Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Lykurgův pohár: Římané znali nanotechnologie, jak vytvořili nanočástice je dodnes záhadou

28.11.2023 > Starověk > Antický Řím

Nanotechnologie jsou technologiemi budoucnostmi, hlásají dnes vědci. O to překvapivější je skutečnost, předměty splňující jejich vlastnosti uměli vyrobit už staří Římané. Hovoříme v tomto případě o záhadném Lykurgově poháru, který dnes můžete obdivovat v Britském muzeu v Londýně.



Znázorňuje smrt panovníka

Nádoba ze skla vysoká 16 cm s průměrem 13 cm na první pohled nepřekvapí. Možná jenom svojí zajímavou výzdobou v podobě vousatého muže, kterého spoutávají šlahouny vinné révy – mytologický výjev ukazuje příběh thráckého krále Lykurga, který žil cca v období 800 př. n. l. a má být znázorněním legendy o jeho kruté smrti. Proto dostává jméno po něm.


Když se pohár naplní olejem, září temně rudě.
Když se pohár naplní olejem, září temně rudě. , Johnbod, CC BY-SA 3.0


Barevné proměny

Jenže už na ten druhý je všechno jinak. Je-li ozářena zepředu, jeví se jako smaragdově zelená. Když ale světlo půjde zezadu, najednou je jako mávnutím proutku temně rudý. Stejným způsobem pohár funguje v případě, že do něj nalijete nápoj. Změní barvu. Jiná bude v případě, že vlijete vodu, tehdy zmodrá, pokud to bude olej, zčervená. Vlastně se jedná o takový detektor. Nějaké kouzlo? Ne to, samozřejmě ne.


Způsob starověké výroby neznáme

Někteří odborníci se domnívají, že díky těmto vlastnostem se pohár mohl užívat k určení stupně zralosti hroznů nebo zjišťování, zda tekutina uvnitř neobsahuje jed. Jde ale pouze o domněnky. Spíše sloužil k rituálnímu využití. Když archeologové z University College v Londýně začnou v roce 1990 zvláštní pohár zkoumat, dojdou k názoru, že při jeho výrobě byly použity nanotechnologie. Ty jsou ale záležitostí vědeckého vývoje posledních let. Jak je mohli znát Římané ve 4. století našeho letopočtu, kdy podle odborníků pohár vznikl?


Zbarvení do zelena po nalití vody.
Zbarvení do zelena po nalití vody. , Brit_Mus_13sept10_brooches_etc_044.jpg: Johnbodderivative work: Johnbod, CC BY-SA 3.0




Tisícina lidského vlasu

Podrobné analýzy prokázaly, že antičtí skláři přidávali do skla malilinkaté částice zlata a stříbra. Podle dnešní vědecké terminologie šlo o nanočástice o velikosti asi 50 nanometrů. Pro ty, kdo netuší, o jaké jednotky jde: Jeden nanometr je vlastně miliardtina metru. Stále nevíte, jaký rozměr si pod tím představit? Pokud bychom to porovnali s tloušťkou lidského vlasu, byla by to zhruba jeho tisícina. Dalším přirovnáním může být, že jde o tisícinu rozměru zrnka jemně mleté kuchyňské soli. Tedy úplně nepatrná částečka, nanokrystal.


Úžasný výkon

Jakým způsobem dokázali skláři tenkrát miniaturní částice získat a vpravit je skleněné hmoty, když k práci s nanotechnologiemi je i dnes v moderní době nezbytně nutné přesné a citlivé laboratorní vybavení, které stěží můžeme srovnávat s výrobou skla v římských dobách? Na to dosud vědci neznají odpověď. Podle Iana Freestona z University College je způsob, jakým dávní římští skláři zbrousili částečky zlata a stříbra a následně je vpravili do skleněné hmoty úžasným výkonem.


Římská váza z achátového skla pochází ze stejné doby jako pohár.
Římská váza z achátového skla pochází ze stejné doby jako pohár. , Walters Art Museum, Public domain


Vědecké využití

Starověká nanotechnologie funguje přibližně tímto způsobem: Při dopadu světla elektrony v kovových částečkách vibrují způsobem, který mění barvu v závislosti na poloze pozorovatele. Gang Logan Liu, inženýr z University of Illinois v Urbana-Champaign, který se dlouhodobě zaměřuje na využití nanotechnologií k diagnostice nemocí, a jeho kolegové si uvědomili, že tento efekt nabízí nevyužitý potenciál. „Římané věděli, jak vyrobit a použít nanočástice pro umění,“ říká Liu. „Chtěli jsme zjistit, zda by to mohlo mít vědecké využití,“ dodává Liu. Domnívá se, že když se pohár naplní různými tekutinami, změní se způsob, jakým vibrující elektrony ve sklenici interagují, a tím i barva. Dnešní domácí těhotenské testy využívají nano-fenomén k tomu, aby bílá čára zrůžověla.


Pomůže v medicíně i proti teroristům

Vzhledem k tomu, že výzkumníci nemohli nalít tekutinu do vzácného artefaktu, místo toho otiskli miliardy malých jamek na plastovou destičku o velikosti poštovní známky a postříkali jamky nanočásticemi zlata nebo stříbra, čímž vytvořili pole s miliardami ultraminiaturních Lykurgových pohárů. Když se do jamek nalila voda, olej, cukerné a solné roztoky, vznikla řada rozlišitelných barev – například světle zelená u vody a červená u oleje. Prototyp byl 100krát citlivější na změněné hladiny soli v roztoku než současné komerční senzory používající podobné techniky. Jednoho dne se tato technologie může dostat do ručních zařízení pro detekci patogenů ve vzorcích slin nebo moči nebo pro zmaření akcí teroristů, kteří se pokoušejí dopravit nebezpečné tekutiny do letadel.


3D replika

Vědcům z Nizozemska se nedávno podařilo reprodukovat zeleno-červené dichroické vlastnosti „Lycurgus Cupu“ pomocí technik 3D tisku. Byli schopni zavést stříbrné a zlaté nanočástice správné velikosti a tvaru a vložit je do 3D tisknutelné formy.

Zdroje: Smithsonianmag.com, interestingeingineering.com, Britishmuseum.org
Autor: Helena Stejskalová
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Caravaggio - svaté maloval podle žebráků a prostitutek Caravaggio - svaté maloval podle žebráků a prostitutek
Tajemná Velká sfinga v Gíze Tajemná Velká sfinga v Gíze
Věstonická venuše nebyla jediná. Proč mají pravěké sošky žen Věstonická venuše nebyla jediná. Proč mají pravěké sošky žen "plné tvary"?


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít