Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Záhadná baňka na hradě Gnandstein. Sloužila k výrobě elixíru života?

Před 2 minutami >

Archeologické objevy často odhalují běžný život, ale někdy naznačí i tajné praktiky. Nedávno oznámený nález z hradu Gnandstein v Sasku spadá do druhé kategorie. Keramická nádoba stará přes 500 let není jen obyčejný džbán. Její tvar svědčí o jediné věci – destilaci. Co se v ní ale připravovalo a proč právě na hradě?


Oznámení Saského zemského úřadu pro archeologii (LfA) z června 2026 vzbudilo pozornost. Během stavebních prací na jednom z nejlépe dochovaných románských hradů v Německu, Gnandsteinu, narazili archeologové na pozoruhodný artefakt. V prostoru zbořené západní části hradu ležela téměř neporušená, přibližně 35 cm vysoká keramická baňka. Nádoba s baňatým tělem, úzkým hrdlem a třemi malými nožkami byla zvenku částečně zeleně a uvnitř žlutě glazovaná.

Tvar a provedení podle archeologů ukazují spíše na řízený technický proces než na pouhé skladování. Jedná se o spodní díl destilačního aparátu, takzvanou kukurbitu. Na její hrdlo se nasazoval kopulovitý nástavec zvaný alembik, na jehož chladnějším povrchu kondenzovaly páry zahřívané látky a stékaly do sběrné nádoby. Problém je, že uvnitř baňky nebyly nalezeny žádné zbytky. Jak úřad přiznává, "co se v ní destilovalo, zůstává otevřené".


Keramická destilační baňka z hradu Gnandstein
Keramická destilační baňka z hradu Gnandstein , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0


Voda, která hoří, a duch ve skle

Destilace, technika zdokonalená arabskými učenci v 8. a 9. století, byla v pozdním středověku v Evropě na vzestupu. Jejím nejslavnějším produktem se stal alkohol, nazývaný aqua vitae ("voda života") nebo aqua ardens ("hořící voda"). Schopnost kapaliny hořet působila jako zázrak, spojení protikladných živlů. Destilací se z rostlin získával jejich "duch" – esence, která léčila a uchovávala. V době, kdy průměrná délka života byla kolem 30 let a Evropa se stále vzpamatovávala z černé smrti, byla aqua vitae vnímána jako možný lék na smrtelnost.

Destilace však nesloužila jen k výrobě pálenky a bylinných tinktur. Právě v hornickém Sasku, srdci evropské metalurgie 16. století, měla i ryze praktické využití. Pomocí destilace se vyráběly silné minerální kyseliny jako aqua fortis (kyselina dusičná), které dokázaly rozpsutit stříbro a oddělit ho od zlata. Nález na hradě tak mohl souviset s lékárenstvím, ale klidně i se zkoušením kovů. Podle materiálu se mohlo jednat o alkohol, rostlinný extrakt, minerální přípravek nebo léčivou tinkturu, což z nálezu činí malou záhadu.

O tom, jak takové aparáty vypadaly, máme skvělé svědectví. V roce 1500 vydal štrasburský ranhojič Hieronymus Brunschwig knihu "Liber de arte distillandi", vůbec první tištěnou příručku o destilaci. Její dřevoryty zobrazují nádoby nápadně podobné té z Gnandsteinu. Hrad v té době patřil rodu von Einsiedel, který podporoval reformaci a udržoval kontakty s Martinem Lutherem. Nešlo tedy o žádné zaostalé sídlo.

Nález z Gnandsteinu je tak cenný dukaz, že raná chemie a alchymistické praktiky nebyly výsadou jen císařských dvorů, jako byl ten Rudolfův v Praze. Zájem o tajemství hmoty a hledání "páté esence" prostupoval společností až k místní šlechtě, která ve svých sídlech zřizovala malé laboratoře. Zda v nich hledala lék na věčný život, způsob, jak zbohatnout, nebo jen vyráběla účinnější léky, se už asi nikdy nedozvíme.

Zdroj: arkeonews.net, medienportal-grimma.de, wikipedia.org
Autor: Martin Suchoň
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz
YouTube
Logo webu

Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.
Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento

Zavřít