Den, kdy vznikla legenda - v bitvě u hory Badon zachránil Artuš Británii
Před 1 minutou > Středověk > AnglieV pátém století našeho letopočtu se nad Británií stahovala mračna. Přicházel definitivní konec starého světa. Římské legie, které na ostrově po staletí udržovaly pořádek a bezpečí, byly definitivně staženy zpět na kontinent, aby bránily hroutící se srdce impéria. Opuštěný ostrov se stal snadnou kořistí pro dravé germánské kmeny Sasů, Anglů a Jutů. Zdálo se, že keltská civilizace a zbytky římské kultury budou nemilosrdně vymazány z mapy dějin. V této době se odehrál střet, který na půl století zastavil saský příval a dal vzniknout největšímu mýtu britské historie.
Situace v Británii po roce 410 n. l. byla katastrofální. Bez ochrany legií se ostrov stal cílem neustálých nájezdů z pevniny. Sasové, původně najímaní jako žoldnéři k obraně proti Piktům, se vzbouřili a začali si brát zemi pro sebe. Jejich postup byl brutální a systematický. Původní obyvatelé byli zatlačováni stále více na západ do nehostinných hor Walesu a Cornwallu.
V této době chaosu se podle kronikáře Gildy objevil muž jménem Ambrosius Aurelianus. Byl to pravděpodobně Říman, muž vznešeného původu, který dokázal sjednotit rozdrobené britské kmeny. Právě on začal organizovat efektivní odpor, který vyvrcholil někdy kolem roku 500 n. l. (přesné datum není jisté) u místa zvaného Mons Badonicus – hory Badon. Ambrosius si místo bitvy zvolil výborně. Hora Badon byla strategickým bodem - pravděpodobně šlo o staré hradiště ještě z doby železné, které poskytovalo obráncům výhodu vyvýšeného terénu.
Zatímco saská vojska spoléhala na pěší boj v semknutých štítových hradbách, Britové pravděpodobně dokázali využít zbytek římského vojenského dědictví – těžkou jízdu. Nepředstavujme si ale rytíře v zářivé zbroji. Jednotky obrněných jezdců, vycházející z tradice pozdně římských katafraktů, představovaly pro germánské pěšáky smrtící hrozbu.
Bitva podle dobových pramenů trvala několik dní. Nejdříve se sasové vedeni svými náčelníky pokusili o přímý útok na vrchol. První vlny saských útoků se údajně rozbíjely o britskou linii na svazích hory. V této chvíli se objevuje postava, kterou si historie bude pamatovat jako Artuše. Podle velšských letopisů Annales Cambriae Artuš během bitvy nesl štít s křížem Ježíše Krista a po tři dny a noci neúnavně pobíjel nepřátele. I když musíme brát tyto informace s velkou rezervou, je zřejmé, že britské velení projevilo nevídanou odvahu a vytrvalost.
Rozhodující okamžik nastal, když se Britové rozhodli pro protiútok své jízdy. Rychlý průlom v saských řadách se ukázal jako fatální. Germánští válečníci, zvyklí na vítězství nad neorganizovaným odporem, narazili na disciplinovanou sílu, která je nekompromisně hnala ze svahu dolů. Šlo o brutální krveprolití a ztráty byly tak obrovské, že saská expanze v Británii prakticky ustala na dalších padesát let.
Bitva u hory Badon znamenala pro Británii čas na nadechnutí. Celá další generace mohla žít v relativním míru a stabilitě, což dalo možnost přežít zbytkům antické vzdělanosti i křesťanství. Historik Gilda, který psal několik desetiletí po bitvě, o ní mluví jako o "posledním velkém vítězství".
Jedno z možných míst bitvy. , Brian Robert Marshall / Liddington Castle, Liddington, Swindon
Avšak postupem času se historické detaily začaly vytrácet a byly nahrazovány legendou. Ranný středověk se bohužel kvalitou historických záznamů nemohl s antikou srovnávat. Ambrosius Aurelianus a neznámý válečník Artuš splynuli v jednu ideální postavu krále, který s mečem v ruce brání zbytky civilizace proti barbarům. Kulatý stůl a Camelot jsou sice plodem fantazie středověkých básníků, ale jejich kořeny sahají právě sem – na svahy hory Badon pokryté krví.
Kdyby Britové tehdy neuspěli, angličtina by dnes možná zněla úplně jinak a původní keltská kultura by byla zapomenuta v prachu dějin. Bitva u hory Badon tak nebyla jen lokální šarvátkou, ale soubojem o samotnou duši ostrova.
Zdroj: Anglické mýty - Michael Kerrigan - Universum - 2023 ; Wikipedia.org
Autor: Petr Němeček
Štítky: #bitva
#kral artus
#germani
