Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Zkáza lodí Boston a Tonquin. Výměnný obchod s indiány se proměnil v masakr

6.2.2024 > Novověk > Amerika

S kolonizací amerického území Evropany je neodmyslitelně spojený obchod. Velice výnosným byznysem byl obchod s kožešinami, které pocházely zejména z bobrů. Bobří srst byla skvělým materiálem pro výrobu plsti na klobouky. Evropské obchodní společnosti vysílaly své kupce za indiány, kteří výměnou za srst z bobrů a vyder obdrželi například pušky, nože a sekery. Kromě kovových nástrojů to byly také vlněné látky, pokrývky, cukr, káva, čaj nebo měděné nádobí. Vzhledem k tomu, že se jednalo o střet různých kultur, ne vždy bylo takové obchodování s indiány bezproblémové. Občas se bohužel neobešlo bez zničeného majetku a obětí na životech.



Obchodní loď Boston.
Obchodní loď Boston. , John R. Jewitt, edited by Richard Alsop, 2nd edition, printed by Seth Richards, Middletown, 1815, Public domain


Krvavá odplata za urážku náčelníka

Dne 3. září 1802 vyplouvá z anglického přístavu Boston stejnojmenná loď plně naložená zbožím, které je určeno pro obchodování s americkými indiány. O měsíc později se nachází u brazilských břehů, kde posádka doplňuje zásoby. Loď nadále pokračuje na sever podél západního pobřeží Severní a Jižní Ameriky. 12. března vplouvá do úžiny Nootka (u dnešního ostrova Vancouver) a míří dále, aby zakotvila v místě s názvem Friendly Cove (Přátelská zátoka).

Osudným dnem byl pro posádku lodi Boston 22. březen, kdy došlo k napadení ze strany indiánského kmene Mowahahtů v čele s náčelníkem Maquinnou. Téměř všichni členové 26členné posádky byli povražděni. Naživu zůstali pouze dva. Jedním byl kovář a zbrojíř John Jewitt, kterého náčelník ušetřil s tím, že bude ještě užitečný. Druhým přeživším se stal takelážník John Thompson, který se v době masakru nacházel mimo loď. Jewitt jej zachránil prohlášením, že Thompson je jeho otec. Pravdou bylo, že mezi oběma muži skutečně panoval patřičný věkový rozdíl, a tak byl tento výmysl náčelníkem přijat jako nezvratný fakt.


Náčelník Maquinna (vlevo) s bratrem.
Náčelník Maquinna (vlevo) s bratrem. , From Voyages Made in the Years 1788 and 1789, from China to the North West Coast of America, author John Meares, editor William Combe; published 1790. Illustrator not named., Public domain


Vše začalo jednáním kapitána lodi Johna Saltera, které náčelník Maquinna považoval za hlubokou urážku.
Týden po pobytu dostal indiánský náčelník od Saltera brokovnici. Druhý den mu ji donesl zpět společně s několika zastřelenými kachnami. Maquinna tvrdil, že je zbraň poškozená. Když si kapitán při převzetí pušku prohlédl, zjistil, že byl neopatrným zacházením ulomen křesací zámek, načež Maquinnu na tuto skutečnost upozornil. Údajně prý náčelníka nazval „nevděčným lhářem“. Tímto zpečetil osud svůj i celé posádky (kromě dvou již zmíněných přeživších).

Po této události zůstali Thompson a Jewitt mezi Mowahachty celé dva roky, než se jim lstí podařilo dostat na americkou loď Lydia, která se v zátoce objevila. Jewitt si po celou dobu v zajetí vedl deník. Ještě před tím, než indiáni loď Boston vyrabovali a zapálili, se mu podařilo zachránit kalamáře s inkoustem a štosy papíru. Deník následně vydal roku 1815 pod názvem White Slaves of Maquinna (Maquinnovi bílí otroci). V tomto svém díle popisuje kulturu Mowahachtů, které se on i Thompson snažili přizpůsobit, aby si indiány nepoštvali proti sobě. Naučili se jejich jazyk, oblékali se do šatů, které členové tohoto kmene nosili. Sám Jewitt se dokonce oženil s jednou z místních dívek. I když byl nakonec rád, že se jemu a Thompsonovi podařilo utéct, přiznal, že Maquinnu i jeho lid opouštěl s těžkým srdcem. Za ty dva roky si k němu přeci jen vypěstoval vcelku vřelý vztah a sám náčelník se k Jewittovi i jeho „otci“ choval laskavě.


Obchodní loď Tonquin.
Obchodní loď Tonquin. , Edmund Fanning, Public domain


Osm ztracených životů během plavby

Podobně nešťastný osud potkal i posádku obchodní lodi Tonquin. Ta byla majetkem významného obchodníka s kožešinami Johna Jacoba Astora (imigranta pocházejícího z Německa). V den vyplutí 8. září 1810 se na palubě nacházelo celkem 53 osob. Základní osazenstvo včetně kapitána tvořilo 21 mužů. Společně s nimi zde bylo také několik řemeslníků, trapeři, obchodní partneři a úředníci. Celou loď měl na povel kapitán Jonathan Thorn, který byl pověstný svou prchlivou povahou. Kombinace pedantského Thornova přístupu a různorodosti posádky měla pochopitelně za následek napjatou atmosféru po celou plavbu. 21. února dalšího roku na palubu lodi přibylo 12 Havajců, které kapitán Thorn najal při jedné z dalších zastávek lodi, kdy bylo třeba doplnit zásoby potravin a čerstvé vody. O měsíc později dosáhla loď ústí řeky Kolumbie.
Pro bezpečné vplutí lodi do vnitrozemí bylo nutné najít vhodný kanál, který se měl nacházet někde uprostřed nánosů písku a bahna. Netrpělivý kapitán nedbal na špatné počasí a nechtěl čekat. Na rozbouřené moře byl spuštěn člun se čtyřmi námořníky. Ti se bohužel ztratili ve vlnách a nikdo je již nikdy neviděl. Na druhý den se na průzkum vydalo pět mužů. I oni se museli potýkat se silným proudem a vlnami, ale naštěstí vyvázli živí. Nicméně, místo vhodné k proplutí nenašli ani oni. Kapitán Thorn byl však neoblomný a trval na tom, že v ústí řeky kanál být musí. Ještě v ten samý den odpoledne se skutečně podařilo takové místo najít, a to s hloubkou 8 metrů. Thorn nařídil rozvinout plachty a loď se dala do pohybu směrem ke člunu, který později minula. Tou dobou se začalo stmívat a posádka lodi dávala mužům ve člunu znamení k návratu. Vinou odlivu však člun později zmizel z dohledu. Loď mezitím vplula do zátoky Baker Bay. Za rozbřesku se vydali hledat ztracené průzkumníky. Z pěti mužů našli už jen dva.


Obchodní loď Tonquin.
Obchodní loď Tonquin. , Edmund Fanning, Public domain


Kapitán vyházel kožešiny do moře

Před samotnou výměnou zboží se muselo začít pracovat na jiném důležitém úkolu, který zadal John Astor. Tím bylo postavení obchodní tvrze, kde bude možné ubytovat zhruba sto lidí a uskladnit zásoby jídla i zboží. Jen, co se podařilo postavit hlavní stěny budov i palisádovou hradbu podél celé tvrze, rozhodl se kapitán Thorn znovu vyplout na moře. Psal se 5. červen a spolu s ním se na Tonquin nalodilo dalších čtyřiatřicet dalších lidí, mezi nimiž byl obchodník Alexander MacKay se svým asistentem Jamesem Lewisem a poloviční indián Lamazu, který měl fungovat jako tlumočník. Loď zamířila k ostrovu Vancouver, odkud měla plout přes New York až k čínským břehům. Posádka Tonquinu se při své cestě dostala do zátoky Clayoquot, která se nacházela přímo naproti indiánské vesnici.


Obchodník John Jacob Astor (1763-1848).
Obchodník John Jacob Astor (1763-1848). , Gilbert Stuart, Public domain


Tlumočník Lamaza nabádal kapitána k opatrnosti s tím, že místní kmen Sališů nemá s bělochy příliš dobré zkušenosti. Dokonce ho upozornil na tragické události, které potkaly loď Boston, jež zde kotvila před lety. Thorn se však díval na všechny indiány se značným pohrdáním a nedbal ani doporučení, že indiány nemá vůbec pouštět na loď. Rozhodl se na palubě nechat rozprostřít zboží na výměnu a poslal vzkaz místnímu náčelníkovi, že je připraven k obchodu.
Nemusel čekat příliš dlouho a kolem Tonquinu se objevila řada kánoí z nichž se nahoru do lodi šplhali indiáni s balíky kožešin. Vzhledem k tomu, že měl tento kmen již bohaté zkušenosti s bílými obchodníky, začal jeden z podnáčelníků vyjednávat. Stanovil si dvojnásobnou cenu, což kapitán Thorn považoval za vrchol drzosti. Hádka mezi ním a podnáčelníkem vyvrcholila tím, že byly všechny kožešiny naházeny do moře a indiáni vykázáni z lodi.

Ihned po incidentu se MacKay snažil přesvědčit Thorna, aby ze zátoky odpluli pryč. Měl obavy, že se indiáni budou chtít pomstít. Kapitán se však cítil v bezpečí a spoléhal na ochranu deseti děl, kterými byla loď vybavena.

Na druhý den ráno se kolem lodi opět objevily kánoe s indiány, kteří posádce naznačili, že by měli zájem v obchodě pokračovat. Námořníci je tedy pustili na palubu. Když se však kánoí na vodě a indiánů na palubě začalo objevovat víc a víc, bylo jasné, že tady není něco v pořádku. Jeden z námořníků šel okamžitě probudit kapitána i MacKaye. Thorn při pohledu na spousty Sališů všude kolem urychleně nařídil zvednout kotvu a roztáhnout plachty. V tu chvíli se ale ozval indiánský válečný pokřik a začal masakr, který přežili čtyři muži, jimž se z ráhnoví podařilo doběhnout na záď do kabiny, kde našli pátého, smrtelně zraněného MacKayova společníka Jamese Lewise.


Pomsta Jamese Lewise

Večer, kdy se na Tonquinu nenacházel žádný z indiánů, se čtyři peživší rozhodli spustit člun a vydat se do ústí řeky Kolumbie. Bohužel se kvůli silnému větru ocitli opět u břehu, kde samým vyčerpáním usnuli. K jejich smůle je nalezlo několik indiánů, kteří je odvlekli do vesnice, kde byli umučeni.

Další den se u obchodní lodi opět objevili místní v kanoích, které sem lákala vidina plných beden, jež sem běloši vezli na výměnu. Všimli si, že na ně z paluby mává muž. Jednalo se o Jamese Lewise. Mezitím, co se zhruba stovka Sališů dostala na palubu a rabovala, Lewis se odebral do podpalubí, kde zapálil sudy se střelným prachem. Ozval se obrovský výbuch a Tonquin byl roztrhán na kusy, s ním také i kánoe, které jej obklopovaly. Většina z desítek Sališů, kteří přežili explozi se nakonec utopila v ledové vodě. Břehu dosáhl jen málokterý z nich. Ještě několik dní řekla vyplavovala končetiny i jiné části těl obětí.


Tlumočník jako důležitý svědek

Jelikož hněv Sališů byl namířen zejména proti bělochům, byl Lamaza jako poloviční indián ušetřen. Díky němu nám zůstalo zachováno svědectví o tom, co se vlastně stalo po onom masakru. Podrobné informace dostal od čtyř mužů, kteří z Tonquinu utekli na člunu, ale padli indiánům do rukou. Samotný Lamaza nadále pobýval ve vesnici indiánů de facto jako zajatec. Utéci se mu podařilo až po dvou letech.


Plánek tvrzi Astoria.
Plánek tvrzi Astoria. , Oregon Historical Society, Public domain


Do čerstvě postavené tvrze Astoria (pojmenované na počest Johna Astora) dorazila ještě druhá část výpravy, která byla vyslána po souši. V následujících letech se kvůli nešťastné události s Tonquinem obchod s indiány na několik roků zastavil. Situaci ještě zkomplikovala válka s Anglií. Po uzavření míru se veškerá pozornost Astora a jeho obchodní společnosti upírala na město St. Louis a o tvrz Astoria nakonec ztratil zájem.


Zdroje:
ČERNÍK, Jiří. Střípky z amerických dějin. Praha: Libri, 2017. ISBN 978-80-7277-565-1.
ČERNÍK, Jiří. Divoký západ. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-190-6.
Under Attack at Nootka Sound, 1803. https://www.oregonhistoryproject.org/articles/historical-records/under-attack-at-nootka-sound-1803/ (accessed Feb 02, 2024).
Autor: Denisa Volfová
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Byl požár Národního divadla úmyslný žhářský útok? Byl požár Národního divadla úmyslný žhářský útok?
Otec moderní kriminalistiky strávil roky na galejích kvůli dívce Otec moderní kriminalistiky strávil roky na galejích kvůli dívce
První použití biologické zbraně při obléhání pevnosti Pitt vyhrálo Britům válku s indiány První použití biologické zbraně při obléhání pevnosti Pitt vyhrálo Britům válku s indiány


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít