Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Vítězství v bitvě u Moháče otevřelo muslimům dveře do Evropy

30.8.2022, 08:13 > Středověk

Od 14. století čelila křesťanská Evropa osmanské rozpínavosti. Evropské mocnosti na Balkáně pocítily jako první sílu obávaných Janičářů a osmanských děl. Dočasně se je podařilo zastavit až uherským vládcům díky rozsáhlému pásu pevností. Udržovaní pevností a početných posádek však bylo příliš drahé a bylo jasné, že jde jen o dočasné řešení. Bylo tak otázkou času, kdy dojde z rozhodující bitvě mezi muslimským a křesťanským světem.


Koncem 15. století byl korunován nový uherský král Vladislav II. Jagellonský, který byl zároveň i králem českým. Poté, co se seznámil se situací v Uhrách, rozhodl se, že nadále není možné udržovat mohutný pevnostní pás. Značně snížil početní stav posádek i finance jdoucí na opravy. Osmany se snažil udržet dále spíše svoji politikou, než vojensky.


Sultán Süleyman I.
Sultán Süleyman I. , After Titian, Public domain


Když však na turecký trůn nastoupil nový panovník Sulejman I., mírová situace nebyla dále udržitelná. Sulejman se považoval za nástupce Alexandra Velikého a hodlal ovládnout všechna území, kterým vládl starověký dobyvatel. Mezi ně patřilo i území tehdejších Uher. Jako smyšlený důvod k válce využil uvěznění jednoho ze svých poslů. Na začátku konfliktu dobyl několik významných pevností a měst, nicméně poté se na několik let z evropských bojišť stáhl. V rozsáhlé Osmanské říši totiž bylo nutné řešit několik povstání na jihu a východě.

Nové tažení se tak začalo chystat až o 5 let později, roku 1525. Nový uherský král, Vladislavův syn Ludvík, se samozřejmě o rozsáhlých přípravách dozvěděl. Bylo mu jasné, že vojensky není schopný se Osmanům vyrovnat a začal tak hledat spojence mezi křesťanskými panovníky. Naprostá většina vládců ho však odmítla, počítat tak mohl pouze s bojovníky z území, která sám ovládal.

Podle dobových historiků dokázal složit armádu čítající asi 25 tisíc vojáků, z toho byla téměř třetina českých. Jedinou významnou cizí jednotkou bylo asi 1500 polských jezdců. Celkový podíl jízdy v armádě byl kolem 15 tisíc. Armádu doplňovalo také asi 80 děl.

Roxolana - jak se z konkubíny stala jedna z nejmocnější žen světa

Roxolana - jak se z konkubíny stala jedna z nejmocnější žen světa

Postavení ženy ve středověku bylo určeno podle křesťanského učení. Protože byla stvořena jako druhá po Adamovi, a navíc ještě z jeho žebra, byla jí přisouzena neplnohodnotná role nesvéprávné osoby. Odpovědnost ... celý článek


Osmané proti uherské armádě postavili násobně větší vojsko. Sulejman velel celkově 100 tisícům vojáků. V okamžiku střetu měl ale k dispozici jen kolem 55 tisíc bojovníků. To mu však stále dávalo značnou početní převahu. Další výhodou byl i výrazně větší počet artilerie, složené zejména z lehkého a mobilního dělostřelectva. Spolehnout se mohl také na své elitní jednotky - Janičáře.

Obě vojska se střetla na konci léta, 29. srpna roku 1526, několik kilometrů od města Moháč. Oproti jiným středověkým bitvám, trval tento střet jen několik málo hodin. Bitvě přecházely složité manévry na obou stranách. Žádný z velitelů neměl příliš dobrý přehled o pohybu nepřítele a nechtěl se nechat zaskočit. Bitva byla nakonec zahájena během odpoledne výstřelem s uherského děla a trojitým vzýváním Krista.


Král Ludvík Jagellonský.
Král Ludvík Jagellonský. , Hans Krell, Public domain


Jako první pak zaútočily Turecké formace na pravé Uherské křídlo. Vojáci útok poměrně snadno odvrátili a vydali se pronásledovat ustupujícího nepřítele. Udělali tak jednu z nejobvyklejších bitevních chyb. Porušili svoji formaci a jízda se začala vzdalovat od pomalejší pěchoty. V tom na uherskou armádu z boku zaútočila lehká turecká jízda, která tím na sebe vázala uherské jízdní zálohy.

Zatím stále poměrně nerozhodnou situaci rozhodl příchod osmanských Janičářů. Pravé uherské křídlo, které bylo pod největším tlakem, se začalo pomalu rozpadat. Definitivně bitvu rozhodl vpád tureckých záloh do zad křesťanských vojáků. Značná část Ludvíkových bojovníků padla, jen menší části se podařilo ustoupit. Během ústupu padl i sám král, který utonul v okolních bažinách. Přestože ztráty byly na obou stranách poměrně vyrovnané, čítaly asi 16 tisíc mužů, pro Uherskou stranu šlo o katastrofu. Naproti tomu Sulejman si takovou ztrátu mohl vzhledem k velikosti své armády dovolit.

Důsledky bitvy byly obrovské pro celou Evropu, ale pro Uhry šlo o absolutní katastrofu, ze které se už země nikdy nevzpamatovala. Smrt Ludvíka znamenala vymření česko-uherské větve Jagellonců. Díky tomu se českým i uherským vládcem stal Ferdinand I. Habsburský. Habsburkové se tak stali naprosto dominantní mocností v celé Evropě a jejich nadvláda trvala několik století.


Obraz - nalezení mrtvého krále Ludvíka.
Obraz - nalezení mrtvého krále Ludvíka. , Bertalan Székely, Public domain


Nedlouho po bitvě obsadili Osmané značnou část uherského území, včetně hlavního města Budína. Turecká okupace území trvala dalších 150 let a ani poté nezískali Uhrové dřívější samostatnost. Nyní šlo již pouze o část Rakouska-Uherska, bez vlastní suverenity. Vojenskou a politickou moc, kterou Uhry disponovaly v předchozích staletích, již nikdy nezískaly zpět. I když později vznikl opět samostatný stát, jeho rozloha byla již značně okleštěná do podoby kterou známe dnes.

Zdroj: wikipedia.org ; Macek Josef - Jagellonský věk v českých zemích
Autor: Pavel Koubík
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Bitva u Actia položila základy římského císařství Bitva u Actia položila základy římského císařství
Hannibalovo poslední vítězství. V Bitvě u Kann zmasakroval přes 80 tisíc Římanů Hannibalovo poslední vítězství. V Bitvě u Kann zmasakroval přes 80 tisíc Římanů
Bitva u Hastingsu - Poslední úspěšná invaze do Británie Bitva u Hastingsu - Poslední úspěšná invaze do Británie


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít