Ďáblova bible váží 75 kg. Autor ji psal celý život
> BleskovkyLegenda o mnichovi, který upsal duši ďáblu, aby za jedinou noc stvořil největší knihu světa, je lákavá. Skutečnost je však ještě působivější. Codex Gigas, známý jako Ďáblova bible, dodnes leží ve Stockholmu a jeho autor na něm pracoval zřejmě celý svůj produktivní život. Tento středověký div světa vznikl ve 13. století v Čechách.
Podle pověsti byl písařem mnich jménem Herman, odsouzený k zazdění zaživa za porušení řádu. Trestu se mohl vyhnout, pokud by za jedinou noc sepsal knihu obsahující veškeré lidské vědění. Když o půlnoci zjistil, že úkol nezvládne, přivolal padlého anděla Lucifera. S jeho pomocí byl rukopis do svítání hotov a vděčný mnich prý do díla přidal velký portrét svého pomocníka.
Nová paleografická analýza ovšem mýtus vyvrací. Celý kodex psala jediná ruka a práce na něm musela trvat nejméně 20, ale spíše až 30 let. Jméno Herman se v kodexu skutečně objevuje v seznamu zemřelých s přídomkem inclusus. Neoznačoval ale vězně, spíš poustevníka, který se dobrovolně uzavřel do cely kvůli modlitbě.
Rozměry kodexu jsou ohromující. Tvoří ho 310 pergamenových listů o velikosti 89 krát 49 centimetrů, svázaných v dřevěných deskách. Celé dílo váží téměř 75 kilogramů a unesou ho jen dva lidé. Na výrobu pergamenu padla kůže zhruba 160 zvířat, podle Národní knihovny Švédska se jednalo pravděpodobně o telata. Rukopis přitom není jen biblí, ale spíše celou knihovnou svázanou do jednoho svazku. Obsahuje Starý i Nový zákon, Židovské starožitnosti od Flavia Josepha, Etymologie Isidora Sevillského, lékařské spisy a v neposlední řadě také Kosmovu kroniku Chronica Boemorum.
Tajemství ďáblova portrétu
Největší pozornost poutá celostránkové vyobrazení ďábla na foliu 290. Postava vysoká asi 50 centimetrů dřepí v pusté krajině mezi dvěma věžemi. Má zelenou tvář, velké uši, rudé rohy a z úst jí šlehají dva dlouhé červené jazyky. Oblečena je pouze v hermelínové bederní roušce, která symbolizuje její postavení "knížete temnot". Hned naproti se nachází vyobrazení Nebeského Jeruzaléma. Jejich umístění proti sobě mělo čtenáři názorně ukázat kontrast mezi dobrem a zlem.Stránky v okolí ďáblova portrétu jsou viditelně tmavší než zbytek knihy. Důvodem však není démonická energie, ale prosté světlo. Po staletí byla kniha otevírána právě na této dvoustraně, a pergamen tak vlivem světla zežloutl. Hned za portrétem bylo navíc čepelí vyříznuto osm až deset listů, které obsahovaly Řeholi svatého Benedikta. Jejich osud zůstává záhadou.
Kodex obsahuje i praktické návody. Těsně před tou dvoustranou se nachází zpověď z hříchů. Za obrazem ďábla pak následují tři zaříkávání a dvě magické formule které měly zjevně sloužit jako protiváha. Jedno zaklínadlo se obrací na tvora jménem Dino se 150 drápy, aby přestal způsobovat horečku. Jiné zase radí, jak odhalit zloděje pomocí chlapce s nehty potřenými olejem.
Cesta z Čech až do Švédska
Codex Gigas vznikl na počátku 13. století v benediktinském klášteře v Podlažicích u Chrudimi. Podle Národní knihovny Švédska byl klášter na tak nákladné dílo příliš chudý, a někteří badatelé proto pochybují, že kodex vznikl přímo tam. Roku 1295 ho mniši zastavili. Kniha putovala přes Sedlec do Břevnova a Broumova, až si ji roku 1594 "vypůjčil" císař Rudolf II. do svých sbírek na Pražském hradě.Zde zůstala až do konce třicetileté války. V roce 1648 byla spolu s dalšími uměleckými poklady uloupena švédským vojskem a odvezena do Stockholmu. Osudnou se jí málem stal požár královského hradu Tre Kronor v roce 1697. Zachránil ji až kněz, který 75kilový svazek vyhodil z okna. Podle legendy dopadla na náhodného kolemjdoucího a zranila ho, i když tuto čast vyprávění švédská knihovna zpochybňuje. Poškození vazby však násilný útěk z hořícího paláce potvrzuje.
Po více než 350 letech se Ďáblova bible v roce 2007 na čas vrátila do Prahy, kde byla vystavena v Klementinu. Dnes je trvale uložena v Klenotnici Národní knihovny Švédska ve Stockholmu a díky digitalizaci je dostupná badatelům i zvědavcům z celého světa.
Codex Gigas tak zůstává fascinujícím dokladem nejen středověké učenosti a píle, ale i lidské touhy vysvětlit si neobyčejné věci nadpřirozenými příběhy. Legenda o jediné noci je sice mnohem dramatičtější, ale představa písaře, který celý život zasvětil jedinému dílu, je ve své podstatě silnější.
Zdroj: arkeonews.net, kb.se, wikipedia.org
Autor: Martin Suchoň
