Tekutý poklad ze starověké Číny. 2 300 let stará láhev skrývala 3,7 litru piva
> BleskovkyKoncem července 2026 oznámili čínští archeologové objev, který posouvá poznání starověkého pivovarnictví. V hrobce z období Válčících států nalezli dokonale zapečetěnou bronzovou láhev, která po 2 300 letech stále ukrývala téměř čtyři litry tekutého obsahu. Analýza odhalila recepturu obilného nápoje.
Nález pochází z hrobky M39 na pohřebišti Šan-ťia-pao v severozápadní Číně, necelé dva kilometry od pozůstatků Velké zdi budované státem Čchin. Nejedná se o hrobku panovníka, ale o veřejné pohřebiště, kde odpočívali vojáci z pohraniční posádky a místní obyvatelé. Ve vertikální šachtové hrobce pak badatelé z Ningxiaského institutu kulturních památek a archeologie a ze Severozápadní univerzity narazili na bronzovou nádobu.
Jde o typ suantouhu, tedy "láhev s hrdlem ve tvaru česnekové palice", charakteristický právě pro kulturu státu Čchin. Výjimečná byla především tím, jak dokonale ji někdo utěsnil. Hrdlo bylo nejprve ucpáno textilií a zvenčí ještě zajištěno mazanicí s organickou příměsí. Tato dvouvrstvá ochrana po více než dvě tisíciletí bránila odpařování, kontaminaci i průniku vzduchu.
Zapečetěná bronzová láhev v hrobce státu Čchin , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
Po opatrném otevření v laboratoři se ukázalo, že nádoba obsahuje téměř 3,74 litru čiré, bledě modrozelené tekutiny bez jakéhokoliv zápachu. Ačkoli se jedná o jeden z největších objemů starověkého alkoholu z období Válčících států, který se kdy podařilo nalézt, nápoj samozřejmě není pitelný. Dvě tisíciletí v korodujícím bronzu nápoj zamořila kovovými sloučeninami, rozloženou organikou i mikroby.
Co prozradila laboratoř?
Pro analýzu tekutiny i malého množství sedimentu na dně vědci použili kombinaci moderních metod, včetně infračervené spektroskopie (FTIR) a kapalinové chromatografie s hmotnostní spektrometrií (UPLC-MS). Detekovali přes 2 400 organických sloučenin. Klíčový byl profil kyselin. Vysoká koncentrace kyseliny mléčné a šťavelové při téměř naprosté absenci kyseliny vinné jasně ukázala že se jedná o obilný kvašený nápoj, ne o víno z ovoce. Distribuce kyselin se navíc podobá profilu uměle stařeného huangjiu, tradičního čínského obilného vína, a svědčí o záměrném procesu vaření.Mikroskopická analýza odhalila, že základní surovinou bylo proso (Panicum miliaceum), které tvořilo asi 92 % škrobových zrn, doplněné o obiloviny z tribu Triticeae, tedy pšenici nebo ječmen. Stopy poškození na zrnech dokládají, že obilí bylo před kvašením mleto a zahříváno. Vědci také napočítali více než 8 500 kvasinkových buněk, což potvrzuje použití silného fermentačního startéru.
Čchinští sládci nepoužívali sladování jako na Západě, ale spoléhali na unikátní východoasijský vynález – obilný zákvas známý jako qu. Jde o obilné koláče osídlené plísněmi a kvasinkami, které dokážou v jednom kroku přeměnit škrob na cukr a ten následně zkvasit na alkohol. Stejná technologie je základem výroby huangjiu a baijiu dodnes. Označení pivo je proto nepřesné. Nápoj nebyl chmelený a k tomu dnešnímu měl daleko, blíž mu byla hustá fermentovaná kaše.
Objev ze Šan-ťia-pao tak není jen chemickým snímkem nápoje starého 2 300 let. Je to svědectví o životě a rituálech lidí na vojenské hranici rodící se říše, pro které byl obilný nápoj součástí poslední cesty. Ukazuje, že pokročilé pivovarnické techniky nebyly výsadou dvorské elity, ale hrály důlezitou roli v celé společnosti státu Čchin — ještě předtím, než jeho král ovládl zbytek Číny a stal se prvním císařem.
Zdroj: arkeonews.net, zmescience.com, wikipedia.org
Autor: Petr Němeček
