Řím zakázal dlouhé vlasy. Zákon z roku 416 mířil na samotné Římany
Včera > BleskovkyPozdní Římská říše se potýkala s krizí identity, která se promítla i do bizarních zákonů. Dne 12. prosince 416 n. l. vydali císaři Honorius a Theodosius II. nařízení, které v Římě zakazovalo nošení delších vlasů a oděvů z kůží. Analýza španělského historika Javiera Arceho z letošního roku ukazuje, že zákon nemířil na barbary, ale na samotné Římany.
Edikt vydaný z Ravenny, tehdejšího sídla západního císařského dvora, obdržel městský prefekt Říma Probianus. Jménem císařů Honoria a Theodosia II. nařizoval, aby v Římě a jeho okolí byly zakázány maiores crines, tedy "delší vlasy", a indumenta pellium, oděvy ze zvířecích kůží. Nařízení přišlo pouhých šest let po traumatickém vyplenění Říma Alarichovými Vizigóty v roce 410, což byla událost, která otřásla sebevědomím celé říše.
Dlouho se předpokládalo, že zákon mířil proti barbarům žijícím ve městě. Javier Arce však ve své studii přišel s jiným výkladem. Podle něj by ve městě muselo žít tolik cizinců, že by jejich vzhled působil jako problém pro celý Řím. To je málo pravděpodobné. Zákon byl spíše namířen proti samotným římským občanům, kteří začali cizí módu napodobovat. Účes se tak stal viditelným znamením příklonu, nebo naopak odstupu od tradičního imperiálního modelu.
Císař Honorius na obraze J. W. Waterhouse , John William Waterhouse, Public domain, via Wikimedia Commons
Nešlo o první takový zásah. Zákaz dlouhých vlasů byl jen vyvrcholením snah o regulaci vzhledu. Už v roce 397 bylo v Římě zakázáno nošení kalhot (bracae) a vysokých bot východního stylu (tzangae). Trestem za porušení byla konfiskace majetku a doživotní vyhnanství. Tento trend ukazuje že římská administrativa vnímala oděv a vzhled jako klíčový nástroj sociální kontroly a udržení pořádku.
Vlasy jako politické prohlášení
Proč byly dlouhé vlasy takovým problémem? Pro germánské kmeny, jako byli Frankové a Gótové, totiž nešlo o pouhou módu. Dlouhé, pěstěné vlasy byly exkluzivním znakem královské rodiny a vysoké šlechty. Obyčejní válečníci nosili vlasy krátké. U Franků znamenalo násilné ostříhání ztrátu nároku na trůn, u Vizigótů se z něj stal soudní trest zvaný decalvatio — veřejná potupa, po které se provinilec už nemohl ucházet o moc. Pro některé Římany tak mohla být tato móda přitažlivá právě proto, že evokovala vojenskou sílu a aristokratickou prestiž.Zajímavou paralelu k římskému zákonu nabízí spisovatel a filozof Synesios z Kyrény. Kolem roku 400 napsal ironický traktát "Chvála plešatosti", ve kterém s vtipem obhajoval holou hlavu proti dlouhým vlasům. Argumentoval například, že vše dokonalé ve vesmíru, jako Slunce a hvězdy, má tvar koule – a co je božštějšího a plešatějšího než koule? Podle něj byli největší filozofové plešatí, protože jim vlasy opadaly, jakmile jejich mysl dozrála. Nejslavnější je jeho výrok: "mozek je tam, odkud odešly vlasy, a vlasy jsou tam, odkud odešel mozek."
Ačkoliv Synesiovo dílo pravděpodobně nemělo na zákon z roku 416 přímý vliv, ukazuje na širší dobovou debatu o vzhledu a identitě. V jiném spise, O království, který přednesl před císařem Arcadiem roku 399, kritizoval barbarské velitele v římské armádě. Sotva prý opustili císařský palác, odložili tógu a oblékli si své pláště. I pro Synesia byl vzhled otázkou loajality, ne pouhou povrchní zalezitostí.
Zákon z roku 416 byl pokusem císařského dvora v Ravenně udržet kontrolu nad tím, jak Řím vypadá. V době, kdy se politické hranice hroutily, se právě vzhled stal posledním bojištěm o to, co to znamená být Římanem. Ironií osudu se dlouhé vlasy jen o pár desítek let později staly v Galii oficiálním symbolem moci nových merovejských králů.
Zdroj: arkeonews.net, livius.org, wikipedia.org
Autor: Martin Suchoň
.jpg){kind=link}