Shazovala opravdu franouzská královna těla svých milenců z věže do Seiny?
11.7.2023 > Středověk > FrancieJen málokterá událost ovlivnila středověké dějiny z pohledu žen tak jako aféra v Nesleské věži. Po tomto skandálu se totiž ve Francii definitivně ujalo pravidlo: žena nikdy nesmí zdědit trůn.
Filip Sličný a atmosféra plná podezření
Filip IV. Sličný (1268-1314) je znám především pro svůj lví podíl na likvidaci templářského řádu. Vylhané procesy plné mučení a upalování, obestřené rouškou tajemství a okořeněné historkami o satanismu či mystických pokladech zanechaly v evropské společnosti trvalou stopu. A to tak silnou, že zastínila i další zajímavé události z Filipovy vlády – třeba právě aféru v Nesleské věži.Je však pravda, že templářské procesy mohly mít vliv i na průběh této kauzy – Francie se totiž naučila po rozprášení templářů žít v paranoidních obavách a spiknutí viděla na každém rohu.
Příliš mnoho princezen
Filip Sličný nebyl jenom úspěšný vládce – byl i úspěšný král, neboť svému rodu zajistil řadu potomků. Šlo o tři syny, kteří se později všichni stali králi – Ludvíka, Filipa a Karla, a také dceru Isabelu, jež se provdala za anglického krále. (Další potomci zemřeli v nízkém věku).Filip byl silný panovník, avšak politické sňatky mu zřejmě příliš nešly. Ve snaze pevně připoutat k Francii Burgundsko oženil všechny tři své syny s burgundskými šlechtičnami. Nejstarší Ludvík si vzal dceru burgunského vévody Markétu. Filip se oženil s Johanou, dcerou burgunského hraběte, a Karel si vzal její sestru Blanku. Na královském dvoře se tak najednou objevily tři princezny, které se dobře znaly a mohly společně intrikovat.
A nezapomínejme na další princeznu na dvoře, královu dceru Isabelu – ta totiž sehrála v příběhu naprosto zásadní roli.
Isabela, královna anglická
Filipova dcera Isabela získala takříkajíc vynikající partii – anglického krále Eduarda II. Tak se to mohlo zdát alespoň navenek, avšak ouha, jejich manželství bylo krajně nešťastné. Nerozuměli si a navíc se říkalo, že Eduard dává přednost svým mužským přátelům, kteří možná byli i jeho milenci. Existují teorie, že Isabela rozpoutala aféru z politických důvodů, nicméně můžeme celou věc vysvětlit i velmi lidskými pohnutkami – Isabela byla prostě nešťastná a kopala kolem sebe, jak jen dokázala.
Královy snachy mají milence
Aféra se rozeběhla v roce 1314. Svůj začátek však měla zřejmě o rok dříve. V té době totiž Isabela navštívila se svým manželem Francii. Přivezla svým švagrovým dary – mezi nimi také zdobené a vyšívané tobolky.Když francouzský dvůr v roce 1314 návštěvu oplatil a vydal se do Londýna, povšimla si Isabela, že dárky, které věnovala svým švagrovým, hrdě nosí dva mladí šlechtici – Walter a Filip z Aunay.
S vyšetřováním se Isabela nenamáhala – byla si jistá: šlechtici dostali tyto dárky od králových snach jako milostnou zástavu. Isabela neváhala a obvinila své švagrové z cizoložství.
Mučení, smrt a vězení
Walter a Filip byli okamžitě podrobeni tortuře, během mučení se nepřekvapivě k erotickým pletkám s Markétou a Blankou doznali. Vše se mělo opakovaně odehrávat v Tour de Nesle, pevnostní věži na Seině.
Oba šlechtici byli krutě popraveni. Ti dva problém nepředstavovali, jenže co s Markétou, která se měla stát královnou, a co s Blankou, obě byly přece dcerami významných mužů a manželkami králových synů! Je přece popravit nemohli!
A tak je král nechal alespoň uvěznit.
To však problém logicky nevyřešilo, neboť nedošlo k rozlukám manželství. Filip Sličný v témže roce zemřel a na trůn nastoupil Ludvík – a tedy se Markéta stala královnou, ačkoli seděla ve vězení. Naštěstí pro Ludvíka se situace vyřešila sama, když Markéta v roce 1315 zemřela. Ludvík ji však následoval o rok později, aniž by po sobě zanechal syna.
Potíže se opakovaly po nástupu Karla IV. Kapeta na trůn (v roce 1322). Blanka stále žila a i ona se stala vězněnou královnou. Karel s ní měl syna, jenže ten právě v tomto roce zemřel. A chtěl-li zplodit dalšího následníka, musel se znovu oženit. Požádal tedy papeže, aby sňatek anuloval, a našel si novou manželku. Měl celou řadu dcer, žádného syna však již nezplodil, a s ním tak vymřel rod Kapetovců po meči a nastoupili Valoisové.
Šťastná Johana
Možná jste si všimla, že nám z příběhu vypadl prostřední pár – Filip a Johana.Aféra v Nesleské věži pohltila i Johanu, byla taktéž obviněna a stanula před soudem. Prokázalo se, že ve věži sice byla přítomna milostným eskapádám zbylých dvou dam, ale podle soudu se jich sama neúčastnila. Rozhodující vliv na tento rozsudek měla skutečnost, že Filip za svou manželkou velmi pevně stál a trval na její nevině; nenechal by ji odsoudit.
Cynici tvrdí, že se tak Filip zachoval v naději, že získá dědictví po Johanině otci, když druhá sestra vypadla ze hry. Dobové prameny však tvrdí, že mezi Filipem a Johanou panovaly neobyčejně harmonické vztahy, a tak si na své mohou přijít i romantici – možná se za svou ženu postavil z opravdové lásky.
Ani oni však neměli syna, který by se dožil dospělosti, proto na trůn nastoupil třetí z bratrů Karel, poslední Kapetovec, o kterém jsme již mluvili.
Pravda, nebo falešné obvinění?
Těžko soudit, zda se události odehrály právě takhle. Celá aféra je postavena téměř výhradně na výpovědích údajných milenců princezen, které byly však vynuceny velmi krutým mučením.Isabela, která aféru rozpoutala, z ní nemohla nijak těžit. Byla v Anglii a vzhledem k tomu, že mezi ní a trůnem stáli tři bratři a jejich děti, nemohla se domnívat, že by trůn připadl jí nebo jejím potomkům.
Aféra však zasadila ránu pozdně kapetovské královské rodině a vnímání žen ve společnosti. Když ani budoucí královně nelze věřit, že nebude smilnit s dvořany kdesi ve věžích, pak přece nelze věřit žádné ženě! Kauza potvrdila právní názor, že ženy by neměly dědit trůn a v následujících letech se ve Francii prosadil sálský zákon, který právě to zakazoval. Ironií dějin právě kvůli salickému právu jen o pár let později ztratili Kapetovci trůn ve prospěch Valoisů.
Celá událost měla ještě jeden dopad. Ve Francii se začala šířit legenda, že v Tour de Nesle se královna setkává se svými milenci, zabíjí je a jejich těla shazuje do Seiny. Tuto legendu později ve svém díle využil i Alexander Dumas starší a několik dalších umělců.
Zdroj: Hallam, Elizabeth M.; Everard: Capetian France, 987–1328
Autor: Tereza Holubová
Štítky: #14. stoleti
#kapetovci
#filip slicny
