Tuna železa z Dunaje. 2 300 let starý poklad mohl vyzbrojit celou armádu

Před 1 minutou > Bleskovky

Studie zveřejněná v září 2026 odhaluje detaily o "rezavém pokladu", který v roce 2019 vydalo staré rameno Dunaje v Horním Rakousku. Jde o největší soubor pravěkých železných polotovarů v Evropě: náklad o hmotnosti přes tunu z doby Keltů. Takové množství kovu by před 2 300 lety stačilo na vyzbrojení celé armády.

Vše začalo při těžbě štěrku poblíž vesnice Deinham. Dělníci si všimli podivných, rezavých kusů kovu zachycených v lopatě bagru. Jak později uvedl vedoucí výzkumu Peter Trebsche, je "malým zázrakem, že největší hromadný nález pravěkých železných hřiven v Evropě neskončil ve sběrných surovinách". Dělníci nález místo toho ohlásili památkovému úřadu.

Archeologové ze stovek fragmentů poskládali minimálně 500 takzvaných dvojhrotých neboli bipyramidálních hřiven. Celková hmotnost čistého železa se odhaduje na 1 035 kilogramů. Každý takový polotovar vážil v průměru dva kilogramy. Hřivny měly tvar připomínající vrbový list a sloužily kovářům jako surovina pro výrobu mečů, hřebů či jiných nástrojů. Paradoxně část práce konzervátorům usnadnil drtič štěrku, který z některých kusů "očistil" staletími zapečený nános říčních oblázků.

Rezavé keltské železné hřivny v říčním štěrku , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0

Po lodi, která takto těžký náklad zřejmě převážela, se nenašla ani stopa. Potápěčský průzkum byl bezvýsledný. Vše nasvědčuje tomu, že se plavidlo někdy ve 3. či 2. století před naším letopočtem potopilo a dřevo se za dva tisíce let zcela rozpadlo. Nejpravděpodobnější je teorie o nehodě, ne o rituálním daru řece. Rituální depoty bývají pestřejší a obsahují hotové, často záměrně zničené zbraně. Tady šlo o homogenní náklad suroviny.

Železná dálnice na Dunaji

Tuna železa která se potopila u Deinhamu, představuje množství, které mění pohled na keltskou ekonomiku. Z takového objemu by bylo možné vyrobit zhruba 500 kvalitních mečů, nebo až 8 000 hřebů. To by podle vědců stačilo na stavbu poloviny mohutné hradby slavného oppida Manching, ležícího asi 200–250 kilometrů proti proudu. A právě odtud, z Bavorska, náklad nejspíše pocházel. Sám Trebsche je přitom opatrnější a mluví o vyzbrojení velké skupiny bojovníků.

Hodnotu takové zásilky je těžké si představit. Autoři studie nabízejí odvážné srovnání se slavným zlatým pokladem právě z Manchingu, jehož hodnota mohla zhruba odpovídat jedné tuně železa. Zatímco železný poklad z Dunaje přežil, ten zlatý, tvořený mincemi českého původu, byl v roce 2022 ukraden z muzea a nejspíš roztaven. Protihodnotou za železo mohlo být cokoliv od dobytka a otroků po vojenskou službu.

Nález z Deinhamu dokládá, že Dunaj fungoval jako klíčová dopravní tepna pro obchod s průmyslovými materiály už stovky let před příchodem Římanů. Keltské kmeny doby La Tène (kultura nese jméno podle švýcarského naleziště), jako byli Bójové a Norikové, dokázaly nejen vyrobit, ale také na velké vzdálenosti přepravovat obrovské objemy strategických surovin. Nešlo o drobný obchod, ale o dobre organizovanou logistiku. Potopený náklad u Deinhamu ukazuje, že po Dunaji se dvě století před Římany vozily suroviny v tunách, ne v kusech.

Zdroj: livescience.com, phys.org, wikipedia.org

Autor: Lukáš Smolda