Ludus Magnus – kde vznikali elitní gladiátořstí bojovníci?
Před 1 minutou > Starověk > Antický ŘímKoloseum je dnes jednoznačně nejznámějším symbolem gladiátorských zápasů v antickém Římě. Na samotné souboje se gladiátoři ale připravovali jinde, Koloseum k tréningu nesloužilo. K výcviku gladiátoru byly budovány speciální školy nazývané ludus. Největší a nejznámější z gladiátorských škol, tzv. Ludus Magnus („Velká škola“), stála přímo vedle Kolosea. Právě zde gladiátoři trénovali, bydleli a čekali na své vystoupení před desetitisíci diváků.
Ludus Magnus byl založen za císaře Domitiana na konci 1. století n. l. Tento příznivec zápasů založil škol hned několik. Šlo o jednu ze čtyř hlavních římských gladiátorských škol (další byly Ludus Dacicus, Gallicus a Matutinus), ale svou velikostí i umístěním byla tato škola rozhodně nejvýznamnější. Nacházela se východně od Kolosea, na úpatí Oppia – části Esquilinského pahorku.
Areál měl půdorys obdélníku o rozměrech zhruba 120 × 100 metrů. Hlavní částí bylo samozřejmě cvičiště, obklopené ochozy a kolonádami. Dá se říci, že cvičiště svým uspořádáním připomínalo malé Koloseum – mělo oválný tvar a tribuny. I výcvik totiž často rádi sledovali diváci, možná i sami císaři.
Kolem arény se nacházelo ubytování pro gladiátory, sklady zbraní, ubytování pro trenéry a další provozní zázemí. Tato škola byla díky svému výhodnému umístění propojena podzemní chodbou přímo s Koloseem. To gladiátorům umožňovalo nastupovat skrytě přímo do arény, aniž by byli na očích davům ještě před začátkem her.
Samotní gladiátoři žili v malých celách. Obvykle po několika osobách, ale ti nejlepší z nich mohli mít i svou soukromou místnost. Každodenní režim se soustředil zejména na fyzický trénink: výcvik boje se zbraněmi (většinou dřevěnými), zápasnická cvičení ale také běh a posilování pro zlepšení kondice. Ludus samozřejmě zajišťoval i stravu. Pokud si ale představujete podobný jídelníček jako mají dnešní kulturisté nebo sportovci, jste úplně vedle. Převládaly obilné kaše, luštěniny a zelenina. Archeologické analýzy také ukazují, že gladiátoři konzumovali i speciální nápoj z octa a rostlinného popela, který měl doplňovat vápník a posilovat kosti.
Dozor nad nimi měli trenéři (nazývaní doctore). Často šlo o bývalé úspěšné gladiátory. Také zde působil lanista - správce celé školy, který gladiátory vlastnil a často určoval jejich nasazení v aréně. Celkově byl život v Ludu Magnu přísný, spíše vojenského rázu – gladiátoři byli většinou otroci, byli tedy majetkem i investicí svého pána.
Ruiny Ludu Magnu byly nalezeny při stavebních pracích v roce 1937. K podrobnějšímu průzkumu ale došlo až po válce v 50. a 60. letech. Dnes je možné u Via Labicana vidět odkrytou část oválného cvičiště i zbytky kolonád kolem. Dochovaly se také pozůstatky tribun pro několik set diváků, části zdí obklopujících nádvoří a půdorysy malých místností, které pravděpodobně sloužily jako cely pro gladiátory.
Nálezy keramiky, mincí a fragmentů stavebních prvků ukazují, že škola byla v provozu několik století. Je doloženo, že byla opravována i za císaře Hadriána ve 2. století n. l., což svědčí o jejím dlouhodobém významu.
Ludus Magnus byl klíčovou součástí římského gladiátorského systému. Zatímco Koloseum představovalo vrcholnou scénu, škola zajišťovala přípravu gladiátorů a jejich zázemí. Bez toho by velkolepé hry jednoduše nebyly možné.
Zdroj: wikipedia.org ; Dějiny psané Římem - Vojtěch Zamarovský
Autor: Petr Němeček
Štítky: #gladiator
#arena
#koloseum
