Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Tvrdý život gladiátorů - pšeničná kaše, stísněná cela a nekonečný tréning

14.12.2021, 09:34 > Starověk > Antický Řím

Gladiátoři jsou pojmem sami o sobě, tudíž není třeba je nějak představovat. Jejich život a činy nás již po mnohá staletí fascinují a inspirují každou myslitelnou oblast kultury ve světě. Jak vypadal jejich každodenní život, strava, výcvik a čeho mohli dosáhnout?


Po noci strávené v malé cele (která často nestačila svými rozměry ani na to, aby si v ní bojovník pohodlně lehl) začal, společně s úsvitem Slunce, gladiátorův den. Ten tvořil stálou rutinu, sestávající z jednoduché stravy, občasného odpočinku a převážně ze cvičení síly, rychlosti, odolnosti a samozřejmě bojových schopností.


Pollice Verso (palce dolů). Obraz od malíře Jean-Léon Gérôme.
Pollice Verso (palce dolů). Obraz od malíře Jean-Léon Gérôme. , Jean-Léon Gérôme, Public domain

Výcvik

Až překvapivým faktem je zjištění, kolik znalostí měli tehdejší lidé o cvičení a funkci těla v těchto ohledech. Byli si vědomi potřeby zahřátí se před cvičením - aby nedošlo během největších výkonů ke zranění. Znali protažení se po namáhavém výkonu – zabraňující přílišnému namožení se. Chápali periodizaci tréninku a dělili jej na velmi tvrdé a intenzivní dny, po nichž následovaly dny odpočinkové, ve kterých se cvičilo mírně. Tento systém periodizace byl v dobách rozkvětu gladiátorů široce používaný a byl převzat z řeckého systému, jménem „tetrad“, vypadajícího následovně:

• Den první – den přípravy, sestávající se z krátkých a velmi intenzivních posilování (samozřejmě i boje, jež byl praktikován v určitých intenzitách každý den).

• Den druhý – den vysoké zátěže, vyznačující se dlouhým a vysilujícím cvičením.

• Den třetí – den odpočinku, kdy se prováděla pouze velmi krátká a lehká cvičení. Tento den se ale především poctivě odpočívalo.

• Den čtvrtý – den střední intenzity, po němž následoval opět den první.



Mozaika, znázorňující gladiátory.
Mozaika, znázorňující gladiátory. , Colosseo, Foro Romano e Palatino, Public domain


Nyní ale k samotnému obrazu cvičení. Gladiátor potřeboval ke svému přežití sílu, odolnost, výdrž i rychlost. K tomu sloužila spousta postupů, jako posilování s vlastní vahou (kliky, dřepy, shyby, sed-lehy, šplh), posilování se závažím (klády, upravené kameny, pytle s pískem), atletika i gymnastika (běh, skok, přeskok překážek, výskoky do výšky apod.) a boj ve dvojicích i boj proti panákům a pytlům (zápas, box a boj se zbraněmi). Výcvik byl veden vysloužilými gladiátory, kteří si již získali svou svobodu a často dále působili v gladiátorské škole, jako placení svobodní cvičitelé.

Hierarchie velení v římských legiích, čeho mohl dosáhnout řadový legionář?

Hierarchie velení v římských legiích, čeho mohl dosáhnout řadový legionář?

Římské legie byly nejelitnější vojenskou jednotkou starověku. Jednou z mnoha výhod výhod římské armády byla její pevná struktura a přesný řád velení. To co dnes považujeme v armádě za samozřejmost, bylo ve sta... celý článek


Strava

Strava tehdejších gladiátorů nebyla zdaleka tak pestrá a výživově sladěná, jako je strava dnešních špičkových sportovců. Samozřejmě, že nejbohatší školy a majitelé si mohli dovolit podávat opravdu drahou a živočišnou stravu, ale běžný standard vězel v úplně jiném druhu stravování. Drtivá většina gladiátorů dostávala kombinaci fazolí, ječmenu a pšenice, následně zpracovaných do kaší či polévek. Z dnešního pohledu víme, že taková strava není optimální pro tvrdě trénující osoby, jelikož neobsahuje dostatek kvalitních bílkovin. Z toho důvodu většina gladiátorů nevypadala jako chodící hory svalů, jak jsou zobrazováni ve filmech. Zajímavostí je zde jejich každodenní „energetický nápoj“, ve kterém figurovaly dvě příměsi – ocet a popel z rostlin. Tento chutný nápoj měl gladiátorům dodat sílu a energii, vypořádat se s jejich každodenním údělem.

Gladiátorská helma, nalezená v Pompejích.
Gladiátorská helma, nalezená v Pompejích. , Carole Raddato from FRANKFURT, Germany, CC BY-SA 2.0

Zápasy a svoboda

Navzdory jejich zobrazení v kultuře, zápasy v arénách zdaleka ne vždy končily smrtí jednoho z gladiátorů. Vzhledem k ceně jejich pořízení, výcviku, léčení a také k jejich výdělečnému potenciálu, se jednalo spíše o brutální ukázku jejich schopností než o neustálý boj na smrt. Současné odhady uvádí, že přibližně 4 z 5 poražených zápasníků přežili svoji porážku (samozřejmě utrpěli většinou zranění, které pro některé z nich znamenalo pozdější smrt). Gladiátoři, kteří přežili velké množství zápasů a vydělali svým majitelům dostatek peněz, mohli obdržet od svých pánů svobodu a začít nový život.

Zdroj: gainweightjournal.com, nationalgeographic.com, romanfitnesssystems.com, wikipedia.org
Autor: Jan Kovanda
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Římská zhýralost aneb nejšílenější císaři Římské říše Římská zhýralost aneb nejšílenější císaři Římské říše
Spartakus - rebel, který vyděsil neporazitelný Řím Spartakus - rebel, který vyděsil neporazitelný Řím
Lékaři v antickém Římě se nebáli ani jemné chirurgie Lékaři v antickém Římě se nebáli ani jemné chirurgie


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít