Operace mozku před 4 000 lety. V Uzbekistánu našli lebku dítěte
Před 4 minutami > BleskovkyNa jaře 2026 učinil italsko-uzbecký tým archeologů v lokalitě Djarkutan objev, který přepisuje dějiny medicíny ve střední Asii. Nalezli 4 000 let starou lebku pětiletého dítěte se zřetelnými stopami po složitém chirurgickém zákroku – trepanaci. Jde o nejstarší přímý důkaz takové operace v celém regionu a jeden z nejstarších v celé Asii.
Nález pochází z hrobu z pozdního 3. tisíciletí před naším letopočtem. V hrobě nebylo jen jedno dítě. Vedle pětiletého pacienta ležely ostatky dalšího, zhruba tříletého dítěte. Zda byly děti v příbuzenském vztahu, se zatím neví. Vedoucí italské části týmu, profesor Enrico Ascalone z Univerzity v Salentu, neskrýval nadšení: "Kraniální trepanace u dítěte, před čtyřmi tisíci lety, ve střední Asii: do včerejška to bylo nemyslitelné. Dnes to máme v datech."

Lebka se stopou trepanace na vykop?vce , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
Lokalita Djarkutan v jižním Uzbekistánu, historické severní Baktrii, patřila k významným centrům takzvané Oxuské civilizace. Ta je odborně známá jako Bactria–Margiana Archaeological Complex (BMAC) a v době bronzové představovala jednu z nejvyspělejších kultur starověkého světa, srovnatelnou s Egyptem či Mezopotámií.
Záhadná civilizace na křižovatce světů
Oxuská civilizace, kterou ve 20. století objevil sovětský archeolog Viktor Sarianidi, vzkvétala zhruba mezi lety 2250 a 1700 př. n. l. na území dnešního Turkmenistánu, Afghánistánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu. Její obyvatelé budovali monumentální opevněná města s paláci a chrámy, znali vyspělou metalurgii a udržovali obchodní styky s civilizacemi v údolí Indu i na íránské plošině. Djarkutan byl jedním z jejich klíčových proto-urbánních center.Trepanace, tedy záměrné otevření lebky, je nejstarším doloženým chirurgickým zákrokem v dějinách lidstva. Důkazy o ní nacházíme po celém světě a sahají až 10 000 let do minulosti. Prováděla se pomocí ostrých nástrojů z kamene, obsidiánu nebo později z bronzu. Zákrok se prováděl zřejmě za plného vědomí pacienta což muselo být nesmírně bolestivé.
Šlo o riskantní operaci, ale překvapivě mnoho pacientů ji přežilo. Svědčí o tom zhojené okraje otvorů v nalezených lebkách. V některých kulturách, například v Peru, dosahovala úspěšnost přežití až 80 %. Důvody mohly být různé, od léčby zranění hlavy až po snahu ulevit od migrén nebo duševních poruch, které si tehdejší lidé spojovali se zlými duchy sídlícími v hlavě. Takový zakrok měl démona vypustit ven.
Nález z Djarkutanu je výjimečný právě věkem pacienta. Operace na takto malém dítěti byla i na poměry pravěké chirurgie neobvyklá. Archeologové se domnívají, že zákrok mohl léčit "epilepsii, migrény nebo poruchy chování". Zdůrazňují však, že v pravěku byla hranice mezi medicínou a rituálem velmi tenká.
Zda dítě z Djarkutanu zákrok přežilo, není z kosterních pozůstatků jasné. Chybí stopy po hojení kosti. Objev ale jasně dokládá, že i před 4 000 lety se lidé v srdci Asie odvažovali provádět neuvěřitelně složité a nebezpečné lékařské procedury. Ukazuje nám svět, kde se odvaha chirurgů mísila s vírou a snaha o záchranu života stála na samé hranici možného.
Zdroj: livescience.com, esteri.it, wikipedia.org
Autor: Lucie Divišová



