Muž z doby bronzové trpěl roky. Prozradil to 5 300 let starý močový kámen
> BleskovkyNedávno publikovaná studie odhalila utrpení muže z doby bronzové, který žil před 5 300 lety na severním Kavkaze. V jeho hrobě archeologové nalezli močový kámen o velikosti hroznu, svědčící o letech chronické bolesti a infekce. Jak vypadal život s takovou diagnózou v době, kdy účinná medicína prakticky neexistovala?
Objev pochází z pohřebiště Ipatovo-5 na Stavropolské vysočině v jihozápadním Rusku. V jedné z hrobových komor pod mohutným pohřebním náspem, takzvaným kurganem, ležela skrčená kostra muže ve věku 40 až 49 let. Hrob patří ke stepní majkopské kultuře a pochází z let 3300 až 3000 před naším letopočtem. Samotného kamene si archeologové všimli až v laboratoři, když procházeli sáček s drobnými kostmi ruky.
Mezi ostatky se nacházel hnědavý, kulatý objekt s hrbolatým povrchem, který měřil v průměru asi 2,1 centimetru, což odpovídá velikosti hroznu. Nebyl to obyčejný oblázek. Drobnou prasklinou na povrchu prosvítala krystalická vnitřní struktura. Vědci ho prozkoumali sedmi různými metodami, mimo jiné rentgenovou difrakcí a počítačovou tomografií, a zjistili, co je zač.
Skrčená kostra v hrobě pod kurganem ve stepi , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
Kámen tvoří převážně fosforečnany vápníku, mezi nimi i vzácný whitlockit, který se pojí s bakteriální infekcí. Chybí v něm šťavelan vápenatý i kyselina močová, a to vylučuje příčinu ve stravě. Takový stav by muži působil značné obtíže které by výrazně ovlivnily kvalitu jeho života. Vědci se domnívají, že šlo buď o ledvinový kámen vzniklý v důsledku chronické infekce horních močových cest, nebo o kámen prostatický. Ať tak či onak, muž podle všeho žil poslední léta v neustálých bolestech.
Jeho kostra vykazovala stopy degenerativního onemocnění kloubů a také čtyři zhojené zlomeniny, což svědčí o fyzicky velmi náročném životě pastevce dobytka v otevřené stepi. Kdyby kámen ucpal močovod, mohlo to vést k otoku ledviny, druhotné infekci nebo sepsi, která byla před objevem antibiotik často smrtelná.
Řezat kámen: Agónie bez anestezie
Močové kameny, především ty z močového měchýře, trápily lidstvo odnepaměti. Jejich chirurgické odstranění, takzvaná litotomie, patří zřejmě k nejstarším doloženým operacím vůbec. Už slavná Hippokratova přísaha z 5. či 4. století před naším letopočtem obsahuje klauzuli, ve které se lékař zavazuje, že nebude "řezat kámen" a přenechá tuto činnost zkušenějším specialistům.Římský učenec Celsus v 1. století našeho letopočtu popsal postup v knize De Medicina s mrazivou přesností. Pacienta, nejčastěji chlapce, držel silný asistent. Chirurg si zavedl prsty do konečníku a druhou rukou tlačil na podbřišek, aby kámen nahmatal a posunul k místu řezu. Následně provedl řez a kámen vyjmul. Celý zákrok probíhal bez anestezie a jakékoliv znalosti o antisepsi.
Muži z kavkazského kurganu by to ovšem nepomohlo. První písemné zmínky o řezání kamene jsou zhruba o dva a půl tisíce let mladší než jeho hrob a i tato brutální lečba se týkala výhradně kamenů v močovém měchýři. Ať už šlo o ledvinový, nebo prostatický kámen, chirurgicky mu nikdo pomoci nemohl.
Kameny jako ten z Ipatova-5 se přitom na vykopávkách snadno přehlédnou, protože vypadají jako obyčejné oblázky. Slavný kámen z močového měchýře z egyptské lokality El Amrah, starý téměř 7 000 let, navíc v roce 1941 zničila německá bomba při náletu na londýnské muzeum. Kolik pravěkých lidí trpělo podobně jako pastevec ze stavropolské stepi, proto zůstává nejasné. Jejich nemoc se prozradí jen tehdy, když si někdo všimne nenápadného hrbolatého kamínku.
Zdroj: livescience.com, history.uroweb.org, wikipedia.org
Autor: Pavel Koubík
