Trebuchet - ničitel hradeb a jedna z prvních zbraní biologické války
9.9.2021 > StředověkSymbolem středověku byly mohutné a dobře chráněné hrady. Pro útočníky bylo zdolání vysokých hradebních zdí náročným úkolem. Hrady a pevnosti se budovaly stále sofistikovaněji, je proto s podivem, že se stejného rozvoje nedočkaly i obléhací stroje. Až do rozšíření střelného prachu a následného užívání kanónů k dobývaní opevněných staveb, se většinu středověku využívaly stále stejné obléhací zbraně, jako katapulty, onagery a balisty. Tedy stejné stroje, které známe již z nejstarší antiky. Jedinou výjimkou a jediným skutečným vynálezem na poli středověké obléhací techniky je trebuchet.
Trebuchet je zajisté dobře známým termínem pro hráče počítačových strategií, zejména pak legendárního Age of Empires II. Stejně jako ve hře, šlo o velice efektivní obléhací zbraň, která na velmi dlouhou vzdálenost dokázala bořit budovy i mohutné hradby. Tento stroj je skutečně revolučním obléhacím počinem. Na rozdíl od všech dalších strojů, nevznikl postupnou evolucí na stále stejném torzním principu. Naprostá většina obléhacích strojů do té doby využívala torzní přístup. To znamená, že pomocí lidské síly byly napnuty ohebná dřevěná ramena, nebo natažena pružná lana, která byla následně uvolněna. Dřevo či lana, která se chtěla navrátit do úvodní polohy pak dala energii projektilu.
Princip trebuchetu je zcela jiný. Zbraň pracuje na principu nerovnoramenné páky. Jedno rameno stroje bylo krátké a byla na něm zavěšena bedna se závažím, obvykle kameny. Druhé a delší rameno mělo na konci zavěšena lana s hákem, nebo košíkem z kůže, do kterého se umisťovaly projektily. Celá tato osa byla umístěna do silných dřevěných vidlí a to celé usazeno do mohutného roubení, které odolalo silným pohybům při výstřelu.
Střelný prach udělal z rytířů válečníky minulosti
Střelný prach znali staří Číňané zřejmě již ve starověku. Jeho příchod do Evropy však trval dlouhou dobu, ale nakonec si cestu našel. Velmi rychle a radikálně změnil dlouho zavedený způsob válčení a brzy umožni... celý článekPrincip střelby byl poměrně jednoduchý. Pomocí rumpálu a lidské síly se dlouhé rameno stáhlo k zemi, přivázalo a umístil se do něho projektil. Krátké rameno se tak dostalo do výšky. Jakmile se delší rameno uvolnilo, zapracovala gravitace, která část se zavážím stáhla dolu. Tím se dlouhé rameno vymrštilo nahoru a vypustilo projektil po balistické křivce. Na rozdíl od torzních zbraní tak nedocházelo k žádnému nárazu, ale bedna se závažím se dole pouze houpala. Nedocházelo tak k opotřebování materiálu. Míření se provádělo zejména změnou zátěže, nebo velikostí projektilu. Moderní rekonstrukce ukázaly, že šlo o velmi přesnou zbraň. Rozptyl dopadu střel při stejném zamíření byl pouhých 20 centimetrů.
Moderní rekonstrukce trebuchetu v anglickém Warwick Castle. Zdroj: wikipedia.org, Peter K Burian, CC BY-SA 4.0
A jaké projektily se využívaly? Tak jako u moderních dělostřeleckých zbraní, i ve středověku bylo na výběr více druhů střeliva. Základním typem projektilu, jehož účelem bylo prorazit hradby, nebo ničit budovy, byly kamenné střely. Velice efektivní byly také zápalné střely ve formě naplněných soudků nebo svázaných otepí. Trebuchet byl také jednou z prvních zbraní biologické války. Jako střely se daly použít zdechliny či výkaly. Pokud s takovými střelami obléhatelé zasypali město, nebo hrad, velmi rychle se uvnitř rozmohly nepříjemné nemoci, které posádku značně oslabily. Pro takové případy nemusíme chodit daleko, tyto primitivní biologické zbraně využili například husité při obléhání Karlštejna roku 1422.
Zdroj: David Nicolle, Medieval Siege Weapons
Autor: Jiří Klaus
Štítky: #oblehani
#stredoveke zbrane
#hrad