Objev krutého trestu ve středověké Číně. Žena bez nosu přežila roky
> BleskovkyV září 2026 oznámili archeologové unikátní nález z čínského pohřebiště Sanzhiyuan. Kostra ženy, stará přes 700 let, je v Číně prvním přímým důkazem brutálního trestu známého dosud jen z textů – useknutí nosu. Analýza ukázala, že žena zmrzačení přežila, podle autorů o celé roky, a její pohřeb prozrazuje, že jí společnost opovrhovala i po smrti.
Zatímco ostatních více než 200 hrobů na pohřebišti v provincii Che-nan bylo orientováno standardně, tato žena byla jako jediná pohřbena tváří k zemi na samém okraji pohřebiště. Radiokarbonové datování kostí její ostatky zařadilo do období mezi lety 1298 a 1404, tedy na přelom mongolské dynastie Jüan a čínské dynastie Ming. Jedinou pohřební výbavou byla prostá kovová vlásenka z mědi či bronzu.
Detailní analýza lebky pomocí počítačové tomografie (CT) odhalila, že nosní kůstky a vnitřní struktury chyběly. Okolní kosti i přední zuby však zůstaly nepoškozené, což vylučuje úraz. Hruškovitý otvor v lebce byl o 35 % širší, než je běžné. Okraje kostí byly hladké, zhojené a nesly stopy novotvorby. Podle autorů studie, vedených archeologem Yaweiem Zhouem, to znamená, že žena po amputaci přežila nejméně měsíce, spíš roky.
Hrob ženy pohřbené tváří k zemi s měděnou vlásenkou , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
Prastará tradice useknutí nosu
Amputace nosu byla součástí prastarého čínského systému takzvaných "pěti trestů", v originále wu-sing. Tento trest známý jako i byl považován za vážnější než potupné tetování obličeje, ale mírnější než useknutí nohy. Císař Wen sice mrzačící tresty roku 167 př. n. l. zrušil, ale v období Jižních a Severních dynastií se vrátily a jüanské právo useknutí nosu znovu výslovně předepisovalo.Podle jüanských zákoníků se nos usekával primárně za krádež dobytka. Jeden z dekretů z roku 1336 jasně říká: "kdo ukradne vola nebo koně, tomu se usekne nos". Analýza izotopů ukázala že se žena živila převážně prosem a konzumovala jen málo živočišných bílkovin, což odpovídá postavení prosté ženy z lidu. Za co přesně byla potrestána, nevíme. Krádež dobytka je jednou z možností, v úvahu připadá například i cizoložství.
Přežít trest, zemřít v hanbě
Skutečnost, že žena po takovém zákroku přežila, naznačuje, že se jí muselo dostat určité lékařské péče. Někdo jí musel zastavit krvácení a uchránit ránu před infekcí. Vědci dokonce spekulují, že přestavba kostí kolem nosního otvoru mohla být reakcí na nošení primitivní nosní protézy, pro to ale chybí přímé důkazy.Tento nalez tak poprvé fyzicky dokládá praxi, o které se dosud vědělo jen z písemných pramenů. Stejně výmluvná jako její zranění je i poloha jejího těla. Pohřeb tváří dolů byl ve středověké Číně vyhrazen zločincům a lidem, kteří zemřeli v hanbě. Hrob o samotě na okraji hřbitova navíc ukazuje, že ji komunita odmítla i po smrti.
Žena ze Sanzhiyuanu je výjimečná i ve světovém srovnání. Dospívající dívka z anglického Oakridge, které někdo na přelomu 8. a 9. století uřízl nos a rty, zranění nejspíš nepřežila. Prostá žena z Che-nanu s ním žila dál. Spoluautor studie, antropolog Qian Wang z Texas A&M University, věří, že podobných případů přibude. Mnoho z nich mohlo dosud zůstat nepoznaných jen proto, že se lebky dochovaly v úlomcích.
Zdroj: archaeology.org, phys.org, wikipedia.org
Autor: Pavel Koubík
