První známá oběť trebuchetu? Kostra se 167 zlomeninami z hradu Stirling
> BleskovkyV srpnu 2026 představila biologická antropoložka Jo Buckberry na konferenci v Berlíně objev, který mění pohled na brutalitu středověkých obléhání. Tým z University of Bradford znovu prozkoumal kostru muže nalezenou na skotském hradě Stirling. Analýza odhalila neuvěřitelných 167 zlomenin, které nevznikly v boji zblízka, ale zřejmě jediným strašlivým úderem.
Ostatky, které dostaly označení Skeleton 150, tedy Kostra 150, se našly už v roce 1997 v hradní kapli spolu s ostatky nejméně sedmi dalších lidí. Původní nálezci se domnívali, že drtivá většina poškození vznikla až po smrti, náhodným rozšlapáním. Téměř 30 let ležely ostatky v depozitáři, dokud je nové technologie, jako mikro-CT a 3D skenování, neukázaly v novém světle. Výzkum odhalil, že jde o tzv. perimortální zranění – vzniklá v okamžiku smrti. Měl 61 samostatných zlomenin lebky, 57 zlomenin žeber a desítky dalších na pažích a obratlích. Zlomeniny se soustředily na horní polovinu těla a měly neobvyklý cikcakový vzor, jaký se u archeologických koster běžně nevidí.
Radiokarbonové datování zařadilo smrt muže zhruba do roku 1300, tedy do doby skotských válek za nezávislost. Hrad Stirling byl tehdy strategickým srdcem země – kdo ovládal Stirling, ovládal Skotsko. V roce 1304 ho po tříměsíčním obléhání dobyl anglický král Eduard I., přezdívaný "Kladivo na Skoty". K tomu nasadil až tucet obléhacích strojů. Jeden z nich vynikal. Jmenoval se Válečný vlk, latinsky Lupi guerre, a dobové kroniky ho popisují jako "une engine orrible" – strašlivý stroj.
Smrtící projektil z Válečného vlka
Sestavovalo ho pět mistrů tesařů a téměř padesát dělníků celé tři měsíce. Jeho projektily vážily až 140 kilogramů. Podle kroniky Flores Historiarum prolétl jediný takový kámen dvěma hradními zdmi najednou. A právě zásah takovým projektilem je podle týmu Jo Buckberry nejpravděpodobnějším vysvětlením devastujících zranění Kostry 150. Vyloučili pád z výšky i ušlapání koněm. Vzor zranění naznačuje že muž stál a byl zasažen zezadu, s epicentrem úderu v oblasti pravého ramene a zadní části lebky. Smrt musela být okamžitá. Jde o první archeologický důkaz takzvaného trebuchetového traumatu. Výsledky zatím neprošly recenzním řízením, tým je představil na konferenci paleopatologů.Obléhání Stirlingu v roce 1304 bylo ze strany Eduarda I. i politickým divadlem. Nechal údajně postavit galerii pro dvorní dámy, aby mohly sledovat bombardování. Podle některých pramenů dokonce odmítl první nabídku kapitulace, protože si chtěl svou novou zbraň nejprve vyzkoušet na hradbách. Ačkoli nelze s jistotou říci, že Kostru 150 zabil právě Válečný vlk, je to nejpravděpodobnější hypotéza. Stejně tak je možné, že muž byl jedním z anglických obléhatelů, zasažený obranným strojem Skotů.
Nález ze Stirlingu je fascinující nejen svou brutalitou. Skutečnost, že kostra ležela téměř 30 let v depozitáři mylně označená jako případ posmrtného poškození, ukazuje sílu moderních technologií, které její příběh odhalily. Smrt Kostry 150 nebyla výsledkem osobní statečnosti či selhání v boji zblízka. Rozhodla fyzika, gravitace a kámen, jaký podobné stroje podle rekonstrukcí vrhaly rychlostí kolem dvou stovek kilometrů v hodině. Takový byl zpusob, jakým se válčilo na dálku.
Zdroj: livescience.com, historicenvironment.scot, wikipedia.org
Autor: Petr Němeček
