Záhada skotské mohyly: Z kostí ženy vyrobili ostré nástroje
Před 1 minutou > BleskovkyArcheologie někdy odhalí praktiky, které se vzpírají modernímu chápání. Na odlehlém severu Skotska byla v mohyle z doby železné nalezena kostra ženy, které někdo krátce po smrti odstranil mozek a z jejích pažních i stehenních kostí vyrobil ostré nástroje. Nová studie, publikovaná 10. června 2026, přináší díky DNA fascinující pohled na tento rituál.
Příběh začíná na poloostrově u Loch Borralie v Sutherlandu, nejseverozápadnějším cípu Skotska. Kolem roku 2000 si místní všimli lidské lebky, kterou z nízké kamenné mohyly vyhrabali králíci. Následný archeologický výzkum odhalil hrob dvou jedinců z doby železné, kteří zemřeli mezi lety 50 př. n. l. a 70 n. l. – dospělé ženy starší 30 let a asi patnáctiletého chlapce.
Analýza ostatků ženy, kterou vedla Dr. Laura Castells Navarro z University of York, odhalila neobvyklé detaily. Na vnitřní straně její lebky byly nalezeny stopy po ostrém nástroji a báze lebky byla záměrně proražena. Podle vědců jde o jasný důkaz, že jí byl krátce po smrti odstraněn mozek. Ještě podivnější byl nález čtyř jejích dlouhých kostí – dvou pažních, jedné loketní a jedné stehenní. Všechny byly zlomeny a jejich konce opracovány do ostrých, leštěných hrotů.

Kamenná mohyla doby železné u jezera ve Skotsku , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
Nešlo o dílo zvířat. Stopy ukazují na cílené lidské opracování. Někdo si dal práci s výrobou nástrojů z kostí mrtvé ženy a poté je pečlivě vrátil zpět do hrobu na jejich anatomicky správná místa. Tento paradox – brutální zásah do těla následovaný uctivým uložením – nutí položit jednoduchou otázku: šlo o úctu, nebo o něco temnějšího?
Úcta, nebo kanibalismus?
Moderní genetická analýza ukázala, že žena a chlapec byli vzdálení příbuzní, kteří vyrostli asi 80 kilometrů od místa pohřbu. Jejich DNA je navíc spojuje s komunitami na Orknejích a na západním pobřeží, což dokládá nečekanou mobilitu tehdejších lidí. Studie se přiklání spíše k uctivému rituálu než kanibalismu. Tato pečlivost naznačuje že žena byla významnou osobou, které se dostalo zvláštního zacházení, i když jeho přesný smysl nám uniká. Péče při znovusložení těla svědčí o úctě a respektu, který jí její komunita projevovala.Manipulace s ostatky nebyla v pravěké Británii neznámá. V době železné se lidské kosti často uchovávaly v obydlích jako součást kultu předků. Antičtí autoři jako Diodóros Sicilský zase popisují keltský "kult hlavy" v Galii, kde válečníci sbírali hlavy nepřátel jako trofeje. Nález z Loch Borralie je ale jiný. Nejde o trofej, ale o komplexní pohřební rituál zaměřený na člena vlastní komunity.
Nález z Loch Borralie tak není jen děsivou kuriozitou, ale oknem do myšlenkového světa lidí, jejichž rec o životě a smrti byla radikálně odlišná od té naší. Ukazuje nám komunitu s hlubokými anatomickými znalostmi a složitými rituály, která žila ve světě bez římského vlivu, ale přesto byla propojena sítí vztahů napříč celým severem. Záhada ženy, z jejíchž kostí se staly nástroje, zůstává.
Zdroj: livescience.com, york.ac.uk, wikipedia.org
Autor: Lucie Divišová



