Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Jak probíhalo balzamování a mumifikace ve starověkém Egyptě

2.2.2021, 09:25 > Starověk > Egypt

Staří Egypťané věřili, že pokud mumifikací zachovají fyzické tělo zemřelého, jeho duše bude moci začít posmrtný život na onom světě. Nejstarší objevené egyptské mumie jsou více než 5500 let staré. Proces balzamování a mumifikace se v průběhu staletí vyvíjel, až Egypťané dosáhli pomyslné dokonalosti. Těla jejich zemřelých byla tak dobře uchována, že i dnes můžeme u objevených mumiích dobře rozpoznat mnoho drobných detailů.


Ačkoliv je výraz mumifikace nejčastěji spojován s starověkými Egypťany, nejde o jejich vynález. Vlastně o vynález žádné ze starých kultur. Mumifikace je přírodní proces, a dochází k němu, pokud je mrtvé tělo uchováno v příhodných podmínkách. To může být například rychlé zmrznutí, nebo vysušení. Umělé mumifikování využívalo mnoho kultur nejen v dávných časech, ale ještě relativně nedávno v novověku a to i v českých zemích.


Mumie uložené v Kapucínské kryptě v Brně.
Mumie uložené v Kapucínské kryptě v Brně. Zdroj: wikipedia.org, Emillie & Lloyd, CC BY 2.0


Svým věhlasem se však žádné mumie nemohou rovnat těm egyptským. Prvotní princip mumifikování byl velice jednoduchý a využíval přírodních způsobů. Tělo mrtvého člověka kněží uložili do písečného hrobu, společně s jídlem a pitím, které bylo určeno pro posmrtný život. Horký a suchý písek tělo důkladně vysušil a tak zakonzervoval. Celý postup balzamování a mumifikace se ale následující tisíciletí značně rozvíjel a vylepšoval, až v něm staří Egypťané dosáhli skutečného mistrovství.

Z těla musí všechno pryč

S balzamováním se začínalo co nejdříve po smrti, aby se tělo nezačalo přirozeně rozkládat. Celý proces pak mohl trvat více jak 2 měsíce. Balzamovači zahájili svoji práci tím, že z mrtvého těla odstranili mozek. Ten se nejčastěji vytahoval levou nosní dírkou, přes kterou byla proražena díra do lebeční dutiny. Pomocí měděných drátu s háčky byl pak mozek vytažen.


Mumie v Britském muzeu.
Mumie v Britském muzeu. Zdroj: wikipedia.org, Klafubra~commonswiki, GNU Free


Po mozku následovaly další orgány. Tělo bylo z levé strany rozříznuto rituálním nožem z pazourku a postupně byly odstraněny plíce, játra, střeva, žaludek a všechny ostatní orgány. Jedinou výjímkou bylo srdce, které v těle zůstávalo. Egypťané veřili že tento nejdůležitější orgán bude potřeba i v posmrtném životě.

Odebrané orgány pak byly umísťovány do speciálních nádob, tzv. kanop. Pro každý orgán byla určena jiná kanopa s jiným motivem. Na nádobě určené například pro plíce byla vyobrazena hlava paviána, pro žaludek zase hlava šakala. V pozdější době se vyňaté orgány opět zabalené vracely do těla. Ikdyž prázdné, kanopy nadále zůstávaly uloženy v hrobkách.

Tajemná Velká sfinga v Gíze

Tajemná Velká sfinga v Gíze

Velká sfinga v Gíze je jednou z nejtajemnějších staveb naší planety. Mnoho lidí má za to, že sfingu postavili stejní faraónové jako známé pyramidy v její blízkosti, sfinga je ale mnohem starší a tajuplnější.

... celý článek


Aby se zamezilo dalšímu rozpadu, byl vnitřek těla vymyt palmovým vínem, které obsahovalo velký podíl alkoholu. To zahubilo hnilobné bakterie. Do těla se následně vkládala směs koření a myrhy. Poté bylo tělo zašito a jizva zakryta kovovou destičkou s Hórovým okem. Tělo pak bylo potíráno speciální solí, která se vyskytovala v deltě Nilu, tzv. natronem. Právě natron tělo vysoušel podobně jako horký písek u přírodních mumií. Takto vysušené tělo pak mohlo vážit pouhých 5 kilogramů.

Potřené tělo bylo ponecháno uzavřené v místnosti přes 2 měsíce. Pak přišlo na řadu zabalení mumie do typických bílých "obvazů". Tyto bandáže mohly mít až 20 vrstev, přičemž mezery mezi vrstvami byly vyplňovány horkou smůlou. Občas byla také mezi jednotlivé vrstvy bandáží vložen amulet, nebo oblíbený šperk mrtvého. Celou práci balzamovačů od začátku do konce doprovázeli kněží, kteří pronášeli potřebné náboženské formule.


Mumie Ramesse II.
Mumie Ramesse II. Zdroj: wikipedia.org, Jacek Halicki, Public domain


Zabalená mumie mumie byla umístěna do rakve a na její obličej umístěna posmrtná maska, často s idealizovanou podobou obličeje mrtvého. Tvar i počet rakví se v průběhu doby měnil. Nejstarší verze byly pouze dřevěné a nezdobené kvádry. Postupem času se začaly využívat vnitřní a vnější rakve, které získávaly tvar podobný mumii a byly velmi bohatě zdobeny. Rakve nejvýznamnějších osob byly ještě dále umisťovány do sarkofágů. Tento řecký výraz v překladu znamená pojídač masa. Sarkofágy byly mohutné kamenné rakve vážící několik tun. Z horní strany mohla byt vytesána tvář mrtvého a postranní části byly barevně zdobeny hieroglyfy.

Mumifikace byla posvátný proces, ve kterém v průběhu věků dosáhli Egypťané mistrovství. Nalezené mumie společně s pohřebními komorami patří mezi nejdůležitější zdroje informací o této pradávné době. Bohužel, velká většina z nich byla v průběhu historie vykradena nebo nenapravitelně poškozena. Avšak dodnes egyptologové nachází nové a nové zachované mumie a stále odhalují další tajemství starověkého Egypta.
Autor: Martin Suchoň
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Lukulské hody: jak vypadala opulentní římská hostina? Lukulské hody: jak vypadala opulentní římská hostina?
Svíčka - jak vznikl jeden z nejdůležitějších vynálezů lidstva? Svíčka - jak vznikl jeden z nejdůležitějších vynálezů lidstva?
Vytrhávač chlupů nebo pohřební klaun - zapomenutá antická povolání Vytrhávač chlupů nebo pohřební klaun - zapomenutá antická povolání


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít