Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Operace mozku před 4 000 lety. V Uzbekistánu našli lebku dítěte

Před 4 minutami >

Na jaře 2026 učinil italsko-uzbecký tým archeologů v lokalitě Djarkutan objev, který přepisuje dějiny medicíny ve střední Asii. Nalezli 4 000 let starou lebku pětiletého dítěte se zřetelnými stopami po složitém chirurgickém zákroku – trepanaci. Jde o nejstarší přímý důkaz takové operace v celém regionu a jeden z nejstarších v celé Asii.


Nález pochází z hrobu z pozdního 3. tisíciletí před naším letopočtem. V hrobě nebylo jen jedno dítě. Vedle pětiletého pacienta ležely ostatky dalšího, zhruba tříletého dítěte. Zda byly děti v příbuzenském vztahu, se zatím neví. Vedoucí italské části týmu, profesor Enrico Ascalone z Univerzity v Salentu, neskrýval nadšení: "Kraniální trepanace u dítěte, před čtyřmi tisíci lety, ve střední Asii: do včerejška to bylo nemyslitelné. Dnes to máme v datech."


Lebka se stopou trepanace na vykop?vce
Lebka se stopou trepanace na vykop?vce , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0


Lokalita Djarkutan v jižním Uzbekistánu, historické severní Baktrii, patřila k významným centrům takzvané Oxuské civilizace. Ta je odborně známá jako Bactria–Margiana Archaeological Complex (BMAC) a v době bronzové představovala jednu z nejvyspělejších kultur starověkého světa, srovnatelnou s Egyptem či Mezopotámií.



Záhadná civilizace na křižovatce světů

Oxuská civilizace, kterou ve 20. století objevil sovětský archeolog Viktor Sarianidi, vzkvétala zhruba mezi lety 2250 a 1700 př. n. l. na území dnešního Turkmenistánu, Afghánistánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu. Její obyvatelé budovali monumentální opevněná města s paláci a chrámy, znali vyspělou metalurgii a udržovali obchodní styky s civilizacemi v údolí Indu i na íránské plošině. Djarkutan byl jedním z jejich klíčových proto-urbánních center.

Trepanace, tedy záměrné otevření lebky, je nejstarším doloženým chirurgickým zákrokem v dějinách lidstva. Důkazy o ní nacházíme po celém světě a sahají až 10 000 let do minulosti. Prováděla se pomocí ostrých nástrojů z kamene, obsidiánu nebo později z bronzu. Zákrok se prováděl zřejmě za plného vědomí pacienta což muselo být nesmírně bolestivé.

Šlo o riskantní operaci, ale překvapivě mnoho pacientů ji přežilo. Svědčí o tom zhojené okraje otvorů v nalezených lebkách. V některých kulturách, například v Peru, dosahovala úspěšnost přežití až 80 %. Důvody mohly být různé, od léčby zranění hlavy až po snahu ulevit od migrén nebo duševních poruch, které si tehdejší lidé spojovali se zlými duchy sídlícími v hlavě. Takový zakrok měl démona vypustit ven.

Nález z Djarkutanu je výjimečný právě věkem pacienta. Operace na takto malém dítěti byla i na poměry pravěké chirurgie neobvyklá. Archeologové se domnívají, že zákrok mohl léčit "epilepsii, migrény nebo poruchy chování". Zdůrazňují však, že v pravěku byla hranice mezi medicínou a rituálem velmi tenká.

Zda dítě z Djarkutanu zákrok přežilo, není z kosterních pozůstatků jasné. Chybí stopy po hojení kosti. Objev ale jasně dokládá, že i před 4 000 lety se lidé v srdci Asie odvažovali provádět neuvěřitelně složité a nebezpečné lékařské procedury. Ukazuje nám svět, kde se odvaha chirurgů mísila s vírou a snaha o záchranu života stála na samé hranici možného.

Zdroj: livescience.com, esteri.it, wikipedia.org
Autor: Lucie Divišová
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít