Sekta, která ztratila zábrany - v Münsteru pálili knihy a nutili muže k mnohoženství pod trestem smrti

Před 1 minutou > Středověk > Svatá říše římská

Evropa 16. století se zmítala v křečích náboženské reformace, ale to, co se odehrálo v německém Münsteru mezi lety 1534 a 1535, nebylo jen další teologickou hrou o moc. Šlo o první moderní totalitu v dějinách, která pod rouškou víry a očekávání konce světa nastolila režim, před nímž by i ty nejtemnější středověké inkvizice bledly závistí.

Převzetí moci ve městě nebylo rychlým převratem, ale postupnou mistrovskou infiltrací. Lidé hlásící se ke skupině fanatiků, která se nazývala Novokřtěnci, začali do Münsteru proudit z celého okolí, lákáni vizí rovnosti a konce útlaku. Díky své organizovanosti a fanatismu dokázali v únoru 1534 ovládnout městskou radu v legálních volbách. Jakmile získali moc, demokratické masky padly a město se stalo pastí pro všechny, kdo nesdíleli jejich vizi.

Skupina radikálů, kteří odmítali křest dětí a hlásali absolutní rovnost, si vybrala toto bohaté hanzovní město jako své útočiště. Věřili, že zatímco zbytek světa bude brzy vyhlazen Božím hněvem, Münster se stane "Novým Jeruzalémem", bezpečným místem pro vyvolené, kde neexistuje soukromý majetek ani sociální rozdíly. Tato utopie se však brzy změnila v krvavý horor.



Prvním z "proroků" byl Jan Matthys, pekař z Haarlemu, který do města vtrhl s fanatickou vizí očisty. Pod jeho vlivem začal v Münsteru hon na každého, kdo odmítl "druhý křest". Lidé byli vyháněni do mrazivé noci ze svých domovů jen v tom, co měli na sobě, zatímco fanatici pálili městské archivy a všechny knihy kromě Bible, aby vymazali minulost.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Z města vyhnaný biskup Franz von Waldeck nebyl ochoten přijít o své sídelní město a daňové příjmy. Během několika týdnů shromáždil vojsko žoldnéřů a Münster neprodyšně obklíčil. Začala válka – na jedné straně stálo vycvičené vojsko, na druhé fanatičtí civilisté přesvědčení, že za ně bojuje sám Bůh.

Matthysův konec byl stejně bizarní jako jeho učení. Když nabyl přesvědčení, že je nezranitelný, vyjel s hrstkou věrných proti obléhající armádě biskupa Franze von Waldecka. Skončil rozsekán na kusy a jeho hlava byla vítězoslavně napíchnuta na kůl před městskými hradbami. To však nebyl konec šílenství, ale teprve jeho skutečný začátek, protože uvolněné místo zaujal mladý, pohledný a neuvěřitelně ambiciózní Jan z Leidenu.

Jan z Leidenu by se dal nazvat mistrem propagandy a psychologického teroru. Aby upevnil svou moc, nechal se prohlásit za "krále celého světa" a zavedl ve městě režim, který by se dal popsat jako náboženský komunismus kombinovaný s absolutní tyranií. Obyčejní měšťané museli odevzdat veškeré své peníze a cennosti do "společného měšce". Kdo tak neudělal, mohl očekávat trest smrti. Naopak Jan pak žil v přepychu, nosil drahé hedvábí a nechal si zhotovit královské odznaky.

Jeho nejkontroverznějším tahem však bylo ještě něco jiného. Zavedl mnohoženství. Ale ne jako možnost - bylo povinné. V Münsteru byl totiž po vyhnání odpůrců kritický nedostatek mužů a Jan prohlásil, že každá žena musí mít manžela, aby byla zachována morálka. Sám si vzal šestnáct manželek a z města udělal svůj soukromý harém. Každý náznak odporu, i ze strany žen, byl trestán veřejnou popravou, kterou Jan často vykonával osobně. To aby demonstroval svou autoritu.

Obléhání města biskupovými vojsky se mezitím protahovalo a uvnitř hradeb začal úřadovat hladomor, který postupně lámal i ty největší fanatiky. Zatímco "královský" dvůr stále pořádal hostiny, aby udržel iluzi vyvolenosti, lidé v ulicích umírali vyčerpáním. Zoufalí obyvatelé začali jíst trávu, kůru ze stromů, staré boty, a nakonec i krysy a kočky.

Podle dobových kronikářů docházelo v temných koutech města i ke kanibalismu, o kterém se však v oficiálních proklamacích nesmělo mluvit. Jan z Leidenu odmítal kapitulaci a kázal o tom, že jejich utrpení je jen poslední zkouškou víry předtím, než Bůh sestoupí a zničí nepřátele za hradbami. Každý, kdo jen naznačil možnost vyjednávání s biskupem, skončil okamžitě na popravišti.

Pád tohoto "Nového Jeruzaléma" přišel v červnu 1535. Město padlo díky zradě jednoho z vojáků, který obléhatelům otevřel bránu. Následoval masakr, který byl odplatou za patnáct měsíců, které biskupova armáda musela snášet útrapy. Většina obyvatel byla zabita přímo v ulicích, ale Jan z Leidenu a jeho nejbližší spolupracovníci byli ušetřeni. Pro ně si biskup připravil něco speciálního.

Po několika měsících věznění a ponižování byli v lednu 1536 přivezeni na náměstí v Münsteru. Před zrakem davu byli několik hodin mučeni rozpálenými kleštěmi, které jim trhaly maso z těla. Nakonec jim byly dýkami probodnuta srdce. Jejich mrtvá těla pak byla uzavřena do tří železných košů a veřejně vyvěšena na věž kostela.



Klece tam měly viset jako věčná výstraha všem, kteří by chtěli nastolit nebe na zemi skrze násilí a fanatismus. Tyto klece na věži visí dodnes a jsou mrazivou připomínkou doby, kdy se skupina krejčích a pekařů pokusila ovládnout svět skrze krev a víru.

Zdroj: The Tailor King - Anthony Arthur - ISBN: 0312205155 ; wikipedia.org Štítky: #nabozenstvi

Mohlo by vás zajímat

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (65)   #zivot v antice (45)   #legie (29)   #nabozenstvi (27)   #stavby (26)   #zivot ve stredoveku (26)   #16. stoleti (19)   #persie (17)   #sparta (16)   #caesar (16)   #rytiri (15)   #atheny (15)   #oblehani (14)   #otroci (14)   #14. stoleti (13)   #osmanska rise (12)   #17. stoleti (12)   #husite (11)   #alexandr veliky (10)   #falanga (10)   Zobrazit všechny štítky