Terakotovou armádu stavěly i ženy a děti. Prozradilo to 79 otisků prstů
> BleskovkyTerakotová armáda, střežící hrobku prvního čínského císaře Čchin Š'-chuang-tiho, je jedním z nejikoničtějších archeologických objevů 20. století. Dlouho se předpokládalo, že tisíce hliněných vojáků vyrobili výhradně dospělí muži. Nová studie z října 2026 však tento obraz zásadně mění. Otisky prstů v hlíně prozrazují nečekané pomocníky.
Od náhodného objevu v březnu 1974, kdy místní rolníci během sucha kopali studnu, nepřestává podzemní armáda fascinovat svět. Přes 8 000 vojáků v životní velikosti, každý s jinou tváří, doplněných stovkami koní a vozů, mělo chránit císaře na onom světě. Podle historika S'-ma Čchiena pracovalo na stavbě mauzolea kolem 700 000 odvedených mužů, a tak se o ženách a dětech v dílnách dlouho neuvažovalo. Tým vědců pod vedením Xiaoxi Li z Muzea mauzolea císaře Čchin Š'-chuang-tiho se rozhodl tuto domněnku prověřit.
Vědci se zaměřili na 36 soch z výkopového sektoru T23 v jámě č. 1. Na povrchu hlíny našli 91 otisků prstů. Dvanáct vyřadili, protože se v nich zřejmě překrývaly otisky více lidí, takže pro analýzu zbylo 79. Pomocí metody měření průměrné šířky papilárních linií (mean ridge breadth) a bayesovského statistického modelu odhadli věk a pohlaví lidí, kteří otisky zanechali. Výsledky vyšly v časopise Journal of Cultural Heritage.
Bayesovský model odhalil že téměř polovina otisků (45 %) patřila dospělým mužům. Další zhruba třetina (32,7 %) však pocházela od dospělých žen a zbylá pětina (22,3 %) od dětí a mladistvých do 15 let. Jak uvedli autoři, jde o "první biologický důkaz o rozmanité pracovní síle, která zahrnovala ženy a děti". Sedí to i s čchinskými prameny: nápisy na lakovaném zboží rozlišují dospělé ženy, malé dívky a malé chlapce jako pracovníky státních dílen.
Dílny pod přísným dohledem
Výroba terakotových vojáků byla logisticky nesmírně náročná a přísně organizovaná. Sochy se vyráběly po částech – trupy, paže, nohy a hlavy zvlášť – a teprve poté se sestavovaly. Obličeje se tvarovaly v několika základních formách, ale každý byl následně ručně dokončen, aby získal individuální rysy. Kontrola kvality byla přísná. Dílny musely své výrobky značit, takže dnes známe jména mistrů i názvy dílen, jako byly palácové dílny "Kung" nebo dílny z okolí hlavního města "Sien-jang".Rozmístění otisků přidává k tomuto obrazu další vrstvu. Celkem 73 z nich vzniklo při tvarování a skládání soch a nacházejí se hlavně na hlavách a pažích válečníků. Zbylých šest zůstalo v hlíně při přitlačování drobných ozdob, tedy nýtů a pásů zbroje. Autoři studie připouštějí, že právě takové jednodušší úkony mohli mít na starosti mladší učni, o kterých píší i čchinské právní texty.
Nová studie sice mění zavedený obraz, autoři ale sami upozorňují na její limity. Vzorek pochází jen z malého úseku jediné jámy a nemusí reprezentovat celou armádu. Procenta navíc popisují podíl otisků, ne počet lidí – méně zkušení pracovníci, jako třeba děti, mohli zanechat více stop. I tak ale nález narušuje predstavu, že mauzoleum stavěli výhradně dospělí muži, ať už odvedenci, nebo trestanci.
Otisk dětského prstu na paži hliněného vojáka je po více než 2 200 letech jednou z mála stop po lidech, které písemné prameny téměř nezmiňují. Autoři proto chtějí databázi otisků rozšířit i na další jámy. Teprve pak se ukáže, zda byl sektor T23 výjimkou, nebo pravidlem celé císařské výroby.
Zdroj: archaeology.org, sciencealert.com, wikipedia.org
Autor: Lucie Divišová
