Hrob 129 mužů pod vídeňským hřištěm. Proč útočníci mířili do pánve?
> BleskovkyFotbalové hřiště ve Vídni vydalo v říjnu 2024 děsivé tajemství: masový hrob s ostatky nejméně 129 mužů. Nová analýza, prezentovaná v srpnu 2026, odhalila šokující detail. Neobvykle vysoké procento zranění se soustředilo do oblasti pánve. Proč útočníci mířili právě na tato citlivá místa v bitvě, o které mlčí dějiny?
Nález na staveništi sportoviště Ostbahn-XI ve vídeňském obvodu Simmering byl pro dělníky šokem. V mělké jámě o rozměrech zhruba 5 na 4,5 metru ležela těla naskládaná až ve čtyřech vrstvách. Končetiny byly propletené, mnozí leželi na břiše nebo na boku, bez jakékoli jednotné orientace. Mezi ostatky nebyla žádná vrstva sedimentu — všichni skončili v jámě během jediné události.
Archeologové ze společnosti Novetus a Vídeňské městské archeologie kromě kostí objevili i fragmenty římské šupinové zbroje (lorica squamata), nálícník z helmy, cvočky z vojenských sandálů caligae a dva železné hroty kopí. Jeden z nich byl obzvlášť mrazivým svědectvím: jeden hrot kopí byl stále zabodnutý v kosti křížové (sacrum) jednoho z mužů. Rentgen odhalil na pochvě silně zkorodované dýky zdobení stříbrným drátem, které pomohlo nález datovat do konce 1. nebo začátku 2. století našeho letopočtu.
Demografická analýza 92 koster potvrdila, že šlo výhradně o mladé muže, většinou ve věku mezi dvacítkou a pětatřicítkou. Většina z nich měřila přes 170 cm a měla dobré zuby, což svědčí o vydatné stravě a dobré fyzické kondici. Prvotní analýza DNA provedená na 25 vzorcích navíc ukázala překvapivou rozmanitost původu – někteří pocházeli z Itálie, jiní z kontinentální Evropy a tři dokonce z východního Středomoří.
Bitva beze jména
Nová studie, kterou představily bioarcheoložka Sheridan Strang a archeoložka Michaela Binder na konferenci v Berlíně 6. srpna 2026, se zaměřila na typy zranění. Stopy násilí našli u 48 jedinců a 85 % z nich mělo poranění vzniklá v době smrti. Klíčovým zjištěním však bylo, že asi 40 % zaznamenaných poranění je v oblasti pánve, což je neobvykle vysoká koncentrace. Zatímco rány od sečných zbraní byly rozptýleny po celém těle a tupá poranění se soustředila na lebkách, projektilová se koncentrovala v oblasti pánve.Podle Sheridan Strang to naznačuje, že "lidé, kteří tato zranění způsobili, mířili na tato citlivá místa". Biologický antropolog Patrick Randolph-Quinney dodává, že to vypovídá o možné absenci zbroje v těchto partiích. Zároveň to podle něj svědčí o tom že útočníci věděli, kam mířit, aby protivníka rychle zneschopnili. Nejpravděpodobnějším scénářem je útok pěších bojovníků na jezdce, kdy se snažili zasáhnout mezeru ve zbroji. Rozmanitost ran navíc odpovídá spíš chaosu bitvy než řízené popravě.
Zapomenutá porážka na hranici?
Hrob se nacházel několik kilometrů od tehdy ještě malé vojenské základny Vindobona, v militarizované krajině u dunajské hranice Římské říše. Právě konec 1. století byl v tomto regionu bouřlivý. Císař Domitianus zde vedl války s germánskými kmeny Markomanů a Kvádů, které často končily římskou porážkou. Uvažuje se dokonce o zničení celé jedné legie kolem roku 92 n. l. Ačkoli nelze hrob s jistotou přiřadit k žádné konkrétní události, je možné, že představuje první hmotný důkaz bitvy, která se z písemných záznamů zcela vytratila.Nález je o to cennější, že Římané v této době své mrtvé zpravidla spalovali. Jak zdůrazňuje Michaela Binder, pro celou střední Evropu z 1. století prakticky neexistují nespálené lidské ostatky. "Známe obrovská bojiště v Německu, kde se našly zbraně. Ale najít mrtvé, to je unikátní pro celou římskou historii." Porážka, kterou hrob dokládá, mohla být jednou z událostí, které Řím přiměly posílit svou vojenskou přitomnost v oblasti a přebudovat Vindobonu na velkou legionářskou pevnost.
Bitva pod hřištěm v Simmeringu nemá jméno, datum ani vítěze — do žádné kroniky se nedostala. Zatím zůstává jediným hmotným dokladem k celé jedné kapitole dunajských válek, o které se dosud vědělo jen z textů.
Zdroj: arkeonews.net, livescience.com, wikipedia.org
Autor: Lukáš Smolda
