Záhadná tabulka z Itálie. Jde o 4 000 let starou účtenku?
> BleskovkyV srpnu 2026 narazil tým archeologů v severní Itálii na unikátní nález. Z bahnité půdy u Gardského jezera vyzvedli dokonale zachovalou hliněnou tabulku, starou 4 000 let. Nejde o záznam v žádném známém písmu, přesto tento předmět, zvaný tavoletta enigmatica, mohl sloužit jako svého druhu účetní doklad pro obchod s kovy.
Objev se odehrál během výkopové sezóny v lokalitě Lucone di Polpenazze, pravěké kolové osadě, která je dnes součástí světového dědictví UNESCO. Jde již o 21. podobnou tabulku nalezenou v této oblasti, což z ní činí místo s největší koncentrací těchto artefaktů na světě. Většina dosavadních nálezů však byla jen ve zlomcích. Podle vedoucího výzkumu Marca Baioniho z Archeologického muzea Valle Sabbia je tento kus výjimečný právě proto, že je prakticky neporušený.
Záhadné tabulky, německy zvané Brotlaibidole (idoly ve tvaru bochníku chleba), jsou předměty z pálené hlíny či kamene, pokryté vyrytými geometrickými motivy. Jsou na nich tečky, kroužky, trojúhelníky a další značky uspořádané podél vodorovných linií. Ačkoliv se motivy opakují, žádné dvě tabulky nejsou identické. O písmo se ale nejedná. Spíše než o jazykový záznam jde o systém standardizovaných symbolů a jejich význam se vědci pokoušejí rozluštit už přes 150 let.
Záhada bochníkovitých idolů
Původní teorie hovořily o kultovních předmětech, jakýchsi přenosných modlách. Dnes se však badatelé přiklánějí k mnohem praktičtější funkci. Nejpravděpodobnější hypotézou je, že tabulky sloužily jako jakési průvodní doklady nebo účetní záznamy v dálkovém obchodu, především s kovy. Některé z nich byly záměrně rozlomeny na dvě části, což připomíná identifikační žetony. Dvě poloviny mohly patřit dvěma partnerům kteří si tak potvrzovali obchodní dohodu.Areál rozšíření těchto artefaktů je obrovský. Táhne se od severní Itálie přes střední Podunají až po Rumunsko a Polsko, v nejdelší ose zhruba 1 500 kilometrů. Objevují se v kontextu významných kultur doby bronzové, jako byla kultura Polada v Itálii nebo únětická a věteřovská kultura ve střední Evropě, jejichž vliv zasahoval i na Moravu. Tabulky tak podle badatelů kopírují obchodní tepny, které křižovaly Evropu víc než tisíc let před Římany.
Vesnice zničená ohněm
Samotná osada v Lucone poskytuje dramatický vhled do života v době bronzové. Dendrochronologická analýza ukázala, že byla založena kolem roku 2034 př. n. l. Po několika desetiletích ji však zničil intenzivní požár. Hořící domy na kůlech se zřítily do měkké, podmáčené půdy u břehu tehdejšího jezera. A právě díky té katastrofě se organické materiály zachovaly. Voda uhasila plameny a anaerobní prostředí vše zakonzervovalo na čtyři tisíciletí. Díky tomu se zde našly zuhelnatělé zbytky placek, obilí na výrobu piva, lněné textilie nebo nejstarší dřevěné dveře v Itálii.Nejtemnější tajemství však osada vydala v roce 2012. Během obnovy vesnice po požáru uložili její obyvatelé do základů nových staveb lebku dítěte ve věku asi 3 let, pečlivě zabalenou do brezové kůry. Zda šlo o základovou oběť, která měla odvrátit další neštěstí, nebo o součást širšího kultu lebek, zůstává otázkou. Je to němý doklad o rituálech, o jejichž přesném obsahu moderní věda téměř nic neví.
Celý kus dává badatelům poprvé šanci číst kompletní sestavu znaků, ne jen její úlomek. Zatím ovšem nikdo nedokáže s jistotou přečíst jediný z nich. Nejde přitom o ztracený jazyk, ale spíš o ztracenou dohodu mezi lidmi, kteří si podél alpských průsmyků rozuměli i bez písma.
Zdroj: arkeonews.net, bresciaoggi.it, wikipedia.org
Autor: Pavel Koubík
