54 metrů kamene v Sahaře. 4 400 let starý hrob ukrýval jen 4 korálky
> BleskovkyV říjnu 2026 představili archeologové z Gironské univerzity objev s nečekaným paradoxem: 54 metrů dlouhá kamenná stavba v Západní Sahaře ukrývala hrob jediného člověka. Vůbec poprvé v západní Sahaře se jim podařilo přesně datovat takzvaný anténový tumulus. Monument je starý zhruba 4 100 až 4 400 let a sloužil jako hrobka.
Stavba leží v lokalitě Wadi Lawash el Telli, v jedné z nejsušších částí Západní Sahary. Uprostřed štěrkové pláně stojí oválná mohyla o rozměrech zhruba 12,5 × 10 metrů, ze které na východ vybíhají dvě dlouhé řady kamenů připomínající tykadla hmyzu. Celý monument je dlouhý 54,5 metru. Byl postaven nasucho z místního vápence, bez použití malty. Podle autorů studie, publikované v časopise African Archaeological Review, nevyžadovala stavba specializované znalosti a mohla ji postavit i menší skupina lidí v relativně krátkém čase.
Uvnitř mohyly se skrýval jediný, zcela nedotčený hrob. Tělo patřilo dospělému jedinci ve věku 25–35 let, u kterého nebylo možné z fragmentárních ostatků určit pohlaví. Mrtvý ležel na zádech s hlavou směřující k jihu a s nohama složenýma na stranu. Datování bylo komplikované. První pokus v roce 2018 selhal kvůli nedostatku organického materiálu v kostech. Teprve v roce 2025 se díky analýze minerální složky kostí podařilo stáří určit na 4 100 až 4 400 let. Jde o první absolutní datování tohoto typu stavby v atlantické Sahaře. Jediný dříve vykopaný anténový tumulus v regionu, ve vádí Tasua, byl přitom prázdný.
Kamenná mohyla s anténami na štěrkové pláni Sahary , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
Největší záhadou je však pohřební výbava. V takto monumentální stavbě by se daly očekávat bohaté milodary, které by odrážely status pohřbeného. Místo toho archeologové nenašli téměř nic – žádnou keramiku, žádné nástroje. Jediným předmětem, který byl s mrtvým uložen do hrobu, byly pouhé čtyři drobné korálky ze skořápky pštrosího vejce. Tyto korálky, nalezené v kontaktu s kostrou byly zřejmě osobní ozdobou.
Pohřeb spadá do doby, kdy se kdysi zelená a vlhká Sahara už proměnila v poušť. Konec takzvaného afrického vlhkého období přišel podle klimatologů zhruba před 5 000 lety a odehrál se rychle, nejspíš během jednoho až dvou století. Necelý kilometr od hrobky se navíc nachází rozsáhlá galerie skalního umění Sluguilla Lawash s více než 2 000 rytinami, převážně zvířat, jako jsou sloni, nosorožci a žirafy – svědectví o dávno zmizelé fauně. Přímá souvislost mezi rytinami a stavbou hrobky však zatím prokázána nebyla.
Autoři studie označují přechod ke kamenným monumentům na počátku 5. tisíciletí před dneškem za "významný kulturní zlom", který zatím neumějí plně vysvětlit. Badatelé podobné suché kamenné stavby obecně vykládají jako hroby, rituální místa nebo znamení pro vymezení uzemí. Orientace antén zhruba k východu (102°) sice vede k úvahám o astronomickém významu, ten však nebyl prokázán.
Pro jediného mrtvého se čtyřmi korálky navršila hrstka lidí 54 metrů kamene. Postavení pohřbeného se tu zřejmě neměřilo věcmi v hrobě, ale kameny nad ním.
Zdroj: arkeonews.net, link.springer.com, wikipedia.org
Autor: Martin Suchoň
