Roxolana - jak se z konkubíny stala jedna z nejmocnější žen světa

13.5.2022, 09:01 > Středověk > Blízký východ

Postavení ženy ve středověku bylo určeno podle křesťanského učení. Protože byla stvořena jako druhá po Adamovi, a navíc ještě z jeho žebra, byla jí přisouzena neplnohodnotná role nesvéprávné osoby. Odpovědnost za ni do svatby nesl její otec, ta pak přecházela na jejího manžela, kterému mu byla podřízena. O nějaké emancipaci si ženy mohly tenkrát nechat akorát zdát. Přesto v historii najdeme příslušnice něžného pohlaví, které i přes podřízené postavení dokázaly toho ve svém životě hodně. Příkladem je Roxolana, jež se z unesené slovanské otrokyně stala až právoplatnou manželkou velkého osmanského vládce.

Narodila se jako Aleksandra

Pojďme se podívat na počátek 16. století do města Rohatyn v Červené Rusi, jež patřila do Polského království. V současné době je součástí západní Ukrajiny. Pro lepší představu město leží asi sedmdesát kilometrů od Lvova. Zde se v roce 1505 nebo 1506 narodila křesťanská dívka jménem Aleksandra, některé prameny ji zmiňují jako Anastasju nebo Alenu Lisowskou.

Do historie však vstoupila pod osmanským jménem Haseki Hürrem Sultan. V Evropě je ale známá pod jménem Roxolana (tj. ruská žena), které vzniklo jako odkaz na její rusínské kořeny. Ostatně rusínština (předchůdce moderní ukrajinštiny) byla jejím mateřským jazykem.

Z obyčejné slovanské dívky sultánovou první konkubínou

Červená Rus sousedila s Osmanskou říší a tak není divu, že byla častým cílem nájezdu Turků, kterým plenění a odvážení porobených obyvatel do otroctví nebylo cizí. Takový osud stihl i Aleksandru, kdy se někdy okolo roku 1520 dostala do Konstantinopole, dnešního Istanbulu, která byla hlavním městem osmanské říše. Byla jí zde určena nová role, a to konkubíny sultána Sulejmana I., zvaného Nádherného.


Jakožto otrokyně si nemohla Aleksandra moc vybírat. Mohla být ráda, že se stala členkou početného serailu, tedy sultánova harému Bab-us-saade (Brána blaženství), ve kterém byly v sexuálním otroctví drženy stovky žen. Jejím štěstím bylo, že kromě krásy a zářivě červenými vlasy vynikala i svou přátelskou povahou a přirozenou inteligencí, čímž sultánovi nejspíš velmi učarovala.

Aleksandra si dokázala získat sultánovo srdce, protože se do ní zamiloval. A to tak vášnivě, že jeho hlavní konkubína Mahidevran Gülbahar Sultan ztratila své výsostné postavení. Bylo to kvůli tomu, že Aleksandra neboli Roxolana porodila sultánovi v letech 1521 a 1524 dva syny – Mehmeda a Selima (budoucího sultána Selima II.).



Tím se role Mahidevran významně změnila, protože narozením dalších sultánových synů pozbyla status matky jediného sultánova dědice. Podle osmanského císařského zvyku směla mít konkubína pouze jednoho syna. Jakmile dospěl do věku 17 let, byli matka i syn posláni společně pryč z paláce spravovat některou z provincií. Tento osud tedy potkal i Mahidevran Gülbahar s jejím synem. Ne však Roxolanu.

Boření zažitých tradic

Roxolana sultánovi porodila další tři syny a jednu dceru a v Konstantinopoli zůstala i tehdy, když všichni synové dospěli. Dokonce se s Roxolanou sultán Sulejman I. v roce 1533 nebo 1534 oženil, a tím porušil osmanskou tradici, podle níž se sultáni ženili pouze se zahraničními svobodnými šlechtičnami. Navíc nikdy předtím se nestalo, aby byla otrokyně povýšena na sultánovu zákonnou manželku.

Sňatkem byla Roxolana vysvobozena z otroctví a získala titul Haseki Sultan, jenž po staletí odrážel velkou moc císařských manželek na osmanském dvoře a činil z nich rovnocenné císařovny v Evropě. Někteří zlí jazykové tvrdili, že sňatkem sultán Sulejman I. omezil svou absolutistickou moc a nechal se ovládat svojí ženou. Spíše ale za tím hledejme jen obyčejnou závist.

Jednou z nejvýznamnějších žen své doby

Když se Roxolana dostala do otroctví, konvertovala k islámu, a to po vstupu do
harému ještě před početím prvního syna. Z obyčejné otrokyně a konkubíny se Roxolana stala jednou z nejvzdělanějších žen své doby a také jednou z nejmocnějších žen v osmanské historii a v tehdejších světě.

Kromě toho, že se vyznala v zábavné společenské konverzaci, orientovala se velmi dobře také v palácových intrikách, v umění a státnických záležitostech. Přijímala posly z ciziny i vyslance, psala odpovědi na dopisy zahraničních panovníků, velmožů a umělců. Je pravděpodobné, že měla poměrně velký vliv na tehdejší osmanskou zahraniční politiku. Dokladem toho jsou například zachovalé dva listy polskému králi Zikmundu Augustovi, ve kterých vyjadřovala soustrast s úmrtím Zikmunda I. Starého. Dopisovala si také s manželkou a sestrou perského šáha Thahmapa I.



Toto vše bylo díky velmi úzkému vztahu mezi ní a sultánem Sulejmanem I. Manžele spojovala i láska k poezii. Sultán v průběhu svého života absolvoval na 13 vojenských tažení, během kterých si oba manželé psali dopisy formou vytříbených veršů v perštině a arabštině. Pravděpodobně i kvůli své lásce i Roxolaně osmanský sultán vedl smířlivou politiku vůči Polsku, k němuž jeho žena stále cítila pouto rodné země.

Roxalanina charitativní činnost

Roxolana se zasloužila o vybudování některých staveb v hlavní městě. V roce 1556 vznikly veřejné turecké lázně Haseki Hürrem Sultan Hamami podle architektonického návrhu dvorního osmanského architekta Mimar Sinan. Ještě před tím v roce 1539 byl postaven komplex mešity Haseki, který zahrnoval také základní školu a nemocnici. Obě stavby stojí dodnes a obě prošly rekonstrukcí.

Roxolana se jako správná první dáma věnovala charitě. Nechala postavit veřejnou vývařovnu v Mekce a v Jeruzalémě, aby mohla nakrmit chudé. Další komplexy mešit byly vybudovány v Adrianopole a a Ankaře. Ostatně k chudým bývala Roxolana štědrá.

Roxolana jako kontroverzní postava

Udržet se tak dlouho pro ženu na nejvyšší pozici znamenalo, že kromě velkorysosti, upřímnosti, laskavosti či inteligence musela Roxolana mít i smysl zvládání intrik, což z ní činí i kontroverzní postavu v osmanské historii. Jádro pudla bylo totiž v soupeření Roxolaniných synů s Mustafou, synem bývalé první sultánovy konkubíny Mahidevran, o nástupnictví.

V osmanské říši patřilo k tradici, že se nový sultán po nastoupení na trůn zbavil všech svých bratrů, aby si zajistil, že nedojde k boji o moc. Většinou je nechal všechny zabít.

Soupeření skončilo popravou Mustafy v roce 1553, kterou nechal nařídil sám sultán Sulejman I., a to na základě obvinění Mustafy z toho, že plánoval sesazení svého otce z trůnu. Jeho vina nebyla dosud prokázána, ale ani vyvrácena. Traduje se, že jistou roli v jeho popravě měla sehrát i Roxolana, o níž se vykládá, že se společně se svou dcerou a zetěm proti Mustafovi spikla. Kde je pravda, se dnes už asi nedozvíme, protože všechna tvrzení nepocházejí z ověřených zdrojů.

Zdroj: wikipedia.org ; Roxolana - Pavlo Zahrebelnyj Štítky: #16. stoleti #osmanska rise

Mohlo by vás zajímat

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (43)   #zivot v antice (41)   #legie (28)   #stavby (25)   #nabozenstvi (25)   #zivot ve stredoveku (21)   #16. stoleti (19)   #rytiri (14)   #caesar (14)   #sparta (14)   #14. stoleti (13)   #atheny (12)   #17. stoleti (12)   #otroci (11)   #persie (11)   #falanga (9)   #husite (9)   #oblehani (9)   #plantageneti (9)   #premyslovci (9)   Zobrazit všechny štítky