Holčička s jedním okem. 1 600 let starý nález z Peru odhalil vzácnou vadu
> BleskovkyNová studie z listopadu 2026 odhaluje příběh z peruánské pouště. Archeologové zde odkryli 1 600 let staré pozůstatky nazcké holčičky, která se narodila s jedním okem uprostřed obličeje. Genetická analýza potvrdila, že za anomálií stála vzácná chromozomální porucha. Způsob pohřbu zase naznačuje, jak se k dítěti zachovala jeho komunita.
Nález pochází z archeologické lokality Jauranga v peruánském údolí Palpa, oblasti proslavené obřími geoglyfy, které do pouště vyryli právě příslušníci kultury Nazca. V keramické urně, což byl pro tuto kulturu běžný způsob pohřbívání nejmenších dětí, ležely ostatky dvou holčiček. Zatímco jedna z nich nevykazovala žádné kosterní anomálie, druhá měla lebku s jedinou oční jamkou přímo uprostřed obličeje. Datování ostatky zařadilo do středního nazckého období, tedy zhruba do let 325 až 440 našeho letopočtu.
Jednooké bytosti patří spíš do mýtů. Hésiodos píše o Kyklopech s jediným okem uprostřed čela a nejslavnějším z nich je Homérův Polyfémos. Zde však šlo o skutečnou a tragickou vrozenou vadu. Vědci sekvenovali genom dítěte a odhalili příčinu: trizomii 13, známou také jako Patauův syndrom. Jde o přítomnost nadbytečné kopie chromozomu 13, která způsobuje vážné vývojové vady. Většina dětí s tímto syndromem umírá během prvních dnů či týdnů po narození. Jedním z nejtěžších projevů je právě kyklopie, kdy se přední část mozku plodu nerozdělí na dvě hemisféry. Tento stav postihuje zhruba 1 ze 100 000 porodů.
Nazcká pohřební urna v poušti údolí Palpa , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
Podle bioarcheoložky Siân Halcrow, která se na studii nepodílela, jde o první archeologický příklad této konkrétní vývojové abnormality. Halcrow se domnívá, že dítě mohlo přežít i několik týdnů či měsíců. Spoluautor studie Lars Fehren-Schmitz ale upozorňuje, že délku jeho života určit nelze. To otevírá otázky, jak se tehdejší společnsot o takto postižené novorozence starala.
Výjimečnost nálezu potvrzuje i rozsáhlá genetická studie z roku 2024, která prověřila 9 855 starověkých genomů. Vědci v ní objevili šest případů trizomie 21 (Downův syndrom) a jeden případ trizomie 18 (Edwardsův syndrom), ale žádný případ trizomie 13. Dívka z Jaurangy je tak zřejmě prvním geneticky doloženým archeologickým případem Patauova syndromu. Paralelu má i způsob pohřbu: šestiměsíční dívku s Downovým syndromem z bulharského Tell Yunatsite (asi 2900–2700 př. n. l.) uložili do keramické nádoby pod podlahou domu.
Dítě, které nebylo vyvrženo
Způsob pohřbu poskytuje důležitou odpověď. Dívka byla uložena na běžném pohřebišti, bez jakýchkoliv zvláštních milodarů nebo rituálních předmětů, které by naznačovaly výjimečné postavení – ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu. Ve stejné urně navíc leželo druhé, "zdravé" dítě. Genetika ukázala, že dívky neměly stejnou matku. Podle archeoložky Elsy Tomasto-Cagigao je ale do urny uložili najednou: dítě s kyklopií na dno, druhé nahoru. Jak uvádí Fehren-Schmitz, zdá se, že dítě nebylo kvůli svému stavu "vyloučeno" ani mu nebyla věnována "zvláštní" pozornost.To naznačuje, že komunita s ním po smrti zacházela jako s většinou ostatních kojenců. I když některé andské společnosti přisuzovaly lidem s postižením zvláštní, někdy i náboženské role, v tomto případě nic takového doloženo není. Způsob uložení neodpovídá ani ostrakizaci, ani uctívání, a ukazuje komunitu, ke které toto dítě patřilo, i když jen po velmi krátký zivot.
Díky genetice se z bezejmenné kostry v urně stal zřejmě první doložený případ Patauova syndromu v archeologii. Holčička z Jaurangy se narodila zhruba tisíc let po sepsání Odysseie, na druhém konci světa, kde o mytických Kyklopech nikdo neslyšel. Byla to skutečná dívka s jedním okem, pohřbená jako běžný člen své společnosti. Její ostatky ukazují nejen tragédii vzácné nemoci, ale také to, jak se starověká komunita vypořádala se členem, který se vymykal normě – alespoň po jeho smrti.
Zdroj: livescience.com, pmc.ncbi.nlm.nih.gov, wikipedia.org
Autor: Pavel Koubík
