Katafrakti - před obrněnými cválajícími tanky se třásli strachy i legionáři
5.10.2021, 09:30 > Starověk > Antický ŘímŘímský legionář neměl strach z žádného nepřítele. Jedna výjimka by se ovšem našla. Vojákům sloužícím na východní hranice říše začala tuhnout krev v žilách, jakmile uslyšeli těžký koňský dusot. Právě tento sílící zvuk přecházející do ohlušujícího rámusu předznamenával příchod ničivé antické těžké jízdy - Katafraktů.
Parthové a Peršané, kteří v různých obdobích obývali oblasti východně od Římské říše, byly národy s typicky jízdní armádou. Oproti Římanům, kteří spoléhali na svoji těžkou pěchotu, byla hlavní zbraní těchto pouštních národů těžká jízda a jízdní lučištníci. To dávalo smysl, když si představíme jak rozlehlé a pusté oblasti musely tyto armády překonávat.
Nejtěžší partskou jízdou byli tzv. Katafrakti. Řecký výraz katafraktos (latinsky cataphractus) se skládá ze dvou slov, která v překladu znamenají "zcela krytí". Tento výraz pak katafrakty přesně vystihuje. Ani kousek jejich těla totiž nebyl odkryt a tak vystaven nepříteli. Hlava byla kryta kovou přilbou s obličejovou maskou prodlouženou řetízky k ochraně krku. Tělo jezdce bylo oblečeno v těžké šupinové zbroji a stejně tak i celé ruce a nohy.
Takto obrněn nebyl pouze jezdec, své brnění měl i kůň. Chránilo jeho hlavu, nohy i hřbet, pouze s otvorem pro sedlo. Na rozdíl od ochrany jezdců, se k výrobě koňského brnění využíval zejména bronz, protože nerezivěl při kontaktu s potem jako železo. Koně tak museli nést značnou váhu - jezdce, jeho brnění a k tomu ještě vlastní pancíř. Sloužit v jednotce katafraktů tak mohli pouze ti největší a nejsilnější jedinci.
Bitva u Artemisia. Méně známý bratříček Thermopyl.
O bitvě u Thermopyl, kde se hrdinně bránil spartský král Leonídás a jeho nejlepší vojáci pravděpodobně slyšel každý. Když už ne ve škole, tak alespoň díky filmovému hitu z roku 2006. Zároveň s ní ale probíhala ... celý článekHlavní zbraní této těžké jízdo bylo kopí. Tzv. kontos (řecky bidlo) byl dlouhý přes 3,5 metru a byl částečně upevněný v sedle. To z důvodu, aby sílu mohutného nárazu pohltilo sedlo, nejen samotný jezdec. Pokud byl voják zasažen tímto kopím při plné rychlosti, nemohlo ho ochránit sebelepší brnění. Kromě kopí byli jezdci vybaveni ještě mečem. K jeho použití ale docházelo pouze v nutných případech, kdy byl kontos ztracen, nebo zlomen.
Jedno z nejstarších znázornění perského katafrakta. Zdroj: wikipedia.org, Philippe Chavin, CC BY-SA 3.0,
Když měli katafrakté bojovat, nejčastěji to bylo ve větší skupině čítající až několik stovek jezdců. Obvykle vytvořili klínovou formaci a často byla jednotka uprostřed doplněna ještě jízdními lučištníky. Útoku jízdních lučištníků nebo katafraktů při nárazu v trysku nedokázala odolat sebelepší jednotka pěchoty. To ostatně zjistili i jinak prakticky neporazitelní Římané v bitvě u Karrh. Tento typ jednotek a jejich strategie se osvědčila natolik, že vydržela celý starověk až do příchodu středověku. Později z ní vychází i nejmocnější vojenské uskupení středověku - těžká rytířská jízda.
Zdroj: Cavalry Equipment and Tactics on the Euphrates Frontier ; wikipedia.org
Autor: Martin Suchoň
Štítky: #persie
#parthie
.jpg){kind=link}
