Středověké děti v Anglii otrávené olovem. Zuby ukázaly znečištění ze 7. století
> BleskovkyStředověk bývá vnímán jako doba bez průmyslu. Nedávná analýza zubních pozůstatků ze středoanglického Peak District, oznámená v říjnu 2026, ale ukazuje jiný obrázek. Už v 7. století zdejší děti přijímaly tolik olova, že jejich zátěž byla srovnatelná s érou průmyslové revoluce. Stopy se po staletí skrývaly v zubní sklovině.
Tým vědců z University of Nottingham a British Geological Survey zveřejnil v časopise Antiquity studii, která mění pohled na raně středověkou Británii. Archeologové se zaměřili na 17 jedinců pohřbených na čtyřech lokalitách v oblasti Peak District, která byla kdysi jedním z největších producentů olova v Evropě. Písemných pramenů je málo a staletí přetavování smazala většinu stop po dávných hutích, proto vědci sáhli po lidských pozůstatcích.
Sklovina se tvoří v dětství, mezi čtvrtým a dvanáctým rokem života, a na rozdíl od kostí se už nikdy nepřestavuje. Funguje tak jako dokonalý a trvalý záznam chemických látek, kterým byl člověk v dětství vystaven. Pomocí moderních analýz dokázali vědci změřit přesné koncentrace olova, které se v tělech dětí ukládaly před více než tisíci lety.
Anglosaský reliéf horníka z kostela ve Wirksworthu , Ashley Dace, CC BY-SA 2.0, via Wikimedia Commons
Přirozená úroveň olova ve sklovině je pod 0,5 ppm (dílů na milion, tedy miligramů na kilogram). U jedinců z anglosaského pohřebiště Wigber Low, datovaného do let 625–685, se hodnoty pohybovaly od 2 do 69,1 ppm. V Castletonu byly hodnoty ještě vyšší – všech pět jedinců z hřbitova Joule Yard překročilo 25 ppm, nejvíc v letech 680–880. Vědci zjistili, že děti z hornických rodin měly v 7. století stejné nebo vyšší hladiny olova než děti v průmyslových městech kolem roku 1800.
Analýza navíc odhalila hlubokou sociální nerovnost. Muži pohřbení s prestižní výbavou, jako byly meče a další zbraně, měli v těle výrazně méně olova. Naopak nejvyšší hodnoty byly naměřeny u žen a jedinců bez hrobových přídavků. Zdá se že elity z těžby a obchodu s olovem bohatly, zatímco drsnou a toxickou práci, jako bylo drcení rudy a její tavení v jednoduchých pecích, vykonávaly chudší vrstvy.
"Dívky i chlapci vyrůstali v nebezpečně znečištěném domácím prostředí," uvádí Anna Bloxam z University of Nottingham. Ruda se totiž často drtila a tavila přímo v domácnostech. Nejvyšší naměřenou hodnotu, ohromujících 69,1 ppm, měla teprve sedmnáctiletá dívka. Další dvě ženy s vysokou zátěží zemřely před dosažením 25 let. Olovo uložené v kostech se přitom uvolňuje během těhotenství. I když autoři studie varují před přímými závěry, nabízejí hypotézu, že chronická otrava mohla přispívat k předčasné smrti žen v plodném věku.
Poptávka po olovu byla ve středověku obrovská. Používalo se na střechy nově budovaných křesťanských kostelů a klášterů, na rakve i vodovodní potrubí. Domesday Book z roku 1086 zaznamenává v oblasti olověné doly a tavírny, jen ve Wirksworthu tři. Olovo z Peak District se vyváželo i na kontinent: na střechu slavného cisterciáckého opatství Clairvaux v Burgundsku putovalo v roce 1187 jako dar krále Jindřicha II. asi 100 vozů olova z Castletonu.
Zjištění odpovídají dřívějším analýzám ledovcového jádra z Colle Gnifetti v Alpách. V ledu se ukládají částice z atmosféry a vědci v něm zaznamenali prudký nárůst olověného znečištění v celé Evropě v 7. století a znovu na konci 12. století, kdy produkce v Anglii vrcholila. Nová studie tak doplňuje obraz "zespodu" – ukazuje konkrétní dopady na lidi, kteří u zdroje znečištění žili a umirali.
Představa, že velké znečištění olovem začalo až s průmyslovou revolucí, tak dostává další trhlinu. Pro rodiny v Peak District byl jedovatý kov součástí každodenního života už o tisíc let dřív a jejich zuby to dodnes dokládají.
Zdroj: archaeology.org, nottingham.ac.uk, wikipedia.org
Autor: Lukáš Smolda
