frakce začaly společně požadovat, aby císař Justinián odsouzence omilostnil.
Dne 13. ledna roku 532 se v hippodromu konaly další závody vozatajů. Na tribunách seděly desetitisíce diváků a nechyběl ani samotný císař. Zpočátku vše probíhalo obvyklým způsobem. Fanoušci povzbuzovali své závodníky, soupeřící skupiny se překřikovaly a atmosféra připomínala běžný závodní den.
Vozataj na dobové mozaice. , No machine-readable author provided. Urban~commonswiki assumed (based on copyright claims)., CC BY-SA 3.0
Postupně se však nálada v hippodromu začala měnit. Místo tradičních pokřiků se začalo stále hlasitěji ozývat jediné slovo – "Níká", tedy "Vítězství". Tentokrát však nešlo o podporu vozatajů. Pokřik se rychle změnil v protest namířený proti císaři a jeho vládě.
Nejdůležitější bylo, že se k protestům připojili společně Modří i Zelení. Frakce, které proti sobě běžně vedly násilné střety, najednou spojil společný nepřítel. Justinián zřejmě rozsah nebezpečí zpočátku podcenil a nijak nezasahoval. Nepokoje se tak velmi rychle přenesly z hippodromu do ulic Konstantinopole. Rozzuřené davy začaly útočit na veřejné budovy, sídla úředníků i stráže. Během pouhých několika hodin se situace zcela vymkla kontrole. Nepokoje ale neustaly ani s nocí. Pokračovaly i v následujících dnech a Konstantinopol se postupně proměnila v město zachvácené chaosem.
Dav zapaloval budovy jakkoliv spojené s císařskou správou, raboval části města a útočil na představitele režimu. Požáry se rychle šířily hustě zastavěnými ulicemi a brzy zasáhly celé čtvrti. Mezi zničenými stavbami byl také původní chrám Hagia Sofia, jeden z nejvýznamnějších symbolů byzantské metropole.
Situace byla pro Justiniána mimořádně nebezpečná. Nepokoje už dávno nepředstavovaly jen protest rozhněvaného obyvatelstva. Povstání postupně získávalo politický charakter a začalo ohrožovat samotnou existenci císařovy vlády. Část aristokracie se pokusila chaos využít a nabídla trůn Hypatiovi, synovci bývalého císaře Anastasia. Povstalci jej následně provolali novým vládcem. Pro Justiniána to znamenalo, že už nebojuje pouze s nepokoji v ulicích, ale jde o regulérní převrat.
Vzpoura fanoušků vozatajů. , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
Podle dobových zdrojů císař vážně uvažoval o útěku z města. Konstantinopol byla z velké části v rukou povstalců a situace se pro něho nevyvíjela vůbec dobře. V této kritické chvíli sehrála zásadní roli císařovna Theodora. Ta patřila k nejvýraznějším osobnostem byzantských dějin. Na rozdíl od většiny císařoven nepocházela z aristokratického prostředí. Přesto si dokázala získat mimořádný vliv a Justinián jí v mnoha otázkách důvěřoval.
Když se na císařském dvoře začalo diskutovat o možnosti útěku, byla to právě Theodora, kdo se postavil proti. Podle dochovaných textů pronesla projev, ve kterém odmítla myšlenku útěku a připomněla, že "purpur je nejlepší rubáš". Tím chtěla vyjádřit, že lepší je zemřít jako císařovna než přežít v hanbě po opuštění trůnu. Její vystoupení mělo na Justiniána silný vliv. Císař se nakonec rozhodl zůstat v Konstantinopoli a pokusit se povstání definitivně potlačit silou.
Justinián pověřil zásahem své nejspolehlivější vojevůdce. Munda a především Belisaria, asi nejslavnějšího byzantského generála. Oba velitelé měli k dispozici zkušené vojáky, kteří císaři zůstali věrní i v okamžiku, kdy se zdálo, že se jeho vláda hroutí.
Mezitím se velká část povstalců shromáždila v hippodromu, kde podporovala nově provolaného císaře Hypatia. Císařské jednotky stadion obklíčily a uzavřely jeho východy. Poté vojáci vtrhli dovnitř a začali systematicky útočit na shromážděný dav. Následoval masakr, který patřil k nejkrvavějším událostem byzantských dějin. V přeplněném hippodromu propukla panika a lidé se snažili uniknout, většina z nich však neměla kam utéct. Vojáci zabíjeli bez jakéhokoliv rozlišování a během krátké doby zaplnila stadion těla mrtvých a raněných. Dobové prameny uvádějí, že mohlo zahynout až 30 000 lidí. Přesné počty dnes nelze ověřit, pravděpodobně jde o přehnané číslo, ale rozsah zabíjení musel být obrovský. Povstání Nika tím definitivně skončilo. Hypatios byl popraven a Justinián znovu získal plnou kontrolu nad městem.
Přestože byla Konstantinopol po nepokojích těžce poničena, vyšel Justinián z celé krize nakonec silnější než předtím. Povstání mu umožnilo odstranit část opozice a upevnit císařskou moc. Zároveň zahájil rozsáhlou obnovu hlavního města. Právě po zničení původního chrámu nechal vybudovat novou Hagiu Sofii, monumentální stavbu, která se stala symbolem Byzantské říše tak jak ji dnes známe.
Události roku 532 měly význam pro další vývoj říše. Justinián se po potlačení nepokojů mohl znovu soustředit na své ambiciózní plány. Jeho vojevůdce Belisarios později vedl úspěšná tažení v severní Africe i v Itálii a Byzantská říše dosáhla jednoho ze svých největších mocenských vrcholů.
Zdroj: Dějiny Evropy - Frédéric Delouche - Argo - 2001 ; wikipdia.org
Autor: Petr Němeček
Štítky: #byzantska rise
#belisarius
#justinian i.
