Pouta pro ženu, nebo dítě? 2 300 let starý důkaz keltského otroctví
Před 1 minutou > BleskovkyV červenci 2026 oznámil francouzský archeologický institut INRAP objev, který vrhá světlo na temnou kapitolu keltských dějin. Na nalezišti v Allonnes v údolí Loiry nalezli pět železných pout starých zhruba 2 300 let. Jejich existence je jedním z mála přímých důkazů o rozsáhlém obchodu s otroky v předřímské Galii.
Nález pochází ze záchranného výzkumu, který probíhal v letech 2018 až 2019 před výstavbou nové obytné čtvrti. Archeologové zde odkryli rozsáhlé keltské sídliště z 3. až 2. století před naším letopočtem. Mezi množstvím artefaktů, jako byly meče, hroty kopí či šperky, bylo i pět železných pout. Takový nález je pro toto období extrémně vzácný, protože otroctví je v archeologických záznamech téměř neviditelné.
Nejsilnější svědectví vydávají samotné předměty. Jedno z pout na zápěstí má vnitřní průměr pouhých 6 centimetrů, což naznačuje, že bylo určeno pro ženu nebo dítě. Další, masivní pouto na kotník, vážilo přes 1 kilogram – tíhu, kterou s sebou zotročený člověk musel neustále nosit. Podle Thierryho Lejarse, specialisty na keltské kovy, nálezy "naznačují hierarchickou sociální organizaci složenou z dominantních a podřízených skupin – zajatců či otroků".
Zkorodovaná železná keltská pouta na nalezišti , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
Allonnes přitom nebylo obyčejná vesnice – leželo na křižovatce důležitých cest a fungovalo jako rušné řemeslné a obchodní centrum. Působili zde kováři, bronzíři i zpracovatelé plechu. Součástí aglomerace byla také svatyně, kam lidé po staletí přinášeli oběti. Mnohé z darů, včetně zbraní a šperků, byly záměrně zdeformovány. Nalezeny byly i stovky mincí které pokrývají více než pět století, přičemž zhruba třetina z nich byla rituálně poškozena.
Podle numismatičky Isabelle Bollard-Raineau mělo toto "zmrzačení" odstranit komerční funkci mince a zasvětit ji bohům. Vzniká tu paradox. Na stejném místě Keltové rituálně zbavovali peníze jejich hodnoty – a zároveň se tu nejspíš obchodovalo s lidmi, kteří přišli o svobodu a stali se zbožím.
Antické prameny tuto praxi potvrzují. Dějepisec Diodóros Sicilský v 1. století př. n. l. barvitě popsal, jak galští Keltové milovali italské víno a byli ochotni za něj platit čímkoli. Zapsal slavnou větu: "Za džbán vína dostanou otroka – sluhu výměnou za nápoj." Zdrojem otroků byly nejčastěji mezikmenové války, kdy poražení muži, ženy i deti ztráceli veškerá práva. I samotný Caesar po dobytí jednoho z galských měst prodal na místě 53 000 zajatců do otroctví.
Pouta z Allonnes patří k hrstce hmotných stop po lidech, kteří v dějinách nemají vlastní hlas. Keltové nezanechali téměř žádné písemné prameny – o osudech jejich otroků tak dnes vypovídá hlavně železo, které je kdysi poutalo.
Zdroj: livescience.com, culture.gouv.fr, wikipedia.org
Autor: Petr Němeček
