450 myší v rituální jámě: Unikátní nález na Krétě odhaluje temnou tvář Apollóna
> BleskovkyV srpnu 2026 ohlásil italský archeologický tým z Kréty bizarní objev. Ve svatyni boha Apollóna ve starověké Gortyně nalezli rituální jámu s kosterními pozůstatky více než 450 myší. Nález zcela mění pohled na původní funkci svatyně a odhaluje temnější, zemědělskou tvář boha spojovaného hlavně s uměním a věštbami.
Nález pochází z letní výkopové sezóny, kterou vedla Italská archeologická škola v Aténách ve spolupráci s Univerzitou v Padově. V posvátném okrsku datovaném do poloviny 7. století př. n. l. objevili archeologové votivní depozit – jámu, ve které se kromě jemné keramiky a terakotových figurek nacházely i drobné kosti nejméně 450 jedinců druhu Mus musculus. Záměrné uložení spolu s dalšími rituálními předměty vylučuje, že by se jednalo o náhodný úhyn.
Podle předběžných závěrů výzkumného týmu nález naznačuje, že svatyně v Gortyně nebyla původně zasvěcena Apollónu Pýthiovi, jak se dosud předpokládalo, ale jeho mnohem starší a méně známé formě – Apollónu Smintheovi. Toto přízvisko, Smintheus, pochází z předřeckého slova sminthos, které znamená "myš". Apollón zde tedy nebyl uctíván jako bůh světla a hudby, ale jako ochránce úrody a hubitel hlodavců.
Kult Apollóna Sminthea je doložen již v Homérově Íliadě, kde ho kněz Chrýsés prosí, aby na Achájce seslal mor za to, že mu odmítli vrátit zajatou dceru. Apollón, "ten s lukem stříbrným", jeho prosbu vyslyší a začne šířit nákazu – nejprve mezi zvířaty, poté mezi lidmi. Bůh tak v sobě spojoval dvojí roli: přinášel mor i zkázu a jako jediný ji dokázal odvrátit.
Antičtí autoři zmiňují jeho kult především ve spojitosti s oblastí Tróady v dnešním Turecku. Historik Strabón popisuje sochu od slavného sochaře Skopy z Paru, která znázorňovala Apollóna s nohou položenou na myši. Ještě barvitější svědectví zanechal Ailiános: ve svatyni v Chrysé byly myši chovány a krmeny na veřejné náklady a pod oltářem přebývaly bílé myši. Pověst o krétských kolonistech kterým myši v noci rozkousaly výstroj, zachoval rovněž Strabón, podle kterého šlo o božské znamení k založení města.
Proč se starověcí zemědělci tolik báli tak malého tvora? Aristotelés v Historii živočichů líčí, jak se myší populace dokázaly přemnožit v takové míře, že rolníkovi nezbylo z úrody téměř nic. Popisuje situace, kdy hospodář přivedl na pole žence, jen aby zjistil, že celá úroda byla přes noc sežrána. Zmiňuje také pokus s březí myší uzavřenou v nádobě s prosem, ve které se po čase napočítalo přes sto dvacet jedinců.
Od hubitele škůdců k politickému bohu
Přechod od uctívání Apollóna Sminthea k Apollónu Pýthiovi, bohu spojenému s věštírnou v Delfách, odráží proměnu samotného města. Gortyna se z malé zemědělské komunity měnila v jednu z nejmocnějších krétských poleis (městských států), známou především díky svému rozsáhlému zákoníku vytesanému do kamene. Politický a diplomatický význam města rostl a s ním se měnil i charakter jeho hlavního božstva. Místní ochránce úrody ustoupil panhelénskému bohu proroctví, práva a kolonizace. Tato promena byla logickým důsledkem vzestupu města na politické mapě starověkého Řecka.Pod mramorovým povrchem klasických bohů se často skrývaly mnohem starší a praktičtější starosti. Zatímco Homér opěvoval Apollóna jako oslnivého boha s lyrou, pro obyčejného rolníka v 7. století př. n. l. byl především zárukou, že jeho sýpky zůstanou plné. Kosti z gortynské jámy patří k dokladům, které stále častěji ukazují rozpor mezi tím, jak antičtí autoři oběti popisovali, a tím, co po rituálech skutečně zbylo v zemi.
Zdroj: archaeology.org, livius.org, wikipedia.org
Autor: Martin Suchoň
