Mumie psů z Peru staré 1100 let. Nešlo o jídlo, ale členy rodiny
Před 1 minutou > BleskovkyNedávno publikovaná analýza dvou psích mumií z Peru, starých přibližně 1100 let, přináší fascinující vhled do života kultury Tiwanaku. Vědci z Floridské univerzity zjistili, že tito psi nebyli pouhými užitkovými zvířaty nebo zdrojem potravy. Jejich pečlivé pohřby naznačují, že byli považováni za společníky a možná i za "nelidské osoby".
Výsledky výzkumu vyšly v červnu 2026 v časopise Latin American Antiquity. V jeho centru stála dvě přirozeně mumifikovaná psí těla. Prvním byla mladá, asi rok stará fena s hnědo-bílou srstí, nalezená v obytné osadě Rio Muerto. Druhým bylo štěně, staré maximálně tři měsíce, objevené v ceremoniálním centru Omo. Obě lokality se nacházejí v údolí Moquegua v jižním Peru a patřily ke kultuře Tiwanaku, která v oblasti And vzkvétala mezi lety 600 a 1000 našeho letopočtu.
Na badatele udělal dojem především způsob, jakým byla zvířata pohřbena. Zvláště fenka z Rio Muerto byla uložena s velkou péčí. Ležela stočená na tkané rohoži v mělké jámě, která přesně kopírovala její tělo. Vypadala, jako by spala. To, že byla pohřbena přímo v obytné zóně, poblíž lidských domů, a ne odhozena na smetiště, bylo podle vedoucí výzkumu Susan D. deFrance velkým překvapením.
Mumifikovaný pes stočený na tkané rohoži , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
Vědci izotopově analyzovali vzorky kostí, zubů a dochované srsti. Každá z těchto tkání zaznamenává jinou etapu života zvířete a umožňuje rekonstruovat jeho původ i jídelníček. Analýza izotopů stroncia ukázala že oba psi prožili celý svůj krátký život v údolí Moquegua, nebyli tedy odnikud dovezeni.
Ještě zajímavější byly výsledky analýzy uhlíku a dusíku, které odhalily stravovací návyky. Fena z Rio Muerto se živila smíšenou stravou rostlin a masa, prakticky totožnou se stravou vesničanů. Znamená to, že žila jako součást domácnosti a s největší pravděpodobností dostávala zbytky od stolu. Strava štěněte z Omo obsahovala o něco vyšší podíl masa, což může naznačovat, že si potravu shánělo i samostatně dál od lidských obydlí.
Tato zjištění zásadně zpochybňují starší předpoklad, že psi byli v andských kulturách chováni primárně jako zdroj potravy. Jak uvádí abstrakt studie, zdá se, že komunity Tiwanaku "považovaly psy za společenská zvířata a možná i za ne-lidské osoby, hodné úcty i po smrti". Pohřby svědčí o citovém poutu a naznačují, že lidé po smrti svých zvířecích společníků truchlili.
Nález z údolí Moquegua představuje jakýsi "mezistupeň" v chápání role psů v Andách. Zatímco v jiných andských kulturách, například u pozdější kultury Chiribaya, se psi stávali prestižními hrobovými dary elit nebo byli pohřbíváni na zvláštních zvířecích hřbitovech, zde vidíme důkaz péče u obyčejných, neelitních domácností. Víra, že psi mohli doprovázet své pány na onen svet, byla v předkolumbovské Americe rozšířená.
Objev tak odhaluje mnohem osobnější a intimnější stránku života dávné civilizace. Ukazuje, že silné pouto mezi člověkem a psem není moderním fenoménem, ale hluboce zakořeněným vztahem, který lidem poskytoval společnost a radost i před více než tisíci lety.
Zdroj: archaeology.org, phys.org, wikipedia.org
Autor: Pavel Koubík
