Vitus Bering - kdo byl Kolumbus ruského impéria
5.3.2024 > NovověkObjevy mořeplavců, ke kterým došlo v rozmezí do 15. do 16. století, měly zásadní význam pro zmapování zemského povrchu i získání nových území, z nichž plynuly ekonomické výhody pro evropské velmoci. Touha poznávat nové kraje neopustila lidstvo ani v pozdějších staletích. Příkladem je dánský kartograf a průzkumník Vitus Jonassen Bering, který na moře vyplouval pod vlajkou ruského cara. Jaké byly jeho životní osudy?
Touha plavit se po mořích
Místem narození Vitus Beringa je starobylé dánské přístavní město Horsens, které svůj název používalo již ve 12. století. Zde se 5. srpna 1681 narodil do poměrně slušně finančně zabezpečené rodiny celního inspektora. Zatímco jeho starší bratři odešli studovat na univerzitu, Vitus ve svých patnácti letech objevil kouzlo plavby po moři a přihlásil se na loď jako plavčík.U této profese ale nezůstal, protože měl vyšší ambice. V Amsterdamu absolvoval výcvik námořních důstojníků a nastoupil k námořnictvu do služeb cara Petra Velikého, kde nejprve získal hodnost druhého a později i prvního kapitána. Do svého rodného města se již nevrátil. S rodinou, manželkou a dětmi, žil buď v Petrohradě, nebo ve Vyborgu.
Beringův portrét. , Институт Археологии РАН (Institute of Archaeology in Russian Academy of Sciences), CC BY-SA 4.0
První kamčatská výprava 1725 až 1730
Stárnoucí car Petr Veliký měl pro Beringa poměrně důležitý úkol. Jeho cílem bylo prověřit propojení Asie se Severní Amerikou a prozkoumání bezpečnosti ruských východních hranic a zájmů na Dálném východě. Bering se zdál být velmi dobrý adeptem na tuto průzkumnou výpravu, protože po oceánu se již plavil. Na svou první kamčatskou výpravu se Bering vydal v únoru 1725 společně s Rusem Alexejem Čirikovem a Dánem Martinem Spanbergem.Cestovali z Petrohradu do Ochotska a pak po moři na Kamčatku, kam dorazili o dva roky později. Cestou výpravu postihl hlad a další vyčerpávající nesnáze, které ji zpomalily. Na Kamčatce Bering a jeho společníci nechali postavit loď St. Gabriel (Svjatoj Gavril), která byla v červnu 1728 spuštěna na moře. Průzkumná výprava mohla začít.
Beringova expedice prošla Beringovým průlivem do Čukotského moře. Dosáhla mysu, kterému Čirikov dal jméno Čukotskij, a to v jihovýchodní části poloostrova Čukotka. Název pochází od etnické skupinu Čukčové, kteří v této oblasti žili. Beringovi se podařilo poskytnout důkaz o tom, že Asie a Severní Amerika nejsou spojenými světadíly. Stoprocentní jistotu, že jsou odděleny od sebe mořem, ale Beringova výprava nezískala.
Zpátky do Petrohradu se Bering, Čirikov a Spanberg vrátili v únoru 1730. Odměnou za absolvování této výpravy bylo pro Beringa o rok později povýšení do šlechtického stavu, když získal hodnost kapitána-velitele.
Velká severní expedice neboli Druhá kamčatská výprava
Hlavním organizátorem Druhé kamčatské výpravy byl opět Vitus Bering, jenž tímto pokračoval v přání cara Petra Velikého. Ten už byl v té době již několik let po smrti, jeho myšlenka na prozkoumání Dálného východu ale stále žila. Cílem expedice měl být geografický, botanický, zoologický a etnografický průzkum ruského severu mezi řekami Pečora a Anadyr.Na cestu se vydalo několik skupin. Pět se jich mělo prozkoumávat pobřeží Severního ledového oceánu a dvě skupiny operovaly na Dálném východě. Mezi nimi byla i ta pod vedením Vituse Beringa a Alexeje Čirikova. Tito mořeplavci si do svého programu zapsali jasný cíl, a to dokázat existenci průlivu mezi Asií a Severní Amerikou.
Pro tento účel byly v létě 1740 v Ochotsku postaveny dvě lodě – Svatý Petr a Svatý Pavel, které se v září 1740 vydaly na cestu ke břehům Kamčatky. Plavba byla poměrně náročná. V Avačském zálivu při ústí řeky Avača expedice založila malou osadu a pojmenovala ji podle svých lodí Petropavlovsk. Dnes je to hlavní město Kamčatského kraje a největší město poloostrova Kamčatky na ruském Dálném východě. V osadě expedice přečkala nejhorší zimu a v červnu 1741 pak obě lodi vypluly směrem ke břehům Severní Ameriky.
Smrt na ostrově
Hned na počátku plavby ale obě lodě zastihla mlha, v níž se navzájem ztratily, takže pokračovaly v plavbě každá svou cestou. Dne 17. července 1741 loď Svatý Petr pod vedením Vituse Beringa doplul k pobřeží Aljašky. Na zpáteční cestě ale loď ztroskotala na březích nehostinného ostrova, nyní zvaného Beringův.Posádka se rozhodla zde přezimovat. Nepřízeň počasí v podobě velké zimy a hlad a kurděje byly příčinou úmrtí mnoha jejích členů. Byl mezi nimi i sám Vitus Bering, jenž zemřel 19. prosince 1741. Z výpravy čítající 77 lidí se zpátky na Kamčatku v nově postavené lodi v roce 1742 vrátilo jen 46 osob.
Beringův ostrov jako důstojné místo k poslednímu odpočinku
V roce 1992 byly na Beringově ostrově objeveny kosterní pozůstatky Vituse Beringa společně s dalšími několika kostrami. Byly převezeny do Moskvy a podrobeny antropologickému zkoumání. Přesnou příčinu smrti se nepodařilo zjistit. Pouze to, že námořnici zemřeli přirozenou smrtí.Poté byly ostatky Vituse Beringa opětovně na ostrově po něm pojmenovaném pohřbeny. A zde v klidu a pokoji odpočívá ten, který dokázal, že Asie a Severní Amerika jsou odděleny průlivem. Jak jinak zvaným než Beringovým. Právem se Vitusovi Beringovi přezdívá Carův ruský Kolumbus.
Zdroj: Britannica.com, Museumhorsens.dk, Wikipedia.org
Autor: Jana Fojtíková
Štítky: #rusko
#aljaska
#kamcatka
#objevy
.jpg){kind=link}