Nejstarší bazénové pantofle na světě byly objeveny u Hadriánova valu
Před 1 minutou > BleskovkyŘímské lázně byly centrem společenského života, ale i místem plným bakterií a nečistot. Právě zde, na kluzké a často nebezpečně horké podlaze, se zrodil překvapivě moderní vynález: dřevěné pantofle. Jak čerstvě v červnu 2026 informovali archeologové, nálezy z pevnosti Vindolanda odhalují, jak se Římané chránili před popálením i infekcí.
U Hadriánova valu v severní Anglii, v bahnitých vrstvách římské pevnosti Vindolanda, se dochovaly desítky kusů speciální obuvi datované přibližně do let 140 až 180 našeho letopočtu. Římané jim říkali sculponeae. Skládaly se z jednoduché dřevěné platformy, vysoké od dvou do pěti centimetrů, a koženého řemínku přes nárt. Jejich účel byl ryze praktický: ochrana před extrémně horkou podlahou a zabránění uklouznutí.
Lázeňské místnosti, především caldarium, byly vyhřívány důmyslným podpodlažním systémem zvaným hypocaustum. Horký vzduch z pecí proudil pod podlahou, kterou rozpaloval na teploty, při kterých bylo nemožné chodit naboso. Dřevěné pantofle fungovaly jako izolační vrstva, která umožňovala bezpečný pohyb mezi různě teplými částmi lázní.
Římské dřevěné lázeňské pantofle z Vindolandy , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
Vindolanda je pro archeology pokladnicí. Díky bezkyslíkatému prostředí se zde dochovaly tisíce organických předmětů. Nalezeno bylo přes 5 000 kusů římské obuvi, což je největší soubor archeologické kůže z celé Římské říše. Mezi nimi i zhruba padesátka lázeňských pantoflí. Některé byly prosté, jiné zdobené geometrickými vzory nebo měly na povrchu vyřezané obrysy prstů.
Hlasy z bahnitého příkopu
Nálezy bot mužů, žen i malých dětí dokazují že na hranici impéria nežily izolované vojenské posádky, ale celé rodiny. Dr. Andrew Birley, ředitel Vindolanda Trust, označil kolekci za "neuvěřitelný a bezprecedentní demografický census komunity vzdálené dvě tisíciletí". Tento obraz dokreslují i slavné vindolandské psací destičky - tenké dřevěné tabulky s dopisy. Patří mezi ně žádost vojáka o zaslání ponožek a spodního prádla nebo pozvánka na narozeninovou oslavu od Claudie Severy pro její přítelkyni Sulpicii Lepidinu, která je považována za nejstarší známé písmo psané ženou v latině.Atmosféru velkých městských lázní barvitě popsal filozof Seneca. Stěžoval si na neustálý hluk: funění sportovců, plácání masérů, křik depilátora vytrhávajícího chloupky i šplouchání skokanů do bazénu. Křik prodavačů, kteří nabízeli koláče a klobásy, se mísil se zpěvem koupajících se mužů. Přes veškeré inženýrství Římané neměli ponětí o bakteriích. Voda v lázních se neměnila často a sdílené hygienické pomůcky přispívaly k šíření nemocí a parazitů. Pantofle tak mohly sloužit i jako prevence proti kožním infekcím.
Obyčejný dřevěný pantofel z Vindolandy tak není jen kuriozitou. Je to předmět denní potřeby, který nám vypráví příběh o římském inženýrství, společenském životě, ale i o každodenních starostech lidí na daleké a chladne hranici impéria. Jediný dřevák tak odhaluje komplexnější obraz života než mnohé mramorové sochy císařů.
Zdroj: livescience.com, heritagedaily.com, wikipedia.org
Autor: Petr Němeček
