Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Otec moderní kriminalistiky strávil roky na galejích kvůli dívce

20.6.2023 > Středověk > Francie

Eugène-François Vidocq byl natolik rozporuplnou osobností, že ani jeden z největších spisovatelů nedokázal jeho charakter a příběh včlenit do jedné postavy a raději ho ve svém příběhu rozdělil na dvě osoby, které stojí proti sobě. Galejník Valjean a nesmiřitelný obránce spravedlnosti inspektor Javert z Hugových Bídníků mají totiž jediný předobraz – zakladatele francouzské Sûreté E. F. Vidocqa.



E.  F. Vidocq.
E. F. Vidocq. , Achille Devéria, Public domain


Kluk, který roste pro kriminál

Nepříjemné je, že v podstatě všechno, co o Vidocqovi víme, nemusí být pravda. Vidocq totiž sice ke konci života sepsal memoáry, avšak jeho pamětí se chopili spisovatelé a přepracovali je bez ohledu na původní verzi. V dané době šlo o v podstatě běžnou praxi, jenže kvůli tomu nevíme, které historky jsou autentické a kde došlo k umělecké fikci.

Každopádně je jisté, že Vidocq neměl zrovna jednoduchou pubertu. Rád se pouštěl do rvaček a soubojů a neváhal krást. Dokonce prý ve 13 letech okradl vlastní rodiče (o stříbrné nádobí – znalci Bídníků jistě zpozorní) a otec ho prý nechal výchovně zavřít na několik dnů do vězení. Ani tato lekce však Vidocqa od zločinecké kariéry neodradila – jen o pár měsíců později vykradl v rodinném pekařství pokladnu a utekl z domu.


Na vojnu s ním

Vidocq se protloukal světem, jak se dalo, a dostával se do dalších a dalších potíží.

Nakonec mu nezbylo nic jiného než nechat se naverbovat do armády. Ostatně pro chudé, problematické či bezprizorní chlapce to byla v té době jedna z nejjednodušších cest, jak vyřešit svou situaci.

Ale jak správně tušíte, Vidocq si s vojenskou disciplínou moc nerozuměl. Stále se bil v duelech, občas seděl ve vězení za nějaký ten prohřešek a nakonec musel dezertovat, protože zbil důstojníka a hrozil mu přísný trest.

Každopádně před tou událostí se Vidocq jenom nepral, ale také bojoval – například u Valmy nebo u Jemappes.


Bitva u Valmy.
Bitva u Valmy. , Horace Vernet, Public domain


Galeje pro Vidocqa

Život po dezerci se pro Vidocqa stal dost komplikovaným. Změnil si jméno a začal nový život, dokonce se mu chvílemi i dařilo v podnikání nebo třeba v lásce, když si našel bohatou mecenášku, která ho vydržovala, ale byl vlastně stále na útěku. Kromě toho nedokázal žít zcela počestně – občas dostal nějaký menší trest vězení nebo ho poznal někdo z jeho známých a on musel prchat a znovu se skrývat.


Hugův Valjean v přestrojení, Vidocq byl jeho předobrazem.
Hugův Valjean v přestrojení, Vidocq byl jeho předobrazem. , Gustave Brion, Public domain


Za to, že zbil vojáka ve sporu o dívku, byl Vidocq odsouzen na tři měsíce do vězení. Odtud však opakovaně utíkal a osudným se mu stalo to, že pomohl spoluvězni zfalšovat úřední dokumenty, díky kterým byl propuštěn. Za to dostal Vidocq šest let galejí.

I odtud však několikrát utekl a byl znovu lapen. Romanticky laděné duše jistě potěší, že podle údajných vzpomínek uprchl například v převleku za námořníka nebo za pomoci prostitutky.


Každý může změnit svůj osud

V roce 1809 měl za sebou Eugène-François Vidocq dvě dekády rvaček, milostných aférek, bojů, kriminálů a života na útěku. A zřejmě už toho měl dost. Nabídl se policii, že se stane jejím informátorem. Nejdříve pracoval pro policii v rámci vězení, vlastně jako donašeč. Po propuštění ve své činnosti dál pokračoval a stal se agentem pařížské policie v městském podsvětí.


Brigade de Sûreté

V téhle práci se Vidocq zřejmě našel. V průběhu let pak vybudoval organizaci civilních agentů, která spadala pod policejní prefekturu a vžil se pro ni název Brigade de Sûreté. Vidocq ji začal vést a později se tato organizace přejmenovala na Sûreté Nationale a stala se základem pro moderní francouzskou policii.

Přestože měla Sûreté jen pár zaměstnanců, během zhruba dekády dokázal Vidocq výrazně zasáhnout do kriminality v Paříži a začít ji potírat. Do práce policie přinesl celou řadu nových postupů a neváhal experimentovat. I proto je někdy označován za otce moderní kriminalistiky. Zaváděl postupy jak prozkoumávat místo činu, pracoval s balistikou, pokoušel se vytvářet portréty a kartotéku kriminálníků a podobně.

Vidocq měl nezpochybnitelné úspěchy, z ničeho vydupal moderní policejní organizaci a zvýšil bezpečnost v Paříži. O to zajímavější je skutečnost, že šlo stále o hledaného zločince a pořád mu hrozilo vězení nebo dokonce i provaz. Až v roce 1817 dostal Vidocq konečně milost a mohl se od své minulosti plně odstřihnout.


Hugův Inspektor Javert, i tato postava v sobě nese Vidocqovy rysy.
Hugův Inspektor Javert, i tato postava v sobě nese Vidocqovy rysy. , Gustave Brion, Public domain


Konec u policie

Navzdory svým úspěchům (anebo možná právě kvůli nim) měl však Vidocq v policejní správě a u svých nadřízených neustálé problémy. Je také pravděpodobné, že se příliš nezměnila jeho povaha – pořád šlo o cholerického milovníka hádek a rvaček. Po mnoha sporech se rozhodl v roce 1832 rezignovat a odejít od pařížské policie.

To, že ho tato práce opravdu bavila, ukazuje skutečnost, že založil jakousi detektivní agenturu – dnes se uvádí, že to byla první nebo jedna z prvních organizací tohoto typu na světě. A dál se tedy věnoval vyšetřování.

Nebyl byl to Vidocq, aby se znovu nedostal do potíží se zákonem, i ve druhé polovině života byl několikrát zatčen, vždy šlo však jen o krátké etapy. Jeho věhlas byl v Paříži a ve Francii tak velký, že se stal živoucí legendou – a řada spisovatelů a umělců se již jeho životem inspirovala. Po jeho smrti jeho známost snad ještě více narostla a snad každý francouzský spisovatel si z jeho příběhu něco vzal pro svou tvorbu. Jeho stopy najdete v díle Huga, Balzaca, Zoly nebo Dumase. V českém prostředí si jeho příběh diváci vybaví ze seriálu Dobrodružství kriminalistiky.

Eugène-François Vidocq zemřel v roce 1857.

Zdroj: Morton James: The first detective
Autor: Tereza Holubová
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Večerka v deset, žádný alkohol a domovní prohlídky - tvrdý život továrního zaměstnance v Pullman City Večerka v deset, žádný alkohol a domovní prohlídky - tvrdý život továrního zaměstnance v Pullman City
Povodeň 1890: Pražané plakali, když se hroutil Karlův most Povodeň 1890: Pražané plakali, když se hroutil Karlův most
Byl požár Národního divadla úmyslný žhářský útok? Byl požár Národního divadla úmyslný žhářský útok?


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít