Největší český dobrodruh - Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

10.1.2022, 13:02 > Středověk > České země

Jméno českého šlechtice Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic je v obecném povědomí zapsáno především jako jedno ze sedmadvaceti jmen popravených pánů na Staroměstském náměstí 21. června roku 1621. Chápat ale celý lidský život pouze jako nezajímavou přípravu na jeho konec na pražském popravišti, to by bylo nefér v případě jakéhokoliv lidského osudu, tím méně osudu tak zajímavého, jako byl ten spojený se jménem Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic.

Mládí a cesta do Svaté země

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic se narodil v roce 1564 na hradě Klenová, který najdeme nedaleko Klatov na Plzeňsku. Rodiči budoucího cestovatele, vzdělance a vojáka byli Jiří Harant z Polžic a Bezdružic a jeho čtvrtá manželka Marie Anna Janovská z Janovic. Rodina, do které se Kryštof narodil, požívala sice výhody spojené se šlechtickým titulem, její majetková situace ale nebyla nikterak skvělá.

Přesto se mu ale dostalo kvalitního vzdělání, které načerpal nejprve v Plzni a poté v Tyrolsku, konkrétně v Innsbrucku. Studoval historii, právo, hudbu, ale také klasické jazyky jako řečtina či latina či němčinu. Vzhledem k jeho dalším osudům zní jako přirozené, že se již v mládí věnoval i studiu zeměpisu.



Během svého pobytu v Tyrolsku působil aktivně jako hudebník a měl možnost pohybovat se v blízkosti arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského. V roce 1584 se ale po úmrtí otce vrátil do Čech. Matka mu zemřela krátce poté a v roce 1588 se oženil s Evou Černínovou z Chudenic. V té době vládl z Prahy císař Rudolf II., mladý šlechtic se toužil dostat k jeho dvoru, protentokrát ale neuspěl.

Následující léta byla pro Kryštofa Harant z Polžic a Bezdružic plná událostí. V letech 1593-1598 velel českému oddílu ve válce proti Osmanské říši, v roce 1597 zemřela jeho manželka a v roce 1599 podlehly moru jeho dvě děti. Společně s Heřmanem Černínem z Chudenic, svým švagrem, se vydal na pouť do Palestiny a Egypta, která byla plná zážitků. Nejen, že v Palestině navštívili Boží hrob, ale také navštívili Káhiru, byli přepadeni Araby a Kryštof nadvakrát vážně onemocněl. Zážitky z cesty sepsal Kryštof Harant v jednom z prvních českých cestopisů, díle Křesťanská odyssea (Der Christliche Ulysses).

Z katolíka evangelíkem

Po svém návratu do Prahy již měl Kryštof místo u dvora zaručené. Rudolf II. Z něj udělal nejprve nejvyšším stolníkem a po povýšení do panského stavu dokonce dvorním radou a císařovým komorníkem. Jeho kariéra ale pokračovala, v roce 1605 se stal královským hejtmanem Nového Města pražského a v roce 1607 potom císařským radou. Šťastná léta u dvora skončila se smrtí Rudolfa II. Kryštof poté odešel na hrad Pecka, kde uzavřený do sebe skládal hudbu.



V roce 1614 byl povolán zpět do královských služeb, když jej císař Matyáš vyslal na diplomatickou misi do Španělska. Během této cesty navštívil také Santiago de Compostela s hrobem svatého Jakuba. Někdy v této době se Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic rozhodl konvertovat k evangelické víře. Přesné důvody, které ho k tomu vedly, nejsou známé, není to ale to nejpodstatnější.

Povstání a cesta na popraviště

Jako evangelík nastoupil Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic na poslední část své životní cesty. Vcelku přirozeně se aktivně zapojil do stavovského povstání a stal se velitelem dělostřelectva v armádě Jindřicha Matyáše Thurna.



V roli jednoho z velitelů stavovské armády se podílel na velení tažení stavovské armády proti Vídni a jejího neúspěšného obléhání. Byla to však právě jeho děla, která ostřelovala císařský palác. Následně, v období vlády „zimního krále“ Fridricha Falckého, vedl tzv. Českou komoru, jeden z nejvyšších úřadů v království českém. To se však již na povstáním začala stahovat mračna.

Bitva na Bílé hoře povstání v roce 1620 stavovské povstání definitivně zlomila a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic se vrátil do ústraní na hradě Pecka. Jako řada jiných se pravděpodobně domníval, že odveta za účast v povstání bude mírná, maximálně nabude podoby nějakého majetkového záboru. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic proto neemigroval a zůstal v Čechách, což se mu stalo osudným.



V březnu 1621 byl na svém hradě zatčen vojáky z oddílů Albrechta z Valdštejna a v následném procesu odsouzen jakožto jeden z vůdců povstání k trestu smrti. Ten byl vykonán 21. června 1621, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic byl sťat jako třetí v pořadí. Jen malou útěchou byla pro jeho rodinu možnost pochovat jej v Pecce u Jičína, kde jeho tělo spočívá dodnes.

Život Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic byl v pravém smyslu fascinující. Na svoji dobu nesmírně vzdělaný a zcestovalý šlechtic významně promluvil do historie své doby, kterou přesáhl. Společně s Janem Jeseniem je dnes pravděpodobně „nejznámější“ z popravených osobností stavovského povstání a jeho jméno je stále v obecném povědomí.

Zdroje: Wikipedia, aktualne.cz - Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic Štítky: #tricetileta valka #stavovske povstani #17. stoleti

Mohlo by vás zajímat

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (43)   #zivot v antice (41)   #legie (28)   #nabozenstvi (25)   #stavby (25)   #zivot ve stredoveku (21)   #16. stoleti (19)   #sparta (14)   #rytiri (14)   #caesar (14)   #14. stoleti (13)   #atheny (12)   #17. stoleti (12)   #otroci (11)   #persie (11)   #premyslovci (9)   #falanga (9)   #husite (9)   #oblehani (9)   #plantageneti (9)   Zobrazit všechny štítky