Loudunské běsnění - sexuální frustrace jeptišek vedla k upálení kněze

Před 1 minutou > Středověk > Francie

Klášterního ticho v Loudunu roku 1632 neproťalo andělské zpívání, ale hrdelní chraptění, které jako by nepatřilo lidské bytosti. Převorka místního řádu voršilek, Jeanne des Anges, se v křečích zmítala na podlaze své cely. Z jejích úst mezitím vycházely latinské kletby a slova, která by řeholnice neměla ani znát. A nebyla v tom sama. Brzy se k ní přidaly další sestry. Za zdmi kláštera se začalo šeptat o ďáblovi. Příběh z Loudunu ale není o exorcismu a posedlosti. Je to spíš mrazivá studie o tom, jak se potlačená touha, náboženský fanatismus a vysoká politika dokážou spojit v jeden smrtící nástroj, který může nepohodlného jednotlivce zcela zničit.

Abychom mohli pochopit co se v Loudunu stalo, musíme nejdříve poznat muže, který stál v centru událostí. Urbain Grandier nebyl žádným pokorným služebníkem božím, který by trávil noci v modlitbách. Byl to renesanční muž - vzdělaný, výmluvný, velice pohledný a možná až příliš sebevědomý. Jako kanovník v Loudunu si podmanil místní elitu svou rétorikou, ale zároveň si znepřátelil polovinu města svým chováním.

Pro Grandiera totiž celibát moc neznamenal. Jeho aféry s dcerami a manželkami místních měšťanů byly veřejným tajemstvím. Navíc sepsal traktát útočící na povinný celibát, čímž proti sobě rozeštval i ty měšťany, které dosud příliš nezajímal. V očích svých sousedů byl ztělesněním arogance. Ale to stále nebylo vše, k naštvaným měšťanům brzy přibyl jeden velmi mocný nepřítel.



Tím nepřítelem se stal sám obávaný kardinál Richelieu. Grandier se v rámci lokální politiky postavil proti kardinálovu plánu na demolici hradeb Loudunu. Tím možná nechtěně zasáhl do vysoké hry o centralizaci francouzské moci. Richelieu byl muž, který neodpouštěl.

Ano to však ještě nebylo vše. Mezi klášterními zdmi se začal rodit další Grandierův problém. Sestra Jeanne des Anges, žena s chatrným zdravím a bujnou představivostí, propadla chorobné fixaci na tohoto pohledného muže. Nikdy s ním nemluvila, ale jeho pověst svůdce v ní vyvolala směs nenávisti a spalující touhy. Když Grandier odmítl nabídku stát se duchovním vůdcem jejího kláštera, zhrzená žena přetavila svou frustraci v posedlost.

Informace o scénách, které se v klášteře začaly odehrávat, se brzy staly celostátním tématem. Příběhy o tom, jak se jeptišky svíjely v nepřirozených pózách, vyvracely oči v sloup a křičely, že je démoni pod vedením Grandiera v noci navštěvují a nutí k nečistým aktům plnili uši obyvatel po celé Francii. Místo aby církev zasáhla s chladnou hlavou, udělala z Loudunu divadlo. Do města dorazili exorcisté, kteří místo tiché modlitby zvolili cestu veřejných představení. Tisíce diváků tak sledovaly, jak řeholnice odhalují svá těla a v tranzu obviňují kanovníka z čarodějnictví.

Nyní bychom to považovali za učebnicový příklad masové hysterie, kdy se v uzavřené komunitě pod psychickým tlakem šíří emoce jako virus. Tehdy to však byl jasný důkaz o přítomnosti Satana.

Když do Loudunu dorazil Richelieuův zmocněnec Jean de Laubardemont, bylo už jasné, že nejde o spásu duší, ale o pomstu. Vyšetřování bylo fraškou. Jako hlavní důkaz byla předložena absurdní listina – údajná smlouva s peklem, podepsaná Luciferem, v níž se Grandier zavazuje k věrnosti ďáblu výměnou za lásku žen. Ačkoli dokument vypadal jako špatný vtip, v atmosféře všeobecného strachu a nenávisti posloužil jako nezpochybnitelný důkaz. Grandier byl zatčen a vsazen do vězení.



Grandier byl podroben mučení - inkvizitoři použili španělskou botu, která zcela rozdrtila kosti nohou. Cílem nebylo nic jiného, než si vynutit přiznání, které by legitimizovalo celý proces. Grandier však v tomto momentu překvapil své věznitele. Arogantní a požitkářský muž v sobě našel nečekanou sílu. Navzdory nepředstavitelné bolesti přiznání nepodepsal. V bolesti neustále dokola opakoval, že je nevinen a že celý proces je jen politickou vraždou maskovanou náboženstvím. Jeho statečnost začala v davu vyvolávat pochybnosti, ale rozhodnutý proces už nešlo zastavit.

18. srpna 1634 byl vynesen rozsudek - smrt upálením zaživa. Grandier byl dovlečen na hranici v košili potřené sírou a nohama rozdrcenýma na kaši. Inkvizitoři mu slíbili, že ho před zapálením hranice zardousí provazem, aby tolik netrpěl. Jenže fanatičtí exorcisté provaz zauzlovali tak, aby ho s ním nešlo uškrtit. Když kat zapálil oheň, Grandier uhořel v plném vědomí. Sestra Jeanne des Anges sledovala scénu z první řady.

Tragický příběh v Loudunu tak skončil v popelu. Jakmile zmizel objekt nenávisti, zmizely jako zázrakem i příznaky posedlosti. Jeanne des Anges se sice pokoušela udržet si slávu předstíráním zázraků, ale bez politické podpory Richelieua zájem o ni rychle opadl. Tento příběh dodnes připomíná, že nejtemnější démoni nepocházejí z hlubin pekla, ale z hloubi lidské duše. Urbain Grandier jistě nebyl světec, ale jeho nezasloužená smrt zůstává připomínkou lidské krutosti.

Zdroj: Bedřich Šindelář - Hon na čarodějnice: západní a střední Evropa v 16.-17. století - Svoboda, 1986 ; wikipedia.org

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (66)   #zivot v antice (45)   #legie (29)   #nabozenstvi (27)   #stavby (26)   #zivot ve stredoveku (26)   #16. stoleti (19)   #persie (17)   #caesar (16)   #sparta (16)   #rytiri (15)   #atheny (15)   #otroci (14)   #oblehani (14)   #14. stoleti (13)   #17. stoleti (12)   #osmanska rise (12)   #husite (11)   #falanga (10)   #recko-perske valky (10)   Zobrazit všechny štítky