43 koster uvnitř římské studně v Chorvatsku. Důkaz o smrtící pandemii?
> BleskovkyV srpnu 2026 představili vědci na konferenci v Berlíně znepokojivý nález z chorvatského Osijeku. Ve vyschlé studni z římských dob zde ležely ostatky nejméně 43 lidí, včetně dětí. Těla bez známek zranění naznačují, že nešlo o padlé v bitvě, ale o oběti jedné z nejhorších pandemií starověku – Cypriánova moru.
Kostry vykopali archeologové už v roce 2008 v antické Murse, kterou založil císař Hadrián roku 133 n. l. na dunajské hranici Římské říše. Teprve nedávná analýza však odhalila plný rozsah objevu. Do studny naházeli těla dospělých mužů, žen i dětí. Klíčové je, že na kostrách chybí jakékoli stopy po bojových zraněních.
Mario Novak z Institutu za antropologii v Záhřebu, který výzkum vede, představil na 25. setkání Paleopatologické asociace v Berlíně pracovní hypotézu. "Řekl bych, že tohle je typický demografický průřez civilní populací," uvedl. Podle něj vše nasvědčuje tomu, že jedinci byli oběťmi epidemie. Studie zatím neprošla recenzním řízením a na potvrzení se čeká. "Je zřejmé, že k zasazení nálezu do kontextu jsou potřeba tvrdší data," přiznává Novak.
Odkrytá římská studna na archeologickém výkopu , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
"Máme zde celou řadu římských studní," vysvětluje Novak, "které v podstatě používali, když vyschly, aby do nich házeli lidi. Ať už z bitvy, nebo z epidemií." Právě proto je nález 43 těl tak výjimečný. V téže lokalitě byly totiž v minulosti objeveny už dvě jiné studny a jejich obsah vyprávěl zcela jiný příběh.
Jedna z dalších studní, zkoumaná v roce 2011, obsahovala ostatky sedmi dospělých mužů se zjevnými stopami násilné smrti – sečnými a bodnými ranami. Spolu s nimi byla nalezena mince ražená za císaře Hostiliana roku 251 n. l. Tento nález je s vysokou pravděpodobností spojen s krvavou bitvou u Mursy v roce 260 n. l. Nález 43 těl který zahrnuje muže, ženy i děti bez zranění, je s tímto obrazem v příkrém kontrastu a ukazuje na jinou, mnohem zákeřnější příčinu smrti.
Záhadná nemoc, která měnila dějiny
Cypriánův mor, pojmenovaný podle biskupa z Kartága, který ho barvitě popsal, pustošil Římskou říši přibližně v letech 249 až 262 n. l. Dobové prameny líčí apokalyptické scény: horečku, neustálé zvracení, oči zalité krví a odpadávající končetiny. V Římě prý umíralo až 5 000 lidí denně, i když tato čísla je nutné brát s rezervou. Pandemie udeřila v době takzvané krize třetího století, kdy impérium sužovaly občanské války a barbarské vpády.Původce nemoci je dodnes neznámý. Spekuluje se o virové hemoragické horečce podobné ebole nebo o pravých neštovicích. Nález z Mursy, která ležela v provincii Pannonia Inferior, by mohl podpořit novější teorii historičky Sabine Huebnerové, podle které se nákaza do říše nerozšířila z Egypta, ale právě přes dunajskou hranici s vojsky bojujícími proti Gótům. Každý takový pozustatek je pro vědce nesmírně cenný, protože vysoce nakažlivé nemoci obvykle zabíjejí tak rychle, že na kostech nezanechají žádné stopy.
Analýza DNA, která na ostatcích právě probíhá, snad prozradí více o původu obětí. I bez ní studna v Murse ukazuje, jak málo mohli lidé 3. století proti neviditelnému nepříteli udělat. Nebyla to jen statistika obětí, ale konkrétní lidé – rodiny, jejichž životy skončily na dně vyschlé studny, bez obřadu i milodarů.
Zdroj: livescience.com, journals.plos.org, wikipedia.org
Autor: Lucie Divišová
