Učitel hudby bral v antice nejvíc. Překonal učitele čtení i tělocviku
> BleskovkyVe starověkém Řecku se cenilo vzdělání, ale které předměty byly nejdůležitější? Nápis z města Teos, starý zhruba 2 200 let, dává překvapivou odpověď. Podle záznamu o daru občana Polythra nebral nejvíc učitel čtení ani tělocviku. Nejlépe placený byl učitel hry na strunné nástroje. Proč město platilo nejvíc za "neužitečné" umění?
Vše začalo darem. Kolem roku 200 př. n. l. se bohatý občan iónského města Teos, Polythros, syn Onésimův, rozhodl věnovat část svého jmění na vzdělání mladé generace. Do městské pokladny daroval 34 000 drachem, což byla na tehdejší poměry obrovská suma. Z úroků této nadace se pak platili učitelé, kteří měli vzdělávat všechny svobodně narozené děti – chlapce i dívky.
Nápis ukazuje, kolik kdo z učitelů dostával. Tři učitelé čtení a psaní (grammatodidaskaloi) si přišli na 600, 550 a 500 drachem, zatímco dva tělocvikáři (paidotribai) brali každý po 500. Nadace platila i instruktory boje ve zbroji a lukostřelby, které najímali dozorce nad dětmi a správce gymnasia. Na absolutním vrcholu platového žebříčku však stál někdo jiný.
S ročním platem 700 drachem byl nejlépe placeným učitelem v Teu hráč na kitharu (kitharistés). Pro hrubé srovnání: v Athénách 4. století př. n. l. si nekvalifikovaný dělník vydělal zhruba 1,5 drachmy denně. Roční plat hudebníka tak odpovídal mzdě dělníka za více než 450 pracovních dní. Nápis bohužel nevysvětluje, proč tomu tak bylo.
Hudba jako luxus, nebo nutnost?
Tento důraz na hudbu působí zvláštně vedle Aristotelova pohledu. Aristotelés v díle Politika označil hudbu za předmět, který člověk prakticky nepotřebuje a jehož hlavní smysl spočívá v ušlechtilém trávení volného času. Proč tedy v Teu platili nejvíce právě za "neužitečný" předmět? Odpověď může souviset s jedinečným chrakterem města. Teos byl proslulý svým vínem, divadlem a kultem boha Dionýsa. Sídlil zde dokonce vlivný cech Dionýsových umělců, který sdružoval herce, básníky a hudebníky. Je možné, že nejlepší učitelé hudby pocházeli právě z jejich řad.Důležitým detailem Polythrovy nadace je i to, že se vzdělání týkalo chlapců i dívek. Dívky se společně s chlapci učily číst, psát a základy literatury, což v antickém světě nebylo zdaleka běžné. Tento fakt boří zažité představy o tom, že ženy v antice byly z veřejného vzdělávání zcela vyloučeny.
Ačkoliv je nápis o platech známý již delší dobu, Teos opět přitahuje pozornost archeologů. Tým Ankarské univerzity letos v říjnu představil výsledky sezóny 2026, mezi nimi 13 nových nápisů na blocích v základech náměstí u chrámu Romy a Augusta. Jeden z nich dokonce zmiňuje Parmeniona, slavného vojevůdce Alexandra Velikého. Jiné nápisy zase dokladají, že si město zvalo soudce z Mílétu či Smyrny, aby řešili místní spory a zajistili nestrannost.
Polythrova nadace ukazuje, že helénistické město si vzdělání neplánovalo podle filozofických traktátů, ale podle toho, čím samo žilo. V Teu, rodišti básníka Anakreonta, to byla hudba a divadlo. A ty měly svou cenu i ve výplatách: 700 drachem pro kitharistu proti 500 pro tělocvikáře.
Zdroj: arkeonews.net, teos.ankara.edu.tr, wikipedia.org
Autor: Lukáš Smolda
