Obří římské lázně v Nizozemsku: Bůh vína sloužil jako závaží
Před 1 minutou > BleskovkyŘímské lázně nebyly jen místem hygieny, ale tepajícím srdcem městského života. Nedávný objev v nizozemském Nijmegenu teď posouvá naše znalosti o životě na hranicích impéria. Archeologové zde odkryli monumentální lázeňský komplex, který svou rozlohou téměř 5 000 metrů čtverečních překonává vše dosud známé v této oblasti.
Pozůstatky se našly v bývalé průmyslové zóně Waalfront, kde má vyrůst nová obytná čtvrť. Patřily k římskému městu Ulpia Noviomagus a svou rozlohou více než zdvojnásobují dříve největší známé komplexy v zemi, jako byly lázně ve Voorburgu nebo Heerlenu. Část budov byla sice objevena už v roce 1992, ale teprve probíhající výzkum odhalil skutečný, monumentální rozsah stavby z 2. a 3. století našeho letopočtu.
Stavitelé nešetřili luxusem ani technickou zdatností. Základy zdí se dochovaly do výšky dvou metrů a archeologové je označili za jeden z nejlépe dochovaných římských pozůstatků ve městě. Pod podlahami se nacházel důmyslný systém podlahového vytápění, takzvané hypocaustum, tvořený stovkami cihlových sloupků. Interiéry zdobil mramor, černobílé vápencové dlaždice a stěny pokrývaly pestrobarevné fresky. Byla to oáza tepla a komfortu na chladné hranici s Germánií.
Vykopávky římských lázní s hypokaustem v Nijmegenu , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
Poklady z hlubin lázní
V ruinách se našly desítky tisíc předmětů, které vyprávějí příběhy návštěvníků. Mezi nimi vyniká bronzová busta boha vína Bacchuse, která byla druhotně upravena a používána jako závaží na vahách. Ironický osud pro božstvo nespoutané zábavy. Archeology zaujaly také stovky kostěných jehlic do vlasů, které svědčí o složitých účesech římských žen. Dvě z nich jsou dokonce zdobené miniaturními figurkami koček, tehdy ještě poměrně exotického zvířete.Nálezy mincí, zejména z doby císaře Postuma který vládl v letech 260–269 n. l., posouvají aktivní život této městské čtvrti hluboko do 3. století. To je déle, než se dříve předpokládalo. Mince dokazují, že lázně prosperovaly i v době, kdy region spadal pod takzvané Galské císařství, odštěpený státní útvar vzniklý během krize Římské říše.
Město Ulpia Noviomagus, kterému udělil městská práva císař Traianus kolem roku 100 n. l., bylo důležitou soucasti Dolnogermánského limu, tedy "mokré" hranice impéria tvořené řekou Rýn. Tento úsek hranice byl pro svou unikátnost v roce 2021 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Lázně tak nebyly jen lokálním centrem, ale součástí strategicky klíčového pohraničního regionu.
Objev v Nijmegenu není jen hromadou starých kamenů. Je to živý pohled do všedního dne na okraji římského světa, kde se mísila vojenská přítomnost s civilním luxusem. Nová čtvrť, která na místě vyroste, ponese památku v názvu centrálního náměstí Thermenplein, "Lázeňské náměstí". A bronzový Bacchus, přestože skončil jako pouhé závaží, nám připomíná, že i v dávné minulosti se praktičnost často střetávala s posvátnem.
Zdroj: arkeonews.net, nijmegen.nl, wikipedia.org
Autor: Lukáš Smolda
