Ponížení u Canossy. Bosý císař stál tři dny na mraze, než mu papež odpustil
4.5.2022 > Středověk > Svatá říše římskáCesta do Canossy byla zdrcujícím úspěchem středověké papežské politiky. Nejenže papež Řehoř VII. donutil římského krále Jindřicha IV., aby mu ustoupil. Dosáhl i králova naprostého ponížení: když Jindřich přijel v kajícnickém rouchu žádat o odpuštění, nechal ho papež tři dny čekat před branami.
Kdo je mocnější? Papež, nebo císař?
V 11. století se rozložení sil v Evropě pomalu ustalovalo a bylo čím dál zřejmější, že jí vládnou dva muži se silným postavením, kteří si na poli moci konkurují. Jedním z nich byl papež, jakožto hlava církve, a druhým římský císař, jakožto světský vládce. Dva kohouti se na na jednom smetišti zkrátka nesnesou, a tak bylo jen otázkou času, než začnou svádět boj o moc.Záminka pro finální střet vlastně vypadala na začátku docela nevinně: král Jindřich IV. vybral kandidáta na post milánského arcibiskupa. Papež Řehoř VII. však tuto volbu odmítl akceptovat a dosadil na místo svého kandidáta.
V reakci na tuto kauzu se Řehoř rozhodl posílit moc svého úřadu a vydal dokument známý jako Dictatus Papae. V něm si uzurpoval mnoho pravomocí, které si do té doby nárokoval císař, a mimo jiné také vyhlásil, že právo jmenovat biskupy bude mít jen papežský stolec, a v žádném případě císař.
Boj o investituru
Odtud také název celé aféry: boj o investituru. Neboť investitura je název pro proces jmenování církevních hodnostářů.Jindřich samozřejmě zuřil. Bylo mu jasné, že prostřednictvím biskupů, které si sám vybral, bude chtít papež ovlivňovat politiku v říši. A navíc bylo zcela zřejmé, že se Řehoř VII. pokouší oslabit jeho pozici.
A tak Jindřich IV. svolal německé duchovenstvo a donutil jej, aby se papeži vzepřelo a prohlásilo papeže za sesazeného.
Papež vrací úder
Jenže Řehoř VII. měl v rukávu trumf, na který byl i římský král krátký: klatbu a exkomunikaci.Člověk, který byl exkomunikován a v klatbě, byl vyloučen se společenství křesťanů a nesměl přijímat svátosti, což byl pro středového křesťana strašlivý trest, neboť hrozilo, že jeho duše nebude spasena.
Pro panovníka to byl však ještě větší problém – jeho poddaní už ho totiž nemuseli poslouchat a mohli proti němu vést rebelii, aniž by se museli bát Božího hněvu. Dá se tak říct, že papež uvalením klatby Jindřicha v podstatě zbavil jeho královských pravomocí, což bylo do té doby něco naprosto neslýchaného.
Potupná Canossa
Pozice exkomunikovaného krále byla v říši slabá a Jindřich pochopil, že se bude muset s papežem usmířit.Jindřich IV. tedy putoval za papežem na hrad Canossa pěšky a po celou dobu vystupoval jako pokorný kajícník. Oblékl se do chudého kajícnického roucha, o přijetí žádal bosý.
Avšak papež se rozhodně nezachoval velkoryse. Naopak si krále pořádně vychutnal. Nechal ho bosého ve sněhu tři dny čekat před branami jako toho nejubožejšího prosebníka.
Když se Řehoř konečně uvolil krále přijmout, nechal ho prosit za odpouštění a teprve poté jej zbavil klatby.
Smír jen na krátkou dobu
Celé to divadlo však bylo zbytečné. O tři roky později propukl spor o investituru nanovo a Jidnřich znovu skončil v klatbě. Už ale asi neměl chuť potupné ponížení absolvovat znovu: raději nechal zvolit vzdoropapeže.Zdroj: William Chester Jordan: Europe in the High Middle Ages
Autor: Tereza Holubová
Štítky: #jindrich iv
#11. stoleti