Karel Martel odvrátil arabskou invazi v bitvě u Tours

27.11.2019 > Středověk > Francie

Bitva u francouzského města Tours byla jedna z nejdůležitějších bitev v 8. století, přesto o ní víme překvapivě málo. Dokonce ani samotné datum není jisté, pravděpodobné je, že se odehrála v říjnu roku 732. S jistotou ale alespoň víme, kdo se v ní utkal. Šlo o střet křesťanského světa s expanzivním muslimským. Na straně kříže bylo francké vojsko vedené Karlem Martelem, na straně druhé armáda Umajjovců v čele s emírem Abd ar-Rahmánem .

Proč ale vůbec k této důležité bitvě došlo? Dá se říci, že tento rozhodující střet mezi oběma armádami byl pouze otázkou času. V první polovině 8. století byl prakticky celý Pyrenejský poloostrov pod nadvládou arabské dynastie Umajjovců, která zde nahradila Vizigótské království roku 711. Expanzivní stát se ale samozřejmě s hranicemi u Pyrenejského pohoří nehodlal smířit a pokračoval v dalších výbojích do dnešní Francie podél pobřeží středozemního moře. Klíčovou událostí, které vedla až k rozhodující bitvě bylo vyhlášení nezávislého arabského státu pod vládou Othmana ben abi Neza roku 732. Ten uzavřel spojenectví s akvitánským vévodou Eudou. Tím však zničil své vazalské vztahy k Umajjskému emírovi.



Abd ar-Rahmán samozřejmě nemohl takový akt nechat bez odezvy a směrem k nezávislému stát vyslal obrovskou armádu. Potrestání Othmana ben abi Neza bylo zřejmě pouze záminkou. Vyslaná armáda byla násobně větší než bylo třeba a evidentně tak měla pokračovat v tažení a zabírat nová území za Pyrenejemi. Když Othman zjistil jak velká armáda byla vyslána, ihned kapituloval a jeho armáda byla začleněna mezi hlavní arabské invazní sily.

V nezáviděníhodné situaci se tak ocitl vévoda Eudo, zrazen svým nedávno získaným spojencem se pokusil postavit umajjovské armádě na odpor se svojí jízdou. Špatně organizovaná armáda však rychle podlehla obrovské přesile nedaleko Bordeaux. Město následně armáda vydrancovala a přesunula s k Tours, které čekalo stejný osud. O všech krocích Arabů byl dobře informován Karel Martel. Jeho oficiálním titulem bylo majordomus, reálně byl však on skutečným vládcem francké říše. Bylo mu ihned jasné, že cílem armády je zabrat trvale nová území na úkor jeho země, čemuž musel za každou cenu zabránit.

Průběh bitvy

Vojska na sebe narazila dříve než čekala, což zaskočilo velitele na obou stranách. Počty vojáků v jednotlivých armádách nejsou dostatečně historicky doložené. Francké vojsko mohlo disponovat zhruba 15 tisíci muži, Arabové do bitvy zřejmě mohli postavit až dvojnásobek vojáků. Zásadní rozdíl byl ovšem v kvalitě vojska. Na straně Franků stáli zejména profesionální a disciplinovaní vojáci, dobře vyzbrojená pěchota, s kvalitním brněním, těžkými štíty, meči a sekerami. Způsob jejich boje značně vycházel z původních římských legií. Menší část armády také tvořili lučištníci. Umajjovská armáda byla naproti tomu v typicky arabském stylu. Páteř armády tvořilo lehké a těžké jezdectvo a pouze menší část lehká pěchota. Klasickou taktikou takové armády byly rychlé útočné manévry, které měly udeřit na nepřipraveného protivníka.



Francká těžká pěchota vytvořila pevně semknuté útvary, silnou hradbu štítů s dlouhými kopími připravenými proti jezdectvu. Arabové vyslali nejdříve lehkou jízdu, která měla útvary rozbít buď přímým útokem, nebo následným pronásledováním při fingovaném ústupu. Martelova armáda však byla příliš disciplinovaná, nenechala narušit svoji želenou hradbu, ani vyprovokovat k útoku na ustupující jízdu. V druhé vlně stejným způsobem zaútočil výkvět Umajjovské armády, těžká jízda, tzv. katafrakti. Ani ta nebyla ale schopna narušit řady nepřítele ale naopak sama utržila značné ztráty, které ještě podpořila vytrvalá lukostřelecká palba. Boj trval až do nástupu noci, kdy byl přerušen jen aby druhého dne mohl začít od znova. Druhý den se však opakovala naprosto stejná tragická situace, kterou ještě umocnila smrt velitele Abd ar-Rahmána během jednoho z výpadů.



Když se třetího rána francká armáda připravila k dalšímu boji, zjistila že žádný nepřítel na ní již neútočí. Opatrný Martel vyslal své zvědy aby obhlédli situaci, protože se obával léčky a posil svých nepřátel. Když se jezdci vrátili, donesli však pouze zprávu o zcela opuštěném táboře nepřítele. Vítězství Franků bylo drtivé, jejich ztráty zřejmě jen mírně převýšily tisíc mužů, naproti tomu Arabové přišli nejméně o desetinásobek. Vítězný vojevůdce se však i z vyhrané bitvy poučil. Pochopil možnosti těžkého jezdectva a své nejlepší rytíře začal cvičit v boji na koni. Vytvořil tak základy nejsilnější jednotku evropského středověku - těžkou jízdu rytířů.

Prohra velmi oslabila pozici Umájjovců v rámci arabského světa a netrvalo ani 20 let a byli nahrazeni dynastií Abbásovců. Pro rod Karla Martela však výhra znamenala pravý opak, od té doby byl mocensky na vzestupu. Ten vyvrcholil o několik desetiletí později, za vlády jeho vnuka, známého jako Karel Veliký. Štítky: #bitva #rytiri #umajjovci

Mohlo by vás zajímat

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (43)   #zivot v antice (41)   #legie (28)   #stavby (25)   #nabozenstvi (25)   #zivot ve stredoveku (21)   #16. stoleti (19)   #rytiri (14)   #caesar (14)   #sparta (14)   #14. stoleti (13)   #atheny (12)   #17. stoleti (12)   #otroci (11)   #persie (11)   #falanga (9)   #husite (9)   #19. stoleti (9)   #oblehani (9)   #plantageneti (9)   Zobrazit všechny štítky