Vosková poprsí, končetiny, nebo děti. Voskařství nebylo jen o výrobě svíček

29.10.2021, 08:54 > Ostatní

Když se řekne vosk, každému se nejspíš okamžitě vybaví svíčky. Voskařství však zahrnovalo i výrobu votivních předmětů nebo drobné galanterie. Voskař tak musel umět včelí vosk nejen získat a zpracovat, k úspěšnému provozován řemesla patřila též znalost mnoha technik a dekorativních postupů.

První zmínky o voskařství jako o řemeslu pocházejí ze středověku a až do poloviny 19. století byla voskařská dílna nedílnou součástí každého většího města. Voskaři často táhli za jeden provaz s perníkáři a není se čemu divit, protože obě řemesla byla závislá na včelích produktech – perníkáři potřebovali med a klíčovou surovinou voskaře byl zase včelí vosk. Ten byl v minulosti velmi ceněnou komoditou, zejména kvůli časové náročnosti jeho získávání. A protože se jednalo o produkt včely – panenského hmyzu často přirovnávaného k Panně Marii byl včelí vosk spojován především s magickými a náboženskými obřady.



Prostý lid si musel na běžné svícení vystačit se svícemi lojovými, které byly už ve starém Římě v podstatě levné spotřební zboží. Voskové svíce si mohli dovolit jen ti nejbohatší, včelí vosk se dokonce využíval i jako možnost placení cechovních poplatků. Z vosku se také vyráběly svíčky pro měření času, než včelí vosk v 19. století vystřídala vorvaňovina. Kromě toho se vosk též používal pro výrobu anatomických modelů a v neposlední řadě nesmíme zapomenout na pečetě. Lojové svíce mohly samozřejmě také vznikat ve voskařské dílně, častěji se jejich výrobu ale zabývaly řemeslníci, kteří byli přímo u zdroje materiálu – tedy mydláři a řezníci.

Základní dovednosti voskaře

Voskař musel zvládat celkem pět základních technik a to tažení, namáčení, polévání, válení a lití do forem. Co se týče prvních třech jmenovaných technik, ty sloužily k výrobě svíček. Válení spočívalo v prostém obalování plátů vosku okolo knotu a namáčení zase v postupném namáčení knotu zastřiženém na požadovanou délku do roztavené voskové hmoty. Tažení už bylo o něco složitější. Provádělo se pomocí dvou bubnů a nástroje zvaného šajba. Pojmenování pochází z německého slova Scheibe označující disk. Skutečně se jednalo o kulatou desku s různě velkými otvory umístěnou uprostřed vaničky s roztaveným voskem. Vanička se umisťoval na speciální dřevěnou lavici umístěnou pod bubny, umístěnými v určité vzdálenosti od sebe. Na bubnech byl namotán knot, který procházel voskem, a otvorem v šajbě, postupně na sebe nabaloval další a další vrstvu vosku, až nakonec získal požadované rozměry. Tažením tak v podstatě vznikal voskový drát, a právě ten byl základem pro výrobu svíček a dalších předmětů.

Voskové předměty byly na povrchu často zdobené rytím či vyraženými motivy, a tak byla součástí výbavy voskářské dílny i nejrůznější raznice či zdobítka. Pro výrobu svíček a specifických předmětů byla též nutná znalost splétání a skládání taženého voskového drátu. Zpočátku se používal pouze přírodní čistý vosk, výrobky z běleného vosku se v našich zemích objevují od 14. století.

Voskové zboží jako cenná komodita

O tom, jak byly v minulosti svíčky a voskové předměty ceněným artiklem si můžeme udělat představu podle předmětů, které dokázali mistři voskáři z voskových drátů připravit. Ke křtu tak mohl člověk od své kmotry nebo kmotra dostat celou voskovou knížku, často uvnitř ještě obsahovala voskovou figurku jeho svatého patrona.

Voskový drát sloužil také k výrobě sloupků – malých drobných svíček, vzniklých smotáním voskového drátu do klubíček či jiných útvarů. Výhodou sloupků bylo, že se na rozdíl od masivních svící dobře přenášely, snadno se schovaly v kapsáři. Svíčkami se šetřilo, zapalovala se jen při zvláštních příležitostech nebo obřadnostech. Například na Hromnice a později během celého roku při bouřkách se nechávaly hořet tzv. hromničky, sloupky se nejčastěji zapalovaly při rorátních mších.

Výroba obětin

Duté voskové plastiky tzv. obětiny, jsou typické například pro Svatou horu na Příbramsku, ale vyráběly se i v okolí jiných poutních míst. Vznikaly odléváním do forem a mohly nabývat nejrůznějších podob. Jejich účel ale zdaleka nebyl dekorativní, i když by se to mohlo na první pohled zdát.



Podle toho, jaký problém vás trápil, jste si v poutním krámku vybrali příslušnou obětinu. Když vám nenesly slepice, zakoupili jste voskovou slepičku, pokud jste se chtěli ke modlit za rychlé uzdravení zlomené ruky, vybrali jste si obětinu ve tvaru bolavé končetiny. Může to znít trochu pohansky, ale voskové obětiny byly mezi lidmi neuvěřitelně oblíbené. Mezi dochovanými obětinami převládají zejména nejrůznější figurky dětí v zavinovačkách, které souvisí s poděkováním či prosbou o narození dítěte, časté je také ženské poprsí (opět souvislost s mateřstvím) a různé orgány a končetiny.

Výčet předmětů vyráběných z vosku byl ale mnohem širší. Zahrnoval například figurky svatých, škrabošky či drobnou galanterii.

Zdroj:
BLAŽKOVÁ, Lenka: Voskářství, Grada 2006
Cesta svíčky historií, časopis Světlo
Křestní svíce, hromničky, voskové portréty i obětiny – znáte staré řemeslo voskařské a jeho výrobky?, pořad Špalíček, Český rozhlas Plzeň 2021



Štítky: #remeslo #nabozenstvi #zivot ve stredoveku

Mohlo by vás zajímat

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (43)   #zivot v antice (41)   #legie (28)   #stavby (25)   #nabozenstvi (25)   #zivot ve stredoveku (21)   #16. stoleti (19)   #sparta (14)   #rytiri (14)   #caesar (14)   #14. stoleti (13)   #17. stoleti (12)   #atheny (12)   #persie (11)   #otroci (11)   #oblehani (9)   #plantageneti (9)   #premyslovci (9)   #falanga (9)   #husite (9)   Zobrazit všechny štítky