Otec moderní kriminalistiky strávil roky na galejích kvůli dívce
20.6.2023 > Středověk > FrancieEugène-François Vidocq byl natolik rozporuplnou osobností, že ani jeden z největších spisovatelů nedokázal jeho charakter a příběh včlenit do jedné postavy a raději ho ve svém příběhu rozdělil na dvě osoby, které stojí proti sobě. Galejník Valjean a nesmiřitelný obránce spravedlnosti inspektor Javert z Hugových Bídníků mají totiž jediný předobraz – zakladatele francouzské Sûreté E. F. Vidocqa.
Kluk, který roste pro kriminál
Nepříjemné je, že v podstatě všechno, co o Vidocqovi víme, nemusí být pravda. Vidocq totiž sice ke konci života sepsal memoáry, avšak jeho pamětí se chopili spisovatelé a přepracovali je bez ohledu na původní verzi. V dané době šlo o v podstatě běžnou praxi, jenže kvůli tomu nevíme, které historky jsou autentické a kde došlo k umělecké fikci.Každopádně je jisté, že Vidocq neměl zrovna jednoduchou pubertu. Rád se pouštěl do rvaček a soubojů a neváhal krást. Dokonce prý ve 13 letech okradl vlastní rodiče (o stříbrné nádobí – znalci Bídníků jistě zpozorní) a otec ho prý nechal výchovně zavřít na několik dnů do vězení. Ani tato lekce však Vidocqa od zločinecké kariéry neodradila – jen o pár měsíců později vykradl v rodinném pekařství pokladnu a utekl z domu.
Na vojnu s ním
Vidocq se protloukal světem, jak se dalo, a dostával se do dalších a dalších potíží.Nakonec mu nezbylo nic jiného než nechat se naverbovat do armády. Ostatně pro chudé, problematické či bezprizorní chlapce to byla v té době jedna z nejjednodušších cest, jak vyřešit svou situaci.
Ale jak správně tušíte, Vidocq si s vojenskou disciplínou moc nerozuměl. Stále se bil v duelech, občas seděl ve vězení za nějaký ten prohřešek a nakonec musel dezertovat, protože zbil důstojníka a hrozil mu přísný trest.
Každopádně před tou událostí se Vidocq jenom nepral, ale také bojoval – například u Valmy nebo u Jemappes.
Galeje pro Vidocqa
Život po dezerci se pro Vidocqa stal dost komplikovaným. Změnil si jméno a začal nový život, dokonce se mu chvílemi i dařilo v podnikání nebo třeba v lásce, když si našel bohatou mecenášku, která ho vydržovala, ale byl vlastně stále na útěku. Kromě toho nedokázal žít zcela počestně – občas dostal nějaký menší trest vězení nebo ho poznal někdo z jeho známých a on musel prchat a znovu se skrývat.
Za to, že zbil vojáka ve sporu o dívku, byl Vidocq odsouzen na tři měsíce do vězení. Odtud však opakovaně utíkal a osudným se mu stalo to, že pomohl spoluvězni zfalšovat úřední dokumenty, díky kterým byl propuštěn. Za to dostal Vidocq šest let galejí.
I odtud však několikrát utekl a byl znovu lapen. Romanticky laděné duše jistě potěší, že podle údajných vzpomínek uprchl například v převleku za námořníka nebo za pomoci prostitutky.
Každý může změnit svůj osud
V roce 1809 měl za sebou Eugène-François Vidocq dvě dekády rvaček, milostných aférek, bojů, kriminálů a života na útěku. A zřejmě už toho měl dost. Nabídl se policii, že se stane jejím informátorem. Nejdříve pracoval pro policii v rámci vězení, vlastně jako donašeč. Po propuštění ve své činnosti dál pokračoval a stal se agentem pařížské policie v městském podsvětí.Brigade de Sûreté
V téhle práci se Vidocq zřejmě našel. V průběhu let pak vybudoval organizaci civilních agentů, která spadala pod policejní prefekturu a vžil se pro ni název Brigade de Sûreté. Vidocq ji začal vést a později se tato organizace přejmenovala na Sûreté Nationale a stala se základem pro moderní francouzskou policii.Přestože měla Sûreté jen pár zaměstnanců, během zhruba dekády dokázal Vidocq výrazně zasáhnout do kriminality v Paříži a začít ji potírat. Do práce policie přinesl celou řadu nových postupů a neváhal experimentovat. I proto je někdy označován za otce moderní kriminalistiky. Zaváděl postupy jak prozkoumávat místo činu, pracoval s balistikou, pokoušel se vytvářet portréty a kartotéku kriminálníků a podobně.
Vidocq měl nezpochybnitelné úspěchy, z ničeho vydupal moderní policejní organizaci a zvýšil bezpečnost v Paříži. O to zajímavější je skutečnost, že šlo stále o hledaného zločince a pořád mu hrozilo vězení nebo dokonce i provaz. Až v roce 1817 dostal Vidocq konečně milost a mohl se od své minulosti plně odstřihnout.
Konec u policie
Navzdory svým úspěchům (anebo možná právě kvůli nim) měl však Vidocq v policejní správě a u svých nadřízených neustálé problémy. Je také pravděpodobné, že se příliš nezměnila jeho povaha – pořád šlo o cholerického milovníka hádek a rvaček. Po mnoha sporech se rozhodl v roce 1832 rezignovat a odejít od pařížské policie.To, že ho tato práce opravdu bavila, ukazuje skutečnost, že založil jakousi detektivní agenturu – dnes se uvádí, že to byla první nebo jedna z prvních organizací tohoto typu na světě. A dál se tedy věnoval vyšetřování.
Nebyl byl to Vidocq, aby se znovu nedostal do potíží se zákonem, i ve druhé polovině života byl několikrát zatčen, vždy šlo však jen o krátké etapy. Jeho věhlas byl v Paříži a ve Francii tak velký, že se stal živoucí legendou – a řada spisovatelů a umělců se již jeho životem inspirovala. Po jeho smrti jeho známost snad ještě více narostla a snad každý francouzský spisovatel si z jeho příběhu něco vzal pro svou tvorbu. Jeho stopy najdete v díle Huga, Balzaca, Zoly nebo Dumase. V českém prostředí si jeho příběh diváci vybaví ze seriálu Dobrodružství kriminalistiky.
Eugène-François Vidocq zemřel v roce 1857.
Zdroj: Morton James: The first detective
Autor: Tereza Holubová
Štítky: #francie
#19. stoleti
#vidocq
#kriminalistika
