Posmrtný život podle starověkých Egypťanů. Rozhodovala váha srdce
16.1.2023, 08:58 > Starověk > EgyptSmrt a pohřbívání mají pro nás i v dnešní době zvláštní význam, protože nikdo z nás s jistotou neví, co se s člověkem po smrti stane. Pro mnoho kultur ve vzdálenější i bližší minulosti tomu bylo nejinak. Starověký Egypt je znám svou fascinací smrtí a posmrtným životem a také svou důsledností v oblasti přípravy člověka na toto pokračování jeho cesty.
Příprava těla k pohřbení jako nový začátek
Pohřební rituály v pravém slova smyslu se vyvinuly v předdynastické době (asi 10 000 – 4 700 př. n. l.) a navazovaly na způsob pohřbívání v době pravěké. Uvažování nad smrtí a posmrtným životem, a tedy i tyto procesy, byly úzce spjaty s náboženstvím starověkých Egypťanů, které v této souvislosti zahrnovalo tři základní oblasti – víra v existenci podsvětí, věčný život a znovuzrození lidské duše. Uchování těla bylo vysloveně podmínkou pro navázání na život pozemský v životě posmrtném, proto bylo věnováno mnoho pozornosti veškerým detailům při mumifikaci.Při pohřbívání byla také velmi podstatná podpora zemřelého ze strany žijících příbuzných, kteří měli možnost ovlivnit bohy při rozhodování o jeho osobě. Velký význam měly posmrtné texty, které byly psány na stěny hrobek i přímo do rakví či například do takzvaných Knih mrtvých. Jednalo se o různé magické formule a náboženské texty plné rad, ochrany a vědomostí pro posmrtný život.
Přechod do posmrtného života
Je zjevné, že Egypťané uvažovali o posmrtném životě ve zcela jiném smyslu, než jak o něm hovoří tradice například křesťanská. Zásadní roli hrálo egyptské náboženství a bohové, z nichž někteří měli zemřelé převádět přes hranici z života zde na zemi do další dimenze. Přechod měl několik fází, kdy první fáze zahrnovala výběr prostředku přesunu do posmrtného života (u faraonů často zobrazované lodě) a následně samotnou pouť, která mohla obsahovat různé součásti a stadia. Tento průběh však nemohl zemřelý ovlivnit a nebyl mu předem znám, nýbrž vše bylo rozhodnuto za něj na základě jeho postavení ve společnosti a dalších aspektů ze strany vyšší moci.
Podoba dalšího života
Ne všem duším byl vstup do posmrtného života povolen. Bylo potřeba projít posmrtným soudem, který byl jednou z nejdůležitějších součástí této transformace. Probíhal v Síni Maat, kdy zemřelý nejprve musel prokázat své znalosti o jednotlivých soudcích a následně je přesvědčit, že je bez hříchu. Poté bylo jeho srdce položeno na váhu a takto porovnáno s perem Maat - na tuto zkoušku dohlížel egyptský bůh Anubis. Pokud srdce obstálo, bylo možné pokračovat dále, pokud nikoli, duše zemřelého byla pozřena bohyní Ammit.
Samotnou posmrtnou říši si Egypťané pak představovali jako bohatou, úrodnou krajinu plnou přírodních krás a vodopádů - mohli bychom říci ráj. Zemřelí zde nabývali některých božských vlastností a mohli si užívat stejných pochutin jako bohové. Říši nazývali Sekhet-Aaru neboli „pole rákosu“.
Zdroj: wikipedia.org, worldhistory.org
Autor: Jana Voborníková
Štítky: #zivot v antice
#nabozenstvi
