Smrt v keramické rakvi. Říman se ukryl v obří nádobě a udusil se kouřem
> BleskovkyLetos v srpnu oznámili bulharští archeologové mrazivý objev z římské kolonie Deultum. V obrovské keramické nádobě nalezli 1 600 let starou kostru mladého člověka, který se zde zřejmě ukrýval před nepřátelským útokem. Svědčí o tom nejen schoulená poloha, ale i železný nůž, který svíral v ruce. Stal se obětí ohně, nebo útočníků?
Nález pochází z pozůstatků pozdně antické věže u západní brány města, které Římané znali jako Colonia Flavia Pacis Deultensium. Uvnitř věže objevili archeologové pod vedením Ljudmila Vagalinského spodní část obrovské zásobní nádoby, známé jako dolium nebo řecky pithos. Průměr dochovaného torza dosahuje zhruba jednoho metru. V takových nádobách se běžně skladovalo víno či obilí a ty největší mohly pojmout přes tisíc litrů.
Tato však neskrývala zásoby, ale lidskou tragédii. Na jejím dně ležela kostra mladého člověka, podle prvních odhadů muže, ve skrčené poloze s koleny přitisknutými k bradě. V pravé ruce svíral železný nůž a další, menší, měl zavěšený na poutku u pasu. Nešlo o výzbroj vojáka, spíše o běžné nástroje denní potřeby.
Klíčový detail, který archeologům pomohl zrekonstruovat poslední okamžiky jeho života, ležel přímo pod ním. Nebyl to náhodný nález, ale jednoznačný stratigrafický doklad: pod kostrou na dně nádoby byla vrstva popela. To znamená, že muž do prázdné nádoby vlezl až ve chvíli, kdy kolem něj zuřil požár. Nešlo o preventivní úkryt, ale o zoufalý čin uprostřed hořícího města. Pravděpodobnou příčinou smrti tak nebyly zbraně nepřátel, ale udušení kouřem.
Město zkoušené ohněm a mečem
Nálezy lidských ostatků uvnitř hradeb antických měst jsou mimořádně vzácné. Římané své mrtvé z hygienických i náboženských důvodů pohřbívali zásadně v nekropolích za městem. Kostra uvnitř hradeb je tak téměř vždy svědectvím náhlé katastrofy – zemětřesení, sopečného výbuchu nebo právě nepřátelského útoku. I v takových případech se ale přeživší obvykle snažili těla vyprostit a řádně pohřbít.Deultum, založené jako kolonie pro veterány legie VIII Augusta za císaře Vespasiána, bylo po staletí prosperujícím přístavem. Jeho poloha v Thrákii z něj však na sklonku antiky učinila cíl opakovaných barbarských vpádů. Na přelomu 4. a 5. století kdy se muž v nádobě ukrýval, byla celá oblast jedním velkým bojištěm. Ammianus Marcellinus popisuje, jak se Gótové po bitvě u Adrianopole beztrestně rozlili po celé Thrákii a šířili pustošení, vraždění i požáry.
Který konkrétní útok se stal osudným pro Deultum a neznámého muže v nádobě, nevíme. Město bylo v tomto období zasaženo vícekrát. Nález hromadného pokladu mincí ukrytého krátce po roce 395 n. l. je jen dalším důkazem turbulentní doby. Archeologové nalezli stopy rozsáhlého požáru v celé vrstvě datované přibližně do roku 400 n. l. – zčernalé zdi, spálené cihly i roztavené sklo.
Šlo o bezejmenného civilistu, kterého smetly velké dějiny. Sevřel jediné, co měl u sebe, a schoval se na místo, které mu připadalo bezpečné. Kouř ho však dostihl dříve než plameny či nepřátelé. Kostru teď v Sofii prozkoumají antropologové, kteří snad upřesní jeho věk a pohlaví.
Objev z Deulta je jako Pompeje v miniatuře. Nejde jen o další spalenou vrstvu, jakých archeologové nacházejí stovky. Je to vzácný, intimní pohled na poslední okamžiky člověka, který se marně snažil přežít. Právě takové nálezy dávají abstraktním historickým událostem, jako byly barbarské vpády, konkrétní a tragickou lidskou tvář.
Zdroj: livescience.com, ploshtadslaveikov.com, wikipedia.org
Autor: Martin Suchoň
